Zdeněk Podskalský st.

Zdeněk Podskalský se narodil 18. února 1923 v Praze již poněkud starším rodičům (mamince bylo 40 a tatínkovi pětačtyřicet). Vyrůstal na venkově, v šumavských Malenicích u Strakonic. Vychodil reálné gymnázium ve Strakonicích (1942) a abiturientský kurz, studoval estetiku, sociologii, divadelní vědu a psychologii na filozofické fakultě Karlovy univerzity (1945 – 1949), současně FAMU (1947 – 1950) a v letech 1951 – 1954 Vysokou filmovou školu v Moskvě (VGIK).

Již v mládí hrál v ochotnickém spolku a k filmu se dostal zcela náhodou – z recese se přihlásil na, pro něho absurdní, filmovou školu FAMU, ale později si film zcela zamiloval. Zaujala ho televize a byl režisérem televizních pásem a her (1954 – 1956).

Už na studiích FAMU režíroval a psal krátké snímky (JEDEN, TISÍC, MILIÓN, O ČS. STUDENTECH, UČIT SE, UČIT SE, V PÁTEK RÁNO, MEZI ZEMÍ A NEBEM, MUŽ MNOHA TVÁŘÍ aj.). Rovněž psal scénáře k dlouhým hraným filmům (KASAŘI, KAM ČERT NEMŮŽE, BÍLÁ PANÍ, TA NAŠE PÍSNIČKA ČESKÁ, ĎÁBELSKÉ LÍBÁNKY, NOC NA KARLŠTEJNĚ, KULOVÝ BLESK či KŘTINY) a v několika si též s velkou chutí zahrál: německého měšťana (SPANILÁ JÍZDA), rozčíleného řidiče (ŽENU ANI KVĚTINOU NEUHODÍŠ), kominíka (TA NEŠE PÍSNIČKA ČESKÁ), měšťana (POSTŘIŽINY), lékaře (KŘTINY), uklízečku (VELKÁ FILMOVÁ LOUPEŽ), ochotníka (JÁRA CIMRMAN LEŽÍCÍ, SPÍCÍ) a další.

Zdeněk Podskalský proslul zejména jako režisér vkusných lidových komedií, hudebních filmů a revue, muzikálů, různých hříček a zábavných pořadů. I když byl tělem i duší inteligentem a renesanční osobností, kritika mu vyčítala jednotvárné zaměření na ty nejprostší (zato u diváků nejoblíbenější) komedie – v jeho filmografii nenajdeme vůbec žádné drama či smutný příběh.

Jako režisér debutoval komediemi MEZI NEBEM A ZEMÍ (1958) a KAM ČERT NEMŮŽE (1959). V 60. letech na ně navázal komedií SPADLA S MĚSÍCE (1961), satirou EINSTEIN KONTRA BABINSKÝ (1963), komedií s Vlastimilem Brodským a Janou Brejchovou ŽENU ANI KVĚTINOU NEUHODÍŠ (1966), komedii MUŽ, KTERÝ STOUPL V CENĚ (1967) a hudební revue TA NAŠE PÍSNIČKA ČESKÁ (1967). V 60. letech natočil režisér Podskalský dva snímky, které znamenají v jeho filmografii vrchol: odvážnou satiru na socialistický „pořádek" BÍLÁ PANÍ (1965) a komedii SVĚTÁCI (1969) o třech buranských fasádnících hrajících si na gentlemany.

V dobách tvrdé normalizace uvedl režisér do kin oblíbené snímky, bláznivou crazy komedii ĎÁBELSKÉ LÍBÁNKY (1970), veleúspěšný muzikál NOC NA KARLŠTEJNĚ (1973), hudební kriminálku DRAHÉ TETY A JÁ (1974), s Ladislavem Smoljakem režírovanou „největší akci v dějinách stěhování" KULOVÝ BLESK (1978), příběh o natáčení muzikálu TRHÁK (1980), komedii se záměnami KŘTINY (1981), koprodukční snímek REVUE NA ZAKÁZKU (1982) a za předčasně zemřelého režiséra Oldřicha Lipského dokončil komedii VELKÁ FILMOVÁ LOUPEŽ (1986), která ukončila i Podskalského filmovou kariéru.

I když se Zdeněk Podskalský zapsal, minimálně snímky BÍLÁ PANÍ (1965), SVĚTÁCI (1969), NOC NA KARLŠTEJNĚ (1973) a DRAHÉ TETY A JÁ (1974), do dějin české kinematografie, nejznačnější část jeho práce spočívala v Československé televizi, která ho přitahovala už od samých začátku. Natočil televizní inscenace a filmy (POSVÍCENÍ, ZAČÁTEK KONCE, SVATEBNÍ CESTA ANEB JEŠTĚ NE, EVŽENE!, SEDM ŽEN ALFONSE KARÁSKA, BLÁZINEC V PRVNÍM POSCHODÍ, ALFONS KARÁSEK V LÁZNÍCH, TŘI MUŽI SE ŽRALOKEM, OHNIVÉ ŽENY nebo DOKONALÝ MUŽ, DOKONALÁ ŽENA), seriály FANTOM OPERETY (1970) a DOKTOR Z VEJMINKU (1982), zábavné pořady (KABARET U DOBRÉ POHODY, MOŽNÁ PŘÍJDE I KOUZELNÍK) a hudební a vzpomínková pásma (ZTRACENÁ REVUE, BABIČČINA KRABIČKA, PŮJČOVNA TALENTŮ a také DOSTAVENÍČKO U ORLOJE).

Byl autorem a režisérem divadelní hry „Návštěva mladé dámy" s Milošem Kopeckým a Ivou Janžurovou a pohostinsky režíroval v Městských divadlech pražských hru „Půjdeš–li k filmu, vrať se mi jako hvězda". Jeho ženou byla překladatelka Tamara Podskalská (1931 – 2013) a životní partnerkou herečka Jiřina Jirásková (*1931), kterou rád obsazoval do svých projektů. Režisérem se stal i jeho syn Zdeněk Podskalský ml. (*1957). Zdeněk Podskalský zemřel 28. října 1993 v Praze ve věku sedmdesáti let po těžké nemoci.

Jaroslav "krib" Lopour