Václav Štekl

Václav Štekl se narodil 23. září 1929 v Plzni. Už od dětství miloval divadlo a věnoval se mu ochotnicky. Přesto se vyučil jako slévač šedé litiny a poté odešel na pražskou DAMU, kterou absolvoval v roce 1953. Jako profesionál zpočátku prošel Ústředním vojenským souborem Vítězná křídla (1954 – 1956), dále i Ústředním souborem ministerstva vnitra (1957 – 1959) a Semaforem (1960 – 1963). Se Semaforem se váže i jeden menší skandál. Jiří Suchý Šteklovi rád přenechal post uměleckého šéfa a on ihned vyloučil Jiřího Šlitra z vedení. Spor se dostal až na městský výbor KSČ a nakonec Suchý získal zpět svoji funkci ale Václav Štekl musel ze Semaforu definitivně odejít.

Po krátkých angažmá v karlínském Hudebním divadle (1963 – 1964) a divadélku Apollo (1965) se stal hercem ve svobodném povolání, pracoval převážně pro film i televizi, čile pořádal estrádní a zájezdové představení a ojediněle hostoval na dalších pražských (např. Divadlo Na zábradlí) a oblastních scénách (mladoboleslavské Krajské divadlo). Zajímavostí je, že dokázal skvěle imitovat (zejména hlasem) herce a kolegu Vladimíra Menšíka. Pro Václava Štekla byla charakteristická menší a hodně zavalitá postava, ostře řezaný až drastický zjev, obličej a mimika, temperament, výbušnost, bodrost a lehká sebeironie. Nejbližší mu byly typy vyloženě komické, veselé a nespoutaně nevázané.

Představil se mj. v divadelních inscenacích „Figarova svatba“ (Bartolo), „Pouť pro dva“ (Matěj), „Pan Dodd má schůzku“ (Lancelot Dodd), „Slaměný klobouk“ (Fadinard a Vězinet), „Nezapomenutelný rok devatenáctý“ (Mladý námořník), „Taková ztráta krve“ (Učitel), „Zuzana je zase sama doma“, „Člověk z půdy“ apod. Jako posluchač DAMU hostoval i v pražském Národním divadle. Před filmovými kamerami debutoval až později – jako pan Fousek v komedii KAŽDÁ KORUNA DOBRÁ (1961) Zbyňka Brynycha. V dalších létech se představoval pravidelně v malých roličkách. Pouze několikrát to byly úkoly závažnější (třeba SPALOVAČ MRTVOL, KULHAVÝ ĎÁBEL, PAN VOK ODCHÁZÍ i PŘÍHODY PANA PŘÍHODY).

Během 60. let a začátkem 70. let se představil ve snímcích VĚŠTEC (náměstek), EINSTEIN KONTRA BABINSKÝ (úředník), LIMONÁDOVÝ JOE ANEB KOŇSKÁ OPERA (hudebník), DÁMA NA KOLEJÍCH (soused), TA NAŠE PÍSNIČKA ČESKÁ (lampář), HAPPY END (řidič nákladního auta), MARATÓN (pan školník), SPALOVAČ MRTVOL (trojrole hudebníka, rozhodčího boxu a majitele panoptika), KULHAVÝ ĎÁBEL (otec), ZABIL JSEM EINSTEINA, PÁNOVÉ… (muž – barmanka), „PANE, VY JSTE VDOVA!“ (herec v divadelní hře), SVATBY PANA VOKA (zbrojnoš), PETROLEJOVÉ LAMPY (dirigent Mourek), ŽENY V OFSAJDU (hráč), SVĚT OTEVŘENÝ NÁHODÁM (zákazník), 6 MEDVĚDŮ S CIBULKOU (učitel), NOC NA KARLŠTEJNĚ (zbrojnoš), TŘI NEVINNÍ (strýc Karel) i HVĚZDA PADÁ VZHŮRU (zedník).

Dále si zahrál JUDr. Hybše (DVA MUŽI HLÁSÍ PŘÍCHOD), zájemce o auto (ZÍTRA TO ROZTOČÍME, DRAHOUŠKU…!), hauptmana (ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA), ředitele hotelu (COŽ TAKHLE DÁT SI ŠPENÁT), růžolícího muže („JÁ UŽ BUDU HODNÝ, DĚDEČKU!“), strážného (DEVÁTÉ SRDCE), číšníka (ČAS PRACUJE PRO VRAHA), řečníka (LÁSKY MEZI KAPKAMI DEŠTĚ), kancléře Vintíře (PAN VOK ODCHÁZÍ), lapku (HRA O KRÁLOVNU), profesora Křováčka (ZLATÁ SLEPICE), pokladníka ve směnárně (CO JE DOMA, TO SE POČÍTÁ, PÁNOVÉ…), psychiatra (MONSTRUM Z GALAXIE ARKANA), Dusila (PŘÍHODY PANA PŘÍHODY), skladníka Babánka (PŘÍŠTĚ BUDEME CHYTŘEJŠÍ, STAROUŠKU!), pana Černého (VŠICHNI MUSÍ BÝT V PYŽAMU), ceremoniáře (FALEŠNÝ PRINC) a řadu dalších.

V zábavných pořadech vystupoval i při rozhlase („U nás v Hahuhově“ či „Na veselé vlně IX.“) a televizi. Objevil se i v televizních inscenacích (př. ZTRACENÁ REVUE, SVATEBNÍ CESTA ANEB JEŠTĚ NE, EVŽENE!, SEDM ŽEN ALFONSE KARÁSKA, ACH, TA VOJNA, DOTEK MOTÝLA, PAN TAU…, NEBOŽTÍCI NA BÁLE, LÁĎO, TY JSI PRINCEZNA!, VELKÁ SÁZKA O MALÉ PIVO, BERETE SE DOBROVOLNĚ aj.) a seriálech (TŘI CHLAPI V CHALUPĚ, FANTOM OPERETY, DYNASTIE NOVÁKŮ, NÁVŠTĚVNÍCI, VLAK DĚTSTVÍ A NADĚJE a nebo zejména ARABELA SE VRACÍ ANEB RUMBURAK KRÁLEM V ŘÍŠI POHÁDEK atd.). Václav Štekl zemřel 5. února 1994 v Praze ve věku nedožitých 65 let.

Jaroslav "krib" Lopour