“Nájdete ma na javisku života.”
Charizmatický slovenský herec, onen urostlý chasník s uhrančivým pohledem, legendární Pichanda z ”Tisícročné včely”, se narodil v Dolných Plachtincích u Velkého Krtíše. Jeho snem bylo jít na medicínu, po studiu herectví na Vysoké škole múzických umění (VŠMU) v Bratislave nakonec působil v Armádním divadle v Martině a v roce 1959 se stal členem činohry Slovenského národního divadla.
Jeho doménou byly robustní, psychologicko-realistické postavy (Bačova žena, Električka zvaná túžba, Kráľ Lear, Dvaja...) - celkem jich bylo více než tři stovky. První velkou filmovou roli získal ve “válečném” snímku BOXER A SMRT (1962) Petera Solana a filmů odehrál skoro padesát. Starší generace nezapomene na jeho Barona von Goldringa (SÁM VOJAK V POLI, 1964) či rozporuplného Pirina z “tatranského” dramatu Martina Hollého MEDENÁ VEŽA (1970), kde se blýskl vedle Ivana Rajniaka, Ivana Mistríka a Emílie Vášáryové.
“V divadelnej hre “Hrob lásky” moja mama a otec hrali mileneckú dvojicu. Otec v hre umiera a mama nad jeho hrobom kvíli. Ja ako štvorročný som sedel v hľadisku v lone starkej a pri pohľade na túto scénu som prepukol v srdcervúci nárek až do chvíle, kým sa mi otec spoza kulís neukázal. Určite to nebol náznak hereckých daností, ale úprimný prejav detskej duše.” (na dotaz, jestli si vzpomíná na svůj první herecký výstup)
Dodnes ho můžeme vídat na televizních obrazovkách: Jakubiskova TISÍCROČNÁ VČELA (1983), ČERVENÉ VÍNO (1972), SKRYTÝ PRAMEŇ (1973) o osudech levočského Mistra Pavla, Vávrova-Hrubínova ROMANCE PRO KŘÍDLOVKU (1966). Řadu charakterních, hrdinských a romantických postav vytvořil i v rozhlasových hrách domácích i zahraničních autorů. Od roku 1984 vyučoval na VŠMU, po roce 1989, jako člen Slovenské národní strany (SNS) vstoupil Štefan Kvietik do politiky a dvě volební období (do roku 1994) byl poslancem Slovenské národní rady (nejprve za SNS, později za Demokratickou unii – později vyjádřil lítost nad tím, jak se SNS zprofanovala). Jednu dobu působil jako podpředseda Výboru SNR pro vzdělání, vědu, kulturu a sport.
“S filmom 'Boxer a smrť' som bol na filmovom festivale v Corku. Po premietaní ma oslovil istý filmový producent a ponúkol mi spoluprácu na jeho novom filmovom projekte. Nezaujímali ho moje upozornenia, že nie som herec na voľnej nohe, že mám fixné angažmá v divadle a podobne, chcel len vedieť: 'Za koľko?' Placho a skôr položartom som poznamenal, že rád by som vlastnil auto Hilman Minx. Trochu čudne sa zatváril a pokračoval: 'To si kúpite za diéty, ale koľko chcete za film?' (na dotaz, zda v životě nepromeškal nějakou velkou hereckou příležitost)
Štefan Kvietik se své mamince narodil, když jí bylo sedmnáct a sama mu ještě popřála k jeho sedmdesátinám. Je ženatý, má dvě dcery a syna. Žije v Bratislavě, miluje hory a trhy (zejména prý vánoční, “...ve tvářích a očích lidí se objevuje lidské teplo - asi předzvěst Jeho příchodu.”) a nedávno se rozhodl prodat svoji velkou lásku, chatu v Modre-Harmónii. Kdysi také vlastnil archív svých starých scénářů s různými poznámkami o drobných událostech, které se v té době přihodily (“boli to vlastne moje denníky”), ale často se prý stěhoval a na jeho přenášení neměl nervy. Když se ráno vzbudí a do ničeho se mu nechce, tak sám sobě vypíše “dovolenkový lístok”. Takových dní je však údajně málo a na vnuky si čas najde vždy.
Ocenění: “Trilobit” (1963), “Nejlepší herec” podle anketa časopisu “Film a divadlo” (1973 a 1976), “Múza Melpomené pražských diváků” (1975), “Státní cena Klementa Gottwalda” (1976), “Cena Paľa Bielika” (1983). V roce 2004, v rámci filmového festivalu Art Film v Trenčanských Teplicích, převzal cenu ”Hercova misie” a na tamním “Mostě slávy” současně přibyla tabulka s jeho jménem. Ve stejném roce mu prezident Ivan Gašparovič udělil státní vyznamenání, Řád Ľudovíta Štúra II. Třídy.
“Ešte nedávno som sa pristavil pri jednej s tmavšou pleťou, ale so žiariacimi očami, ktorá predávala záhorácke suchohríby. 'Kde ste to nazbierali, také krásne a zdravé?', 'V lese. Kúpte si, pán Kvietik!' Úžas! Mladá a poznala ma! Hneď som išiel na pohárik račianskej frankovky. Poštová schránka síce pod náporom pošty nepraská, ale kontakt s ľuďmi mám a teší ma.” (v jednom interview z roku 2004)
Marek "džanik" Janík
