foto

Henri Decoin

  • nar. 18.3.1890
    Paříž, Francie
  • zem. 4.7.1969 (79 let)
    Paříž, Francie
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku

Biografie

Talentovaný filmař a plodný tvůrce s bohatou filmografií čítající padesát zrežírovaných filmů Henri Decoin je dnes neprávem opomíjen, a i když se výrazným způsobem podílel na utváření charakteru francouzské kinematografie od předválečného období až do poloviny 60. let, v povědomí veřejnosti zůstává spíše jen jako první manžel slavné herečky Danielle Darrieux. Henri Decoin se narodil v Paříži a pocházel z prostých poměrů (jeho otec byl ochrnutý a nezaměstnaný). Vyrůstal v početné rodině a nedostatek finančních prostředků mu nedovolil dokončit školu, načež se začal věnovat sportu. Zvláště v plavání dosáhl úspěchů a v roce 1912 reprezentoval Francii na olympijských hrách ve Stockholmu. První světové války se zúčastnil jako příslušník letectva a získal několik vyznamenání včetně řádu Čestné legie. V roce 1915 se také poprvé oženil, o jeho první manželce Hélene Raye, o její osobnosti se ale dostupné zdroje zmiňují jen zřídka. Po skončení první světové války se Decoin vrhnul na pole sportovní žurnalistiky.

Od novinařiny nebylo daleko k dalším oblastem spojeným s psaním a v polovině 20. let se Henri Decoin začal prosazovat jako autor filmových scénářů. Jeho první prací byl scénář k filmu se sportovní tématikou KRÁL PEDÁLŮ (Le roi de la pédale, 1925). Pro různé režiséry (například Victor Tourjansky nebo Carmine Gallone) pak napsal scénáře k několika dalším němým filmům a v branži se seznámil také se svou druhou manželkou Blanche Montel (1902-1998), která byla jednou z hvězd francouzské němé éry. Vzali se v roce 1927 a z jejich šestiletého manželství pocházel syn Jacques Decoin.

Několikaletou spoluprací s filmem nabyl Henri Decoin mnohé a cenné zkušenosti, počátkem 30. let se pak pustil do samostatné práce. Jeho první režií byl film MODRÉ NEBE (Les bleus du ciel, 1933), k němuž si také sám napsal scénář; v tomto příběhu šampióna sportovního letectví zúročil své vlastní zkušenosti s létáním z první světové války. Mimořádně úspěšné období prožil Henri Decoin ve druhé polovině třicátých let. Po rozvodu s Blanche Montel (1933) se v roce 1935 podruhé oženil se začínající herečkou Danielle Darrieux (*1917) a po dobu trvání jejich manželství (1935-1941) spolu natočili sedm filmů. Z jejich společné filmografie zasluhuje zmínku drama ZNEUŽITÍ DŮVĚRY (Abus de confiance, 1937), spíše se ale orientovali na konverzační veselohry. Kromě vlastní režie pracoval Decoin nadále i jako scénárista pro jiné režiséry (například Jean Dréville), ve třicátých letech napsal také několik divadelních her.

Po okupaci Francie podepsal Henri Decoin smlouvu s německou společností Continental Film a pod její hlavičkou realizoval nenáročnou společenskou komedii PRVNÍ DOSTAVENÍČKO (Premier rendez-vous, 1941), což byla poslední spolupráce s Danielle Darrieux před jejich rozvodem. Film sice nedisponoval vyššími uměleckými hodnotami, ale zaznamenal mimořádný úspěch a němečtí producenti byli maximálně spokojeni. Kromě Francie byl uveden i v dalších zemích ve sféře vlivu fašistického Německa, tedy ve značné části Evropy. Z Decoinových šesti filmů natočených během války výrazně vyniká justiční drama NEZNÁMÝ V DOMĚ (Les inconnus dans la maison, 1942), které je dnes známé díky mladšímu remaku z roku 1992 s J. P. Belmondem v hlavní roli. V průběhu války se Decoin také naposledy oženil a se svou čtvrtou manželkou Juliette Decoin měl dvě děti.

Stejně jako jiní režiséři pracující pro společnost Continental Film, tak i Decoin byl po osvobození po nějakou dobu zbaven možnosti pracovat, k filmové režii se ale vrátil již v roce 1946 s dramatem ĎÁBLOVA DCERA (La fille du diable, 1946). Potom znovu točil i několik filmů ročně, opět pracoval se svou bývalou manželkou Danielle Darrieux, oslovil také Jeana Gabina, který hrál hlavní roli například ve filmu KDYŽ JE V PAŘÍŽI NOC (Razzia sur la chnouf, 1955). Velkým komerčním triumfem byla komedie FOLIES BERGÈRE (1957), která byla v roce 1957 pátým nejúspěšnějším titulem v kinech. Podobný úspěch si pak Decoin zopakoval ve dvou na sebe navazujících filmech v hlavní roli s Françoise Arnoul KOČKA (La chatte, 1958) a KOČKA VYTAHUJE DRÁPY (La chatte sort ses griffes, 1959).

Z pozdní Decoinovy filmografie je i u nás dobře známý dobrodružný historický příběh ŽELEZNÁ MASKA (La masque de fer, 1962). Úplně posledním filmem byla kriminálka s oblíbeným detektivem NICK CARTER VŠECHNO ZNIČÍ (Nick Carter va tout casser, 1964). V průběhu dvaceti let po válce natočil Henri Decoin třicet filmů, s jistotou se pohyboval v jakémkoli žánru, realizoval komedie, psychologická dramata, kriminálky, historické filmy i muzikály. Jako samouk získal značnou zručnost a kritika uznávala technickou dokonalost jeho filmů, na druhou stranu byl často pranýřován za nízké umělecké ambice.

Henri Decoin zemřel v Paříži 4. července 1969 v důsledku nezdařeného chirurgického zákroku. Ze čtyř manželství měl celkem tři děti, nejmladší syn Didier Decoin (*1945) je úspěšným spisovatelem a scénáristou. Právě jeho zásluhou byl knižně zpracován i životopis Henriho Decoina vydaný v roce 2006 pod názvem Henri nebo Henry: příběh mého otce (Henri ou Henry: le roman de mon père).

Pavel "argenson" Vlach

Scenáristická filmografie

Herecká filmografie

Dokumentární

1956 Cinépanorama (TV seriál)

TV pořady

1954 La joie de vivre (TV pořad)

Fanoušci tvůrce

tvůrce nemá žádné fanoušky
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace