Giuliano Gemma

Giuliano Gemma se narodil 2. září 1938 v Římě. Dětství prožil v Reggio Emilia (mezi Parmou a Modenou), kde žil s matkou a prarodiči. Koncem války se pak rodina vrátila do Říma. Již od dětství se věnoval mnoha sportům a atletika s boxem byly ty sporty, ve kterých opravdu vynikal.

Když se ve svých osmnácti letech objevil v římských filmových studiích Cinecittà, byl díky svému sportovnímu nadání využíván jako kaskadér. Další role statisty poté přešly do prvních malých rolí epizodních. Na počátku října 1958 měla premiéru komedie Dina Risiho VENEZIA, LA LUNA E TU s Nino Manfredim a Alberto Sordim v hlavních rolích. Tento film byl debutem pro mladičkého Giuliana, kde dostal roli gondoliéra Branda. Pak Giuliano „paběrkoval" ve filmech jako IL NEMICO DI MIA MOGLIE (NEPŘÍTEL MÉ ŽENY) – 1959 či I COSACCHI (1960). V roce 1962 ho poprvé obsadil režisér Duccio Tessari do hlavní role Criose ve fantasy snímku ARRIVANO I TITANI.

Velký průlom v kariéře přišel pod Luchinem Viscontim v jeho snímku IL GATTOPARDO (GEPARD) - 1963. V tomto mnohokrát oceňovaném či na ceny nominovaném snímku zazářili herci jako Alain Delon, Burt Lancaster či Claudia Cardinale. Giuliano Gemma se zde jako generál Garibaldini určitě neztratil a film pro něj byl o to cennější, že hrál s Lancasterem, který byl jeho vzorem a idolem.

Sportovně založený mladík s pěknou tváří se filmařům hodil právě do snímků, které byly v té době na svém vrcholu. Tak se Giuliano objevuje v rolích krásných statečných mužů, kteří lámou všechna ženská srdce a žádný zločinec před nimi není v bezpečí, v historických velkofilmech LA RIVOLAT DEI PRETORIANI (VZPOURA PRETORIÁNŮ – 1964), I DUE GLADIATORI (DVA GLADIÁTOŘI – 1964) či ve westernech UN DOLLARO BUCATO (JEDEN STŘÍBRNÝ DOLAR – 1965), WANTED (1967). Těchto filmů byla velká spousta, vždyť také Giuliano za svou kariéru vytvořil více než sto rolí. Co se týká westernů, stojí za zmínku série snímků o pistolníkovi Ringovi, kterou Giuliano natočil pod pseudonymem Montgomery Wood. Pro příklad jsou to UNA PISTOLA PER RINGO (1965), IL RITORNO DI RINGO (1965).

V této době, však byly natočeny filmy, které Giulianovi přinesly „nesmrtelnost". Kdo by neznal nádherného a chrabrého Nicolase, který je nedílnou součástí příběhů o Angelice. Než je Nicolas zabit, stačí ve dvou dílech ANGELIKA MARKÝZA ANDĚLŮ (1964) a BÁJEČNÁ ANGELIKA (1965) pobláznit většinu žen a dívek v kinech po celé světě. Ve filmu L´ARCIERE DI SHERWOOD (LUČIŠTNÍK ZE SHERWOODU – 1970) si zahrál Giuliano samotného Robina Hooda. V této době se také snažil dostat z rolí neohrožených krasavců, ale komerční úspěch byl pro filmaře jasný. Giuliano tak víc a víc svým postavám dodával ironii a humor.

Zlom v kariéře a odklon od lamačů ženských srdcí mu v roce 1974 přinesla role uvědomělého milánského dělníka Nulla Branziho v dramatu DELLITO D´AMORE (nezaměňovat se stejnojmenným filmem z roku 1964), tedy ZLOČIN Z LÁSKY. Tragický příběh dvou zamilovaných, kteří pracují v jedné továrně je komplikován protikladnými tradicemi. Nullo Branzi pochází z Milána, jeho milá Carmela Santoro (Stefania Sandrelli) však pochází ze Sicílie. Po otravě nakonec Carmela umírá a Nullo bere osud v továrně do svých rukou. Po tomto snímku už přišly herecky nejdůležitější role jeho kariéry, jako byl major Mattis ve válečném dramatu IL DESERTO DEI TARTARI (TATARSKÁ POUŠŤ – 1976), prefekt Cesare Mori v dramatu IL PREFETTO DI FERRO (ŽELEZNÝ ŠÉF – 1977), nebo jeho „úlisný" Vito Gargano v krimi snímku CORLEONE (1978). Zde si znovu zahrál s Claudií Cardinale.

Od osmdesátých let minulého století se pak začal Giuliano objevovat více než na filmovém plátně v různých italských televizních seriálech a filmech. Kapitán Maffei v seriálu CACCIA AL LADRO D´AUTORE (1985-1986), Colonnello Fioravanti v seriálu IL CAPITANO (2005-2007) a mnoho dalších.

Za svůj život byl dvakrát Giuliano nominován na Stříbrnou stuhu (ocenění italského národního svazu filmových novinářů)  za výkony ve filmech  IL DESERTO DEI TARTARI (TATARSKÁ POUŠŤ – 1976) a SPERIAMO CHE SIA FEMINNA (JEN ABY TO BYLA HOLČIČKA - 1986). V roce 2008 se pak dočkal, když mu byla svazem přidělena „Honorary Ribbon", tedy Stuha čestná. Další ocenění získal jako nejlepší herec (CORLEONE) v roce 1979 na filmovém festivalu v Montrealu. Již několikrát zmiňovaný snímek TATARSKÁ POUŠŤ mu zase vynesl v roce 1977 cenu „Special David" na David di Donatello Awards. „François Truffaut Award" obdržel roku 1990 na Giffoni film festivalu. "Capri Legend Award" poté roku 2005 v Hollywoodu, aby následně ještě v roce 2008 obdržel za celoživotní dílo Zlatý glóbus. Samozřejmě nesmíme zapomenout na cenu z Karlovarského filmovém festivalu v roce 1978 a cenu Grolla d'Oro na festivalu v San Vincentu.

Sláva a pověst Giuliana v zahraničí potvrzuje i skutečnost, že po celá léta patřil mezi deset nejoblíbenějších herců vybíraných čtenáři nejprodávanějších časopisů. Jeho popularita byla například v Japonsku tak velká, že firma Suzuki uvedla na japonský trh dva typy skútrů s názvem „Suzuki-Gemma". V roce 1985 ho čtenáři italského časopisu "Sorrisi e Canzoni" zvolili hercem roku a ve stejném roce získal „Campidoglio il Premio Personalità Europea". V roce následujícím mu byla prezidentem republiky udělena „dell'onorificenza di Cavaliere".

V posledních období se ve velkém stylu vrhl na svou novou vášeň sochařství a i na tomto poli byl celkem úspěšný. Sám vzpomíná: „Když mi bylo asi pět nebo šest let, velmi rád jsem chodil k řece. Potopil jsem ruce do vlhké země a vzal hrst, pak jsem začal formovat postavy, které pak na slunci uschly. Na Vánoce pak obohatily náš betlém. Byl jsem moc hrdý a pyšný na tyto sošky, i když to nebylo samozřejmě žádné dokonalé dílo, ale já jsem dělal sám. Tak začala moje vášeň pro sochy, nemluvě o tom, kolikrát jsem jako dítě vyřezal ze dřeva figurky, lodě či zbraně. I během herecké kariéry jsem pěstoval svou velkou lásku k umění a studoval sochařské mistry. Stručně řečeno, sochařství je dnes pro mě skutečnou vášní, která je na druhém místě po filmování".

Dětské hrátky ho však málem připravily o život. Po válce díky Američanům objevil chuť hořké čokolády a bonbónů. Vše prý našli při prohledávání opuštěných míst. Jednoho dne, kdy kopal v zemi našel tyč. Bavili se pak hrou rozbíjení lahví. S tyčí však narazil na bombu s cihlou, ta se rozpadla a bomba explodovala. Giulianovi poranila levou lícní kost a viditelné následky poranění v obličeji si nesl celý život.

Giuliano hrál za svou kariéru s mnoha krásnými ženami a na dotaz kterou z nich by si vybral, odpovídal, že jich bylo mnoho, ale dnes by si určitě vybral Claudii Gerini, kterou považoval nejen za krásnou, ale i talentovanou s velkým smyslem pro humor. Na dotaz zda by chtěl žít mimo Itálii odpověděl: „Hlavně v Itálii, ale kdybych si musel vybrat, možná by mi nevadilo Španělsko. A jak se cítil v roce 2010? Při rozhovoru uvedl, že je šťastný, neboť dělá svou práci, kterou má rád, stejně jako koníčky. Má krásnou rodinu, je dědeček ... „Co mohu žádat od života víc?" uzavřel Giuliano rozhovor. Giuliano byl velkým přítelem boxera Nina Benvenutiho (*26.4.1938) a dokonce ho vymodeloval do jedné ze svých soch.

4. července 1970 se Giulianovi a jeho manželce narodila dcera Vera. Ta je dnes také herečkou a má za sebou něco přes deset rolí. Druhá dcera se jmenuje po otci Giuliana. Obě dcery měl z prvního manželství, ve druhém manželství pak žil s novinářkou Babe Richerme.

V roce 2012 se Giuliano ještě objevil v roli hotelového manažera v komedii Woodyho Allena, TO ROME WITH LOVE. V roce 2014 měl hrát jako Gianni v připravovaném filmu DEAUVILLE (Kabir Bedi v hlavní roli). Jak to s tímto snímkem bude se momentálně neví, neboť bohužel 1. října tohoto roku (2013), zemřel Giuliano Gemma na následky zranění při dopravní nehodě nedaleko od Říma v Cerveteri. Bylo mu 75 let.

Petr "Hennes" Hennebichler