Jiří Štuchal se narodil 20. listopadu 1912 v Brně. Odmaturoval roku 1930 na brněnské reálce a nastoupil jako úředník u Zemské banky (1931 – 1942). Záhy si splnil svůj sen a nastoupil v 1944 jako profesionál do brněnského rozhlasu. Zde se představil jako zpravodaj, v letech 1945 – 1954 jako referent, a také jako konferenciér komediálních a zábavných pořadů i pásem.
Následně odešel do pražského rozhlasu, kde byl v pracovním poměru v letech 1954 – 1972. V letech 1955 – 1960 byl však mimo rozhlas ve svobodném povolání. V rozhlase proslul jako autor, uvaděč, moderátor a konferenciér rozličných satirických, zábavných i kabaretních čtvrthodinek a pořadů. Mezi posluchači byl mimořádně úspěšný jeho publicistický, informativní a také zábavný pořad „Šťastnou cestu“ pro motoristy. Na přelomu 50. a 60. let pravidelně uváděl rozhlasové Silvestry.
Kromě toho mj. stál u zrodu a probíhání mezinárodních a koprodukčních pořadů a podniků. Ve své době se těšil opravdu mimořádné divácké a posluchačské popularitě. Dlouhá léta byl hlavní hvězdou zájezdových estrád, v nichž proslul svou konferenciérskou, slovní a imitačních schopností. Byl znám jako skvělý imitátor Vlasty Buriana. Jeho ženou bývala zpěvačka Věra Racková (1919 – 2006).
Poprvé se českým filmovým divákům Štuchal uvedl ještě za svého působení v brněnském rozhlase v roce 1948 v různých hraných scénách o lidových řemeslech v kolchoznických vesnických družstvech v krátkometrážním dokumentárním snímku SPOLEČNĚ K CÍLI (1948) Vladimíra Síse.
Po příchodu do Prahy se několikrát objevil i v dlouhometrážních hraných filmech. Sehrál muže v publiku (společně s Janem Werichem a Vladimírem Dvořákem) v Klosově a Kadárově hudební komedii HUDBA Z MARSU (1955), kapitána Slavoje v Sísově komedii LEDOVÍ MUŽI (1960) s Rudolfem Hrušínským a Jiřím Lírem v titulních úlohách, zájemce o byt Cimandla v Brynychově komedii KAŽDÁ KORUNA DOBRÁ (1961), ministerského úředníka v satirické komedii EINSTEIN KONTRA BABINSKÝ (1963) Zdeňka Podskalského. Hranou tvorbu ukončil jako funkcionář fotbalové komise (spolu s Vladimírem Menšíkem, Bohuslavem Kupšovským a Karlem Pavlíkem) v komedii ŽENY V OFSAJDU (1971) Bořivoje Zemana.
Jako imitátor komika Vlasty Buriana a komentátor se uvedl (s Milošem Patočkou) ve střihovém filmu s dotáčkami KRÁL KOMIKŮ (1963). Film má jednoduchý děj, kde je vylíčen konferenciér, který je obětí své práce: ve svých představách všude vidí svůj vzor – Vlastu Buriana. Zbaví se těchto halucinací na vytoužené dovolené? Ze čtyř střihových snímků o Burianovi to byl ten nejúspěšnější, ve kterém jsou použity záběry z Burianových filmů C. A K. POLNÍ MARŠÁLEK, LELÍČEK VE SLUŽBÁCH SHERLOCKA HOLEMESE, FUNEBRÁK, POBOČNÍK JEHO VÝSOSTI, U SNĚDENÉHO KRÁMU, HRDINNÝ KAPITÁN KORKORÁN, HRDINA JEDNÉ NOCI, TŘI VEJCE DO SKLA, U POKLADNY STÁL..., BARON PRÁŠIL, PŘEDNOSTA STANICE a PROVDÁM SVOU ŽENU.
On sám, respektive jeho hlas, zaznívá z rozhlasu také ve smutné komedii PÁTÉ KOLO U VOZU (1958) Bořivoje Zemana. Štuchal namluvil svým nezaměnitelným hlasem rovněž komentáře ke krátkometrážním snímkům O KOLEČKU, PERU A VAŘIČI (1950) Vladimíra Síse, který je satirou na výrobu zmetků, jenž u nás také vznikaly, a ŘÍKAJÍ MU ADAM (1966).
Jako spisovatel je autorem desítek anekdot, humoristických příběhů a vtipných satir, jež vydával knižně i časopisecky. Jiří Štuchal, kromě historie české kinematografie, patří také již neoddělitelně do historie zábavy československého rozhlasu, kam se navždy zapsal zlatým písmem.
Mimořádnou invencí, obětavostí a pracovitostí překypující Jiří Štuchal zemřel 2. března 1979 v Praze ve věku nedožitých šedesáti sedmi let. I dnes si můžeme umění Jiřího Štuchala připomenout na starých záznamech, jenž vydává na CD vydavatelství Českého rozhlasu (např. vzpomínkové CD „Silvestr 2000“).
Jaroslav "krib" Lopour
