Grigorij Čuchraj

Film sa odohráva v roku 1942, ale hrdinovia nosia výložky zavedené do armády až v roku 1943. Režisér Grigorij Čuchrai to urobil zámerne. Dúfal, že film bude uvedený v Európe, kde sa už vytvoril obraz sovietskeho vojaka-osloboditeľa v tejto konkrétnej uniforme s danými výložkami, a obával sa, že v krajinách, ktoré oslobodili sovietske vojská, by možno, vidiac vojaka v starej uniforme, povedali: „Nie, to neboli tí, ktorí nás oslobodili.“ (Arsenal83)

V prvý deň natáčania (scéna odchodu z frontu) si Grigorij Čuchraj poranil nohu a nakrúcanie zastavili, no keď znovu rozbehli natáčanie, ochorel na brušný týfus. (Arsenal83)

Izolda Izvickaja nebyla ani první kandidátkou na Marjutku, ani nesplňovala představy umělecké rady „Mosfilmu“ – na vojačku Rudé armády byla prý příliš krásná a elegantní. Přesto si ji Grigorij Čuchraj prosadil do hlavní role navzdory všem. A nakonec z čerstvé absolventky VGIK, která měla do té doby za sebou jen pět natáčení, udělal režisér ve své vlasti superstar. Paradoxně se znovu s předsudky – tentokrát jako vůči ženě z východního bloku – setkala pro změnu ve Francii o několik měsíců později před uvedením filmu na festivalu v Cannes 1957. Ještě než ji žurnalisté viděli, psali v souvislosti s příjezdem sovětské delegace: „Přijela herečka s nohama stepního kavaleristy.“ Záhy poznali, že opak je pravdou. Izvickaja se mohla směle rovnat hollywoodským hvězdám a po úspěchu filmu se nakonec předháněli o její přízeň. Sovětská krasavice obsadila titulní stránky Le Parisien libré, New York Magazine a dalších žurnálů, dokonce v Paříži otevřeli kavárnu Izolda. (chamonix)