Bořivoj Navrátil

Bořivoj Navrátil se narodil 26. září 1933 v Kroměříži do rodiny úředníka. V dětství mu postupně zemřeli oba rodiče, proto se starším bratrem vyrůstal u otcovy sestry, od roku 1947 celá rodina žila v Jihlavě. Zde studoval ekonomickou školu a věnoval se ochotnickému divadlu.

V roce 1956 vystudoval herectví na JAMU v Brně a v krátkém sledu prošel Těšínské divadlo v Českém Těšíně (1956 – 1957), opavské Slezské divadlo Zdeňka Nejedlého (1957 – 1958) a Státní divadlo v Ostravě (1958 – 1961). Nakonec zakotvil v činohře Národního divadla v Praze (1961 – 1992). Přesto Bořivoj Navrátil Národní divadlo pro neshody s vedením opustil a nadále ve svobodném povolání hostoval na rozličných scénách.

Jako herec prošel od 90. let řadou pražských (Lyra Pragensis, Divadlo v Řeznické, Labyrint, Činoherní klub, Divadlo Na zábradlí, Viola, Spolek Kašpar, Divadlo pod Palmovkou, opět Národní divadlo, Divadlo v Dlouhé, Švandovo divadlo, Divadlo Archa atd.) i oblastních (Horácké divadlo Jihlava, Městské divadlo Mladá Boleslav, Severomoravské divadlo Šumperk, Národní divadlo a Městské divadlo Brno) scén.

Po celé trvání své herecké dráhy se Bořivoj Navrátil těšil značné oblibě u diváků a posluchačů a byl stále a pravidelně vytížen na divadelních prknech, i před rozhlasovým a dabingovým mikrofonem, filmovými a televizními kamerami. Tato kontinuita se váže s jeho přijetím do svazku s naší nejpřednější scénou.

Bořivoj Navrátil vytvářel své výrazné postavy plasticky a promyšleně. Motivoval a naplňoval smyslem své akcenty hlasu a gesta. Výrazným výrazovým prostředkem se stal jeho hlas, jenž svým tónem dokázal dosáhnout dramatického napětí, a charakteristická pleš, kterou si nechal na radu režiséra Miroslava Macháčka udělat pro roli Vynálezce v dramatu „Ze života hmyzu" a která mu již zůstala trvale.

Jeho postavy byly často rezolutní a horoucí s romanticky nezkrotnou upřímností citů, u kterých byly časté prudké zvraty nálad. Dokázal postavy načrtnou i ve zkratce a v náznaku s ostrým kontrastem a gradací, typické pro něho byly větší charakteristické dramatické, ale i komické postavy. Dokázal podpořit ve prospěch celkového vyznění díla především režisérské záměry. Po odchodu z Národního divadla se dokázal skvěle etablovat na nových scénách i za spolupráce mj. režiséra Petra Lébla.

Svým hereckým umem se prokázal například v inscenacích „Romeo a Julie" (Paris), „Lucerna" (Michal), „Optimistická tragédie" (Vajnonen), „Ze života hmyzu" (Vynálezce), „Revizor" (Miška), „Hamlet" (Laertes), „Veselé windsorské paničky" (Pistol), „Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou" (Athéňan), „Vzbouření v blázinci" (Floriano), „Bílá nemoc" (Druhý asistent), „Škola pro ženy" (Alan), „Jak se vám líbí" (Oliver), „Naši furianti" (Fiala), „Othello" (Roderigo), „Námluvy Pelopovy" a „Smrt Hippodamie" (Myrtilos).

Dále to byla „Vojna a mír" (Napoleon), „Cyrano z Bergeracu" (De Valvert), „Zadržitelný vzestup Artura Uie" (Ernesto Roma), „Vassa" (Michajlo), „Celestina" (Pleberio), „Zahrada" (Komtur), „Král Lear" (Král francouzský), „Sevillský vůdce a kamenný host" (Neapolský král), „Falkenštejn" (Hroznata z Husic), „Švejkův vnuk" (Weiss), „Fernando Krapp mi napsal dopis" (Fernando Krapp), „Služky" (Klára), „Racek" (Sorin), „Sestup Orfeův" (Jabe), „Caesar a Kleopatra" (Caesar), „Jádro věci" (Scobie), „Oidipus" (Teiresias), „Richard III." (Oxford a Hastings), „Proces" (Varravin), „Den matky" (Johnson), „Titus Andronicus" (Titus), „Odcházení" (Hanuš) atp.

Česká kinematografie využívala herectví Bořivoje Navrátila až poněkud jednostranně, dík svému vzhledu ho filmaři obsazovali do úloh inteligentů, lékařů, vyslanců a záporných charakterů. Před filmové kamery se dostal až na úsvitu 70. let.

Během normalizace vytvořil lékaře v nemocnici (UŽ ZASE SKÁČU PŘES KALUŽE), Cejnara (UCHO), inženýra, zákazníka v kadeřnictví (ŽENY V OFSAJDU), pobočníka (LEKCE), ředitele lesní správy Kincla (VLAK DO STANICE NEBE), valchaře (TŘI CHLAPI NA CESTÁCH), taktéž sovětského vyslance v Praze Sergeje Sergejeviče Alexandrovského (DNY ZRADY), gestapáka (SIRIUS), obvodního lékaře (ZRCADLO PRO KRISTÝNU), právního zástupce JUDr. Bittnera (DŮM NA POŘÍČÍ), amerického kapitána Richardse (TICHÝ AMERIČAN V PRAZE), kupce Gera (OSADA HAVRANŮ a NA VELIKÉ ŘECE), vůdce loupežníků (HONZA MÁLEM KRÁLEM), profesora Kozáka (VÍTĚZNÝ LID), šéfa Gri – Gri baru Brodeckého (SKANDÁL V GRI – GRI BARU), Sigismora (TAJEMSTVÍ OCELOVÉHO MĚSTA) a kupce (LÁSKY MEZI KAPKAMI DEŠTĚ).

80. léta zaplnil snímky HRA O KRÁLOVNU (děkan, zpovědník), CUKROVÁ BOUDA (sovětský důstojník), HODINA ŽIVOTA (vrchní policejní inspektor Zellner), POZOR, VIZITA! (primář Vojtěch), V PODSTATĚ JSME NORMÁLNÍ (módní fotograf Boris Dembovski), ŠÍLENÝ KANKÁN (důstojník a autoprodejce Hans Krebs), ANDĚL S ĎÁBLEM V TĚLE (docent Pinc), FANDY, Ó FANDY (vedoucí v továrně Ota Sluníčko), PUTOVÁNÍ JANA AMOSE (herec – Sicinius), SESTŘIČKY (primář Ševít), ATOMOVÁ KATEDRÁLA (Ing. Vyhnálek), EXPERIMENT EVA (učitel Hubáček), DOBRÉ SVĚTLO (ředitel divadla), DVA NA KONI, JEDEN NA OSLU (královský hejtman) a NAROZENINY REŽISÉRA Z. K. (režisér Bouček).

Po roce 1989 ho čeští režiséři obsadili do úloh jako doktora Řimsu (KRVAVÝ ROMÁN), McCornicka st. (NEXUS), milovníka veteránů (UŽ), gratulanta na oslavě (CESTA PEKLEM), lékaře (ŠEPTEJ), Jiřího (KNOFLÍKÁŘI), ředitele (CO CHYTNEŠ V ŽITĚ), pokladníka (VŠICHNI MOJI BLÍZCÍ), Dr. Schmidta (VINCENZ PRIESSNITZ), spekulátora (ÚTĚK DO BUDÍNA), Aarona Cohena (MAHARAL – TAJEMSTVÍ TALISMANU), otce (O ŽIVOT), obyvatele Aporveru (POSLEDNÍ Z APORVERU) a naposledy ředitele lázní Konvičku (ŠKOLNÍ VÝLET).

Hojně vystupoval také ve studentských filmech (třeba POPELEČNÍ STŘEDA, MALÉR, CO VŠECHNO CHCETE VĚDĚT O SEXU A BOJÍTE SE PROŽÍT:, BYLO NEBYLO V JEDNOM KRÁLOVSTVÍ, V DEN PSA, VYKLADAČ SNŮ, KOLABORANT, TŘI PRAVDY), ve slovenských snímcích (AKCIA EDELSTEIN, SAGARMATHA aj.) a v zahraničních filmových a televizních produkcích (LEV TOLSTOJ, LA PEUR, SCHLAFES BRUDER, HEAVEN'S TEARS / NEBESKÝ PLÁČ, MUTTERS COURAGE, LA NIŃA DES TUS OJOS / DÍVKA TVÝCH SNŮ, CRACKERJACK 3, LAST STAND / POSLEDNÍ PŘEŽIJE, DAS SÜNDIGE MÄDCHEN / HŘÍŠNÁ HOLKA, LA CITTADELLA, PRAG / SETKÁNÍ V PRAZE, ABEL atp.).

Díky svému vytříbenému hlasovému projevu byl ve velké míře využíván v rozhlase, na audio nosičích, při četbách, umělecké recitaci („Zapomenutý čert", „Škola hrou", „Nevděčné děti", „Salcburský guláš", „Nejtišší hlas", „Paní Bovaryová", „Stromy", „Delfín", „Smrt Sokrata", „Osud člověka", „Sníh ve Florencii", „Situace", „Talisman", „Racek" i „Karlštejn") a v dabingu (OČITÝ SVĚDEK, KUPEC BENÁTSKÝ, LHÁŘI, COLUMBO, MÍSTO ČINU, PROFESIONÁLOVÉ, JISTĚ, PANE MINISTŘE, ZVONÍK OD MATKY BOŽÍ, INDIANA JONES, GHOST RIDER či SRDCOVÝ KRÁL).

V několika českých filmech předaboval i své kolegy (např. v ZABITÉ NEDĚLI Ivana Palúcha či ve Sci – Fi KAM ZMIZEL KURÝR Ladislava Lahodu). Je zajímavostí, že díky dabingu se do českého filmu dostal dříve jeho hlas (to díky již zmíněné ZABITÉ NEDĚLI z roku 1969) a až o rok později i on sám.

Kromě toho pravidelně a často zavítal na televizní obrazovky v televizních filmech a inscenacích (třeba JEJICH DEN, SAMOTA, ŽENITBA, ODSTŘEL, PŘÍZRAK, ZBABĚLEC, NARCISOVÝ DŮM, VOJTÍK A DUCHOVÉ, EINE KLEINE JAZZMUSIK, EX OFFO, ATENTÁT NA MINISTRA FINANCÍ, KARLÍNSKÁ BALADA, VELKÝ PŘÍPAD, NESPAVOST, SVĚDOMÍ DENISY KLÁNOVÉ apod.) a v seriálech (mj. 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, MALÝ PITAVAL Z VELKÉHO MĚSTA, NÁVŠTĚVNÍCI, SANITKA, VLAK DĚTSTVÍ A NADĚJE, SLAVNÉ HISTORKY ZBOJNICKÉ, ZLÁ KREV, GOTTWALD, RODÁCI, ROKY PŘELOMU, DOBRODRUŽSTVÍ KRIMINALISTIKY, PŘÍSAHÁM A SLIBUJI, NÁHRDELNÍK, DRACULŮV ŠVAGR, ARROWSMITH, ULICE, LETIŠTĚ, HORÁKOVI a také CUKRÁRNA).

Jeho životem se zaobíralo několik televizních dokumentů (NEOBYČEJNÉ ŽIVOTY neb 13. KOMNATA). Získal titul Zasloužilého člena Národního divadla (1973), Cenu Senior Prix (2003) a též Křišťálovou růži (2003) za přednes poezie. Řadu let Navrátil vyučoval herectví a přednes melodramu na pražské Státní konzervatoři (1973 – 1983) a na DAMU (1986 – 1987).

V závěru svého života se herec potýkal s vážnou nemocí, ale herecké práci se snažil věnoval i přes značné potíže dál (v ohrožení života byl už na konci 80. let při natáčení filmu SAGARMATHA v Himalájích). Z rozvedeného manželství měl syna. Bořivoj Navrátil zemřel po těžké nemoci 31. října 2011 v Praze ve věku sedmdesáti osmi let. Některé filmové projekty (ŠKOLNÍ VÝLET a POSLEDNÍ Z APORVERU) měly premiéru až několik měsíců a let po jeho úmrtí.

Jaroslav "krib" Lopour