Július Vašek

Július Vašek se narodil 29. prosince 1926 ve slovenských Nových Zámcích. Vystudoval bratislavskou Státní konzervatoř v letech 1947 – 1949 a ihned nastoupil do Dedinského divadla (1949 – 1950). Poté se stal na dlouhá léta členem činohry bratislavské Nové scény (1950 – 1990), odkud odešel s Ivanem Krivosudským po neshodách s porevolučním vedením na odpočinek. Na Nové scéně se taktéž uplatnil jako režisér her pro děti a mládež (např. „Sněhová královna“ od dánského spisovatele Hanse Christiana Andersena a v úpravě J. L. Švarce).

Vašek prošel hereckým vývinem od nervního, impulsivního a expresivního, až po komediální, lyrický a introvertnější projev. Své postavy (často drsných) hrdinů zvýrazňoval také svým neobyčejným zjevem a tvárným hlasem. Největší herecké časy tohoto herce můžeme spatřovat do 70. let, poté jeho kariéra značně kulminovala, ale stále byl vyspělým a zralým charakterním slovenským hercem. Zahrál si př. titulní úlohu („Loupežník“), Smerdakova („Bratři Karamazovi“), Franka Morise („Luigiho srdce“), Renato Tuzziho („Když je v Římě neděle“), Tartuffa („Tartuffe“), Solenyje („Tři sestry“) či Spitzera („Inkognito“).

Na filmovém plátně se Július Vašek poprvé objevil ve dvaceti osmi letech jako Ondro Ončo v Lettrichově DREVENÉ DEDINE (1954). Se slovenskými režiséry spolupracoval celkem pravidelně na snímcích ŠTYRIDSAŤŠTYRI (Matěj Frujak), PIESEŇ O SIVOM HOLUBOVI (desátník SS), BRATIA (Martin), VRECKÁRI (Abdul), NIET INEJ CESTY (Janeček), MUŽ, KTORÝ LUŽE (Vladimír), MEDENÁ VEŽA a ORLIE PIERKO (Prašivec), ROZSUDOK (manžel), ZLOZOR (Gažo), LETOKRUHY (Lukeš), JAVOR A JULIANA (hulán), DVĚ VĚCI PRO ŽIVOT (Jožo), SKRYTÝ PRAMEŇ (Aquaviva), DO ZBRANE, KURUCI! (rychtář), DEŇ, KTORÝ NEUMRIE (Pirč), PRÍPAD KRÁSNEJ NERESTNICE (Tkáč), PACHO, HYBSKÝ ZBOJNÍK (Mišo), SÚKROMNÁ VOJNA (Rudo Matta), LOUIS PASTEUR (sedlák Vonné), ADVOKÁTKA (Demin), NIE! (Poljak), ODVETA (Jung), ROSNIČKA (poručík Klen), BLÍZKÉ DÁLKY (Karburátor), FÉNIX (učitel Arnošt), PAVILÓN ŠELIEM (Žilinský), MUŽ NIE JE ŽIADÚCI (hospodář), SLADKÉ STAROSTI (Kantorík), GALOŠE ŠŤASTIA (lampář) nebo HODY (Gábinčin otec). Naposledy se ve slovenském filmu zjevil jako Nočak v dětském snímku GEMINI (1991) Pavla Gajdoše.

Július Vašek pronikl rovněž do českého filmu, v němž se poprvé objevil jako poručík Martin Dzurniak v Blumenfeldově válečném TAM ZA LESEM (1962). Poté se do českých filmových ateliérů vracel s různými časovými přestávkami. Byl partyzánem v Helgeho BÍLÝCH OBLACÍCH (1962), horníkem Bojkem v dramatu LUCIE (1963) Karla Steklého, padesátiletým řídícím učitelem Vojtou ve Vávrově ROMANCI PRO KŘÍDLOVKU (1966), otcem Marušky Kudeříkové (Magda Vašáryová) v Jirešově dramatu … A POZDRAVUJ VLAŠTOVKY (1972), sběračem Hojgrem ve středometrážním POVĚST O STŘÍBRNÉ JEDLI (1973) Františka Vláčila, parťákem Babiakem v LIDECH Z METRA (1974) Jaromila Jireše, titulním agentem Karlem Neumannem v Kleinově dramatu PŘÍPAD MRTVÉHO MUŽE (1974), pytlákem Gáborem v Balíkově psychologickém JEDEN STŘÍBRNÝ (1976), mistrem Skácelem ve LVECH SALÓNŮ (1978) Jaromíra Borka, gazdou Gejzou Fedelešem v HORDUBALU (1979) Jaroslava Balíka, polykačem mečů Frantou Samkem v Kovalově dětském JULKOVI (1979), invalidou v dramatu ZASTIHLA MĚ NOC (1985) Juraje Herze, předsedou Kolihou v Balíkových NAROZENINÁCH REŽISÉRA Z. K. (1987) a starcem v Hanzlíkově POSLEDNÍM PŘESUNU (1994), který byl také posledním v jeho filmové kariéře.

Uplatnění nalezl rovněž v dabingu, rozhlase („Princ a žobrák“, „Sulamit“ i „Príbuzná“) a také slovenské televizi (SMRŤ SE VOLÁ ENGELCHEN, PORTRÉT DORIANA GRAYA, ČERVENÉ VÍNO, SVÁKO RAGAN, ZLATÝ ZMOK, CUKOR, MERCADET aj.) a seriálech (AMERICKÁ TRAGÉDIA, ÚTEK ZO ZLATEJ KRAJINY, NA BAŇU KLOPAJÚ, LEKÁR UMIERAJÚCEHO ČASU, ROZPRÁVKY PÄTNÁSTICH SESTIER, POVSTALECKÁ HISTÓRIA, SRŠNE V ÚLI, ALŽBETIN DVOR apod.).

Jeho dcerou byla herečka Claudia Vašeková (*1966). Od 90. let, a po smrti druhé manželky, se uchýlil do ústraní a filmové i televizní nabídky odmítal. Július Vašek zemřel po těžké nemoci už trochu zapomenut 1. května 2009 v Bratislavě ve věku nedožitých osmdesáti čtyř let.

Jaroslav "krib" Lopour