foto

Bruno S.

  • nar. 2.6.1932
    Berlín, Německá říše
  • zem. 11.8.2010 (78 let)
    Berlín, Berlin, Německo

Biografie

Vlastním jménem Bruno Schleinstein, německý filmový herec, výtvarník a hudebník, byl dítětem německé prostitutky, otce nikdy nepoznal. Ve věku tří let jej matka zbila tak, že dočasně ohluchl a následujících 23 let strávil v psychiatrických léčebnách, ústavech pro mentálně postižené a věznicích. Byl také jednou z obětí nacistických pokusů na mentálně postižených dětech.

Měl velké hudební a výtvarné nadání a v průběhu let se sám naučil hrát na klavír, akordeon a zvonkohru. Po propuštění z ústavu začal pracovat jako řidič vysokozdvižného vozíku a o víkendech po ulicích hrával a zpíval spolu s dalšími hudebníky staré balady, některé i sám skládal. Režisér Werner Herzog jej viděl v dokumentárním filmu BRUNO DER SCHWARZE – ES BLIES EIN JAGER WOHL IN SEIN HORN (1970), v nichž Bruno líčil své zážitky během nacistické éry, a okamžitě ho obsadil do hlavní role Kašpara Hausera ve filmu KAŽDÝ PRO SEBE A BŮH PROTI VŠEM (1974). Film získal v r. 1975 na festivalu v Cannes Velkou cenu poroty. Vzhledem k tomuto úspěchu slíbil Brunovi roli v připravovaném filmu WOYZECK, následně si to však rozmyslel a roli dostal Klaus Kinski. Jelikož Bruno už s natáčením počítal, Herzog pro něj během čtyř dnů napsal scénář k filmu STROSZEK (1977). Použil v něm několik autobiografických prvků z Brunova života, jako bylo Brunovo pouliční hraní, nebo to, že film byl natáčen v Brunově vlastním bytě a hrál na své hudební nástroje, mimo jiné na klavír, který si koupil za honorář za Kašpara Hausera.

Herzog později prohlásil, že natáčení s Brunem bylo velmi náročné, vůči cizím lidem byl podezřívavý a před kamerami velmi nervózní, příprava na jeden záběr trvala mnohdy několik hodin. Bruno byl velmi zvláštní, mluvil o sobě ve třetí osobě a také pro zachování vlastní anonymity používal pouze jméno Bruno S. Po uvedení obou filmů si Bruno v Berlíně zažil své chvíle slávy, ale pak ho podle jeho vlastních slov „všichni opustili“. Čekala ho ještě malá role ve filmu LIEBE DAS LEBEN, LEBE DAS LIEBEN (1977) a pak se vrátil ke svému starému životu, kdy vysedával v oblíbené hospůdce, hrál jednou rukou na harmoniku a druhou na zvonkohru, zpíval své ponuré písně a mluvil o svém životě.

Objevil se už pouze v krátkometrážním filmu Jana Ralske VERGANGEN, VERGESSEN, VORUBER (1994), v němž se vyjadřoval značně skepticky o znovusjednocení Německa a Angele Merkelové. Poté opět vzrostl zájem o jeho osobu, proto se začal více věnovat hudbě a malířství. Některá jeho díla se objevila v r. 2004 v New Yorku na výstavě Outsider Art Fair, své písně zpíval po nočních klubech a vydal je také na CD. V r. 2003 natočil režisér Miron Zownir o Brunovi dokumentární film BRUNO S. – DIE FREMDE IST DER TOD.

Bruno Schleinstein zemřel 11.8.2010 na srdeční selhání. Werner Herzog po jeho smrti prohlásil: „ Bruno byl ze všech herců, s nimiž jsem kdy na svých filmech pracoval, ten nejlepší. Není nikdo, kdo by se k němu přiblížil. Mám na mysli jeho lidství a hloubku jeho výkonu, nikdo takový jako on není“.

Dáša "lola3121" :-)....

Herecká filmografie

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace