Reklama

Reklama

Hynek Němec

Hynek Němec

nar. 04.03.1909 Hromnice, Rakousko-Uhersko

zem. 01.03.1971 (61 let) Praha, Československo

Biografie

Hynek Němec se narodil 4. března 1909 v Hromnicích u Plzně. K herecké práci se poprvé dostal při angažmá u řady venkovských kočovných divadelních společností, kde se v letech 1928 – 1935 postupně připravoval k profesionální herecké práci. V rozmezí let 1935 – 1939 prošel jako herec několika pražskými divadly a Československým rozhlasem. Za německé okupace (1939 – 1945) kromě pražských scén (Nezávislé divadlo, Divadlo Anduly Sedláčkové) získal angažmá i u oblastních scén v Kladně a Českých Budějovicích.

Poválečné divadelnictví pomáhal rozvíjet jako člen ostravského Zemského divadla (1945 – 1948), Divadla státního filmu (1948 – 1951) a Divadla na Vinohradech (1951 – 1971), kde po celých dvacet let hrál až do své smrti. Hynek Němec byl po celý život ztvárňovatelem pouhých malých a epizodních roliček, které však ztvárňoval s láskou a s velkou připraveností. I na skutečně malinkém prostoru dokázal přesně charakterizovat a uvést i tu nejmenší divadelní a filmovou kreaci. Proto se stal tak potřebným pro české divadlo a film.

Po menších i větších úložkách dřevorubce Erlbacha ve Weissově ULOUPENÉ HRANICI (1947) a taky desátníka portášů v Kubáskových PORTÁŠÍCH (1947) se ještě do konce 40. let zjevil jako jeřábník Kučera v krátké satiře ZRCADLO BYROKRATICKÉ 2 (1949), dělník na schůzi v nikdy nedokončeném snímku Jaromíra Pleskota VÝLET PANA BROUČKA DO ZLATÝCH ČASŮ (1949), chalupník Zeman v ŽÍZNI (1949) Václava Kubáska, zedník ve VELIKÉ PŘÍLEŽITOSTI (1949) režiséra K. M. Walló, dělník ve Fričově PĚTISTOVCE (1949), duchovní Schmidinger v Krškově REVOLUČNÍM ROCE 1848 (1949), foukač skla v dramatu Václava Gajera PAN HABĚTÍN ODCHÁZÍ (1949), pecař Mikota v dramatu DVA OHNĚ (1949) Václava Kubáska a záškodník Braun ve Slavínského dramatu DS – 70 NEVYJÍŽDÍ (1949).

Rozhraní 40. a 50. let se stalo pro Hynka Němce nejplodnějším obdobím (bylo to zapříčiněno hlavně jeho štací v Divadle státního filmu), kdy se v rozmezí let 1949 a 1952 představil ve dvaceti sedmi filmech. Do roku 1959 se zjevil v titulech ZVONY Z RÁKOSU (dělník), ZOCELNÍ (německý dělník Fritz), PÁRA NAD HRNCEM (člen závodní rady Fanda), VSTANOU NOVÍ BOJOVNÍCI (muž z ratejny), SLEPICE A KOSTELNÍK (dělník Jagoš), RACEK MÁ ZPOŽDĚNÍ (horník), POSEL ÚSVITU (revoltující dělník), MALÝ PARTYZÁN (dělník Coufal), BYLO TO V MÁJI (dělní Coufal), MILUJEME (Stach), CÍSAŘŮV PEKAŘ a PEKAŘŮV CÍSAŘ (havíř), MIKOLÁŠ ALEŠ (prokurista Wagenknecht), AKCE B (dělník), USMĚVAVÁ ZEM (rolník), CESTA KE ŠTĚSTÍ (družstevník Moučka), NÁSTUP (sedlák), ANNA PROLETÁŘKA (muž na schůzi), KONEC STRAŠIDEL (dělník), OLOVĚNÝ CHLÉB (stávkokaz), BOTOSTROJ (dělník Bednář), JAN HUS (německý venkovan), JAN ŽIŽKA (Pražan), O VĚCECH NADPŘIROZENÝCH (zatčený muž), PRVNÍ PARTA (horník) či KONEC CESTY (dělník na stavbě Kaláb). Jak vidno nejčastěji hrál dělníky a různé proletáře.

Ještě před koncem života si Hynek Němec v 60. letech zapracoval na své filmografii v úkolech slévače v dramatu Pavla Blumenfelda LIDÉ JAKO TY (1960), opět dělníka v Čechově KOHOUT PLAŠÍ SMRT (1961) a BEZ SVATOZÁŘE (1963) režiséra Ladislava Helgeho, muže s deštníkem ve Sci – Fi dramatu ZTRACENÁ TVÁŘ (1965) Pavla Hobla s Vlastimilem Brodským, Fredem Delmarem, Marií Vášovou, Františkem Filipovským, Martinem Růžkem a dalšími, Otradovce v detektivce režiséra Petra Schulhoffa PO STOPÁCH KRVE (1969) s postavou majora VB Kalaše (Rudolf Hrušínský st.) a v úplně posledním, muzikanta ve SMUTEČNÍ SLAVNOSTI (1969) Zdenka Sirového, který měl premiéru až za dvacet let poté.

Mimo svého angažmá v rozhlase ve 30. letech, pomáhal rozhlasovému vysílání i v dalších létech (třeba jako bratr Antonio v Shakespearově dramatizaci „Mnoho povyku pro nic“ 1953 v režii Miloslava Jareše). Vůbec ojediněle spolupracoval s Československou televizí, kde se před diváky zjevil zcela naposledy v seriálu F. L. VĚK (1971) Františka Filipa. Hynek Němec zemřel 1. března 1971 v Praze. Skonal pouhé tři dny před svými šedesátými druhými narozeninami. Normalizační kinematografii již malými epizodkami doplnit nestihl…

Jaroslav "krib" Lopour

Reklama

Reklama