Ladislav Pešek

Ladislav Pešek se narodil 4. října 1906 v Brně jako Ladislav Pech. Narodil se do skutečně umělecké rodiny. Divadelnictví se věnovali jeho prarodiče, rodiče Ladislav Pech (1866 – 1942) a Ema Pechová, rozená Pešková (1869 – 1965), starší sestra Marie Pechová – Waltrová (1897 – 1978), její manžel Rudolf Walter (1894 – 1966) a dcera Olga Walterová – Zezulová (1922 – 2001).

Není tedy proto divu, že malý „Lála" byl v divadelním prostředí jako doma. Krátce studoval reálku, přešel na dvouletou obchodně živnostenskou školu a nakonec absolvoval brněnskou Státní konzervatoř (1922 – 1927) u profesorů Balouna a Waltra. Mezitím byl jako stipendista chvíli v berlínské divadelní škole Maxe Reinhardta.

Už za studií hostoval v brněnském Národním divadle (kde ostatně působila celá jeho rodina), kam byl po studiích přijat jako řádný člen (1927 – 1929). Už na podzim 1928 byl z popudu K. H. Hilara pozván k hostování v činohře Národního divadla v Praze a následně se stal jejím členem (1. září 1929 – 31. července 1976). Po více jak 300 rolích na této scéně odešel na odpočinek.

Ladislav Pešek byl hercem autentického komediálního herectví, na své role se připravoval fyzicky (trénované hubené tělo a také pohybové dovednosti) a svým charakterem, všem dodával temperament, optimismus, noblesu a smysl pro humor, ve staří k těmto rysům přidal i laskavost a moudrost. Často spolupracoval s režiséry Hilarem, Frejkou, Pleskotem, Honzlem a Radokem („Komik", „Lišák Pseudolus", „Ze života hmyzu", „Šumař na střeše", „Maryša", „Jánošík", „Strakonický dudák", „Kutnohorští havíři", „Tvrdohlavá žena", „Revizor" aj.).

Filmové umění, které z něho u nás udělalo velmi oblíbeného herce, v lásce příliš neměl. I když byl filmem dost vytížen, cítil, že jeho umění v komediálních či menších rolích není dostatečně využito.

Ve 30. a 40. letech viděli Ladislava Peška převážně v komediálních úlohách Pepi Kulíka (MILÁČEK PLUKU), adjunkta (LOUPEŽNÍK), studenta Divíška (OKÉNKO), milence Nykyse (U NÁS V KOCOURKOVĚ), Dr. Ivana (NA RŮŽÍCH USTLÁNO), kritika Bonáska (JEDNA Z MILIONU), šlechtice Konráda (MATKA KRÁČMERKA), tajemníka Holuba (ULIČNICE), Jirky (LIDÉ NA KŘE), Pepíka Pavelky (HARMONIKA), studentů Ády Čuřila a Vojty Kulíka (ŠKOLA, ZÁKLAD ŽIVOTA! a CESTA DO HLUBIN ŠTUDÁKOVY DUŠE), sluhy Očka (CECH PANEN KUTNOHORSKÝCH), sochaře Vojty Polívky (ŽIVOT JE KRÁSNÝ), kuchaře Junka (HOTEL MODRÁ HVĚZDA), spisovatele Kryšpína (TĚŽKÝ ŽIVOT DOBRODRUHA), redaktora Valtery (ROZTOMILÝ ČLOVĚK), kominíka Vaška (KAREL A JÁ), malíře Holce (U PĚTI VEVEREK) apod.

Po válce se dočkal už menších, ale charakternějších postav ve snímcích TŘI KAMARÁDI (automechanik Klikeš), O ŠEVCI MATOUŠOVI (švec Štěpánek), ÚNOS (Ing. Prokop), JAN HUS a JAN ŽIŽKA (šašek Miserere), HAŠKOVY POVÍDKY ZE STARÉHO MOCNÁŘSTVÍ (úředník Tenkrát), STRAKONICKÝ DUDÁK (Kalafuna), OBUŠKU, Z PYTLE VEN! (muzikant), HRÁTKY S ČERTEM (lucifer Belzebub), ŠKOLA OTCŮ (učitel Bajtek), KASAŘI (zámečník a kasař Fiala), O VĚCECH NADPŘIROZENÝCH (účetní Knotek), TRANSPORT Z RÁJE (vězeň Roubíček), ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA (s nadsázkou zahraný profesor ve výslužbě Albín Boček) či „JÁ UŽ BUDU HODNÝ, DĚDEČKU!" (kouzelný dědeček).

Ladislav Pešek propagoval své herectví také v rozhlase („Strakonický dudák", „Starý člun", „Richard III.", „Námluvy" atd.) v televizních inscenacích i pohádkách (LUCERNA, LIŠÁK PSEUDOLUS, NÁMLUVY, HRDINA MÁ STRACH, MALÉR, REVIZOR, ŽENITBA, POPELKA, ZA RANNÍCH ČERVÁNKŮ, PRINC A CHUĎAS, NA ZAPŘENOU, POP A SLUHA, NÁVŠTĚVA, TŘI NA LAVIČCE a zejména NEZRALÉ MALINY) a seriálech (SŇATKY Z ROZUMU, NEJMLADŠÍ Z RODU HAMRŮ, NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA, ZKOUŠKY Z DOSPĚLOSTI, MALÝ PITAVAL Z VELKÉHO MĚSTA, SANITKA atd.).

Za své fenomenální lidské herectví, kterým nadmíru obohatil českou kulturu, získal tituly Zasloužilého (1954) a Národního (1958) umělce, Řád práce (1967), cenu diváků Polymnie (1970), Zasloužilého člena Národního divadla (1974), Řád republiky (1981) a Medaili J. K. Tyla (1983).

Vyučoval jako profesor na dramatickém oddělení pražské Státní konzervatoře (1943 – 1947) a na DAMU (1947 – 1950). Své cenné vzpomínky shrnul do knížky „Tvář bez masky" (1977, 1979, 1986). Kromě dalších profilových publikací připravil režisér Patočka medailon NÁRODNÍ UMĚLEC LADISLAV PEŠEK (1959). Byl dvakrát ženatý, z toho jednou nedobrovolně. Ladislav Pešek zemřel 13. července 1986 v Praze ve věku nedožitých osmdesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour