Leo Marten se narodil 24. srpna 1897 v Sarajevu jako Ladislav Vymlátil. Roku 1914 odmaturoval na obchodní škole a chtěl studovat jazyky na Karlo – Ferdinandově univerzitě. Zapsal se na studia, ovšem s největší pravděpodobností musel narukovat do první světové války. Do naší české kinematografie poprvé vstoupil po osamostatnění Československa.
Dá se řadit mezi průkopníky našeho filmu, když se jako herec zapojil do výrobní společnosti Wetebfilm režiséra Václava Binovce. Vystoupil celkem v pěti titulech, z nichž Marten sám jeden režíroval podle vlastního námětu a scénáře. Až na dvě výjimky sehrál na plátně většinou jen menší epizodky.
Neurčité postavy mladých mužů sehrál ve filmech Václava Binovce SIVOOKÝ DÉMON (1919), BOGRA (1919), EVIN HŘÍCH (1919) a Antonína Jirouška OHNĚM A MEČEM (1919). Ve svém režijním debutu svého námětu a scénáře ZÁHADNÝ PŘÍPAD (1919) se představil jako Jirka. Ovšem Marten měl v tomto ohledu smůlu, protože jsou všechny tyto filmy považovány za ztracené a žádná jejich celková kopie se nedochovala.
Nemáme tedy ani jediný důkaz jeho herecké a režisérské činnosti z této doby. Jako herec se na filmová plátna ještě jednou vrátil jako tanečník v baru v dramatickém snímku ZE SOBOTY NA NEDĚLI (1931) Gustava Machatého. Po svých prvních filmových zkušeností z roku 1919 se na téměř deset let odmlčel.
Po tuto dobu měl pobývat jako režisér v Brazílii (podle některých pramenů snad i v USA). Roku 1928 se opět navrátil do Čech, a jako filmař – dokumentarista (ZIMA) pracoval krátce i pro Elektajournal. Na samém konci němé éry stihl na rozhraní 20. a 30. let se navrátit do českého hraného filmu jako režisér pěti snímků.
Ovšem podobně jako u řady jeho kolegů (Špelina, Kmínek, Kubásek, Vladimírov, Medeotti – Boháč, Měšťák, Seidl a nebo Zdráhal) se jeho režijní práce vyznačovala diletantismem, uměleckou pokleslostí, hlavně nedostatečnou vzdělaností ve filmových základech, technickou a řemeslnou nedokonalostí.
Navíc se filmy Leo Martena vyznačovaly kosmopolitismem. Postupně tedy natočil němá melodramata HORSKÉ VOLÁNÍ S. O. S. (1929) – ve spolupráci s Vladimírem Studeckým, DŽUNGLE VELKOMĚSTA (1929), která se ani nedochovala, ČERNÉ OČI, PROČ PLÁČETE…? (1930) a koprodukční melodrama (s Rakouskem) UTRPENÍ ŠEDÉ SESTRY (1930).
Námětem nejzajímavější byl mj. dodatečně ozvučený film OPEŘENÉ STÍNY (1930) podle námětu povídky E. A. Poea „Doctor Tarr and Professor Feather“. Ke snímku DŽUNGLE VELKOMĚSTA si Marten napsal i námět a scénář. Scénář si napsal i u snímků ČERNÉ OČI, PROČ PLÁČETE…? a RŮŽOVÉ KOMBINÉ, u posledně jmenovaného byl také střihačem.
I přes jistou uměleckou a režijní nemohoucnost, která se nezlepšovala, natočil v první polovině 30. let zvuková melodramata RŮŽOVÉ KOMBINÉ (1932), které natočil ve francouzských ateliérech Gaumont, DIAGNOSA X (1933), ZA ŘÁDOVÝMI DVEŘMI (1934) a POZDNÍ MÁJ (1934). Ani jeden z nich ovšem nepřekročil podprůměr.
Založil i vlastní filmovou půjčovnu a výrobnu Accordfilm (květen 1932 – 1935), která vyprodukovala dnes už ztracené melodrama MÁMINO SRDCE / ZPOVĚĎ SVOBODNÉ MATKY (1933). Žádný z jeho filmů výrazněji neuspěl u kritiky, ani u diváků. Ještě v srpnu 1934 proběhla tiskem zpráva, že byl Martenův byt na pražském Novém Městě v jeho nepřítomnosti vykraden bytovými lupiči a škoda činila 20 000,–.
V lednu 1935, krátce před uvedením POZDNÍHO MÁJE odjel Marten do Brazílie. Zde měl být angažován v Rio de Janeiro. Z této životní etapy Leo Martena nemáme příliš zpráv. Tady se jako režisér, scenárista a producent uvedl např. opět několika melodramaty CABOCLA BONITA (1935), DIREITO DE PECAR (1940), ETERNA ESPERANÇA (1940), VAMOS CANTAR (1941), JARDIM DO PECADO (1946), ALMAS ADVERSAS (1949), CASCALHO (1950) a UM BEIJO ROUBADO (1950) atd.
Kromě toho se uplatnil i jako divadelní režisér (od roku 1943 byl hlavním režisérem v Teatro Municipal / Městská opera v Rio de Janeiro) a překládal do portugalštiny (roku 1942 vydal překlad Čapkovy „Bílé nemoci“). Účastnil se veřejného života mezi krajany. Leo Marten zemřel roku 1961 v brazilském Rio de Janeiro ve věku šedesáti čtyř let. Neznáme ani přesný den a měsíc jeho úmrtí.
Jaroslav "krib" Lopour
