foto

Bedřich Vrbský

  • nar. 4.5.1890
    Praha, Čechy, Rakousko-Uhersko
  • zem. 23.2.1966 (75 let)
    Praha, Československo
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku

Biografie

Bedřich Vrbský (vlastním jménem Bedřich Vrbka) se narodil 4. května 1890 v Praze. Jako absolvent obchodní akademie byl předurčen a vydal se na dráhu malého úředníka. Několik let pracoval jako úředník Městské spořitelny pražské. Fádní zaměstnání malého úředníčka ho nebavilo a své vysvobození spatřil v divadelních prknech, která ho okouzlily již předtím.

Hraní se začínal věnovat jako amatér na malých a amatérských scénách: Lyrické divadlo (1911), Volné divadlo (1912), Intimní divadlo (1913), Umění lidu (1914), Loutkové divadlo Umělecké výchovy (1916). V letech 1916 až 1919 již jako profesionál hrál na menších scénách. Následně ho angažoval Karel Hugo Hilar do Vinohradského divadla, kterému již zůstal věrný po celý profesní život (1919 – 1961), z divadla, ve kterém nejen hrál ale i režíroval (například komedii „Milionářka“ v Komorním divadle), odešel až na odpočinek. Jako host vystoupil v 50. letech ve dvou inscenacích („Živnost paní Warrenové“ a „Ideální manžel“) na jevišti pražského Národního divadla.

Základem Vrbského hereckého rejstříku byl zejména civilní projev a společensky uhlazené vystupování. Kladl rovněž důraz na rychlost a břitkost dialogů a na dobré vyslovování. Díky tomu se uplatňoval v konverzačních a komických postavách. Z jeho rolí si vyjmenujme lorda Goringa ve Wildově „Ideálním manželu“, či Doolitla ve Shawově „Pygmaliónu“.

Proslavil se rovněž také jako dramatik – jako autor několika divadelních her, frašek, adaptací, výstupů a skečů. Například hra „Transport č. 20“, jejímž spoluautorem byl herec, režisér a dramatik Zdeněk Štěpánek, „Bloudění Jindřicha od Věže“, jež se v několika inscenacích v roce 1941 objevila na scéně Národního divadla a „Zázračný lékař“. Tuto hru režisér Vladimír Slavínský zfilmoval pod názvem JEJÍ LÉKAŘ (1933) s Hugo Haasem a Lídou Baarovou.

Na stříbrném plátně debutoval nezjištěnou rolí v nedochované komedii herce a režiséra Jiřího Steimara PAN PROFESOR, NEPŘÍTEL ŽEN (1913). V němém období se objevil v rolích majitele člunu (ČESKÉ HRADY A ZÁMKY Karla Hašlera), Janotova přítele (Hlavatého NEZNÁMÉ MATKY) a lékaře v blázinci (DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK Karla Lamače). V roce 1918 byl s Josefem Skružným spoluautorem námětu a spoluscénáristou nedochovaného filmu Gabriela Harta LÁSKA SI NEDÁ POROUČET (1918).

Do zvukového filmu vstoupil v roce 1931 rolí policejního komisaře v komedii OBRÁCENÍ FERDYŠE PIŠTORY. Ve třicátých a čtyřicátých letech ho režiséři obsazovali zejména do rolí policejních komisařů (PŘED MATURITOU, ZÁHADA MODRÉHO POKOJE, KRÁL ULICE, HARMONIKA), továrníků (PRVNÍ POLÍBENÍ) a důstojníků (NEPORAŽENÁ ARMÁDA). Větší příležitost se uplatnit získal Vrbský ve filmech POBOČNÍK JEHO VÝSOSTI (závistivý podplukovník Kinzl), ZA RANNÍCH ČERVÁNKŮ (František Palacký), VYDĚRAČ (Frýbl), ŘEKA ČARUJE (notář). Svým hlasem spolupracoval na slavné EXTÁSI (1932) Gustava Machatého, ve které namluvil hlas otce (Leopold Kramer) hlavní hrdinky (Hedy Lamarr).

Po válce jeho typ rolí nenašel výraznější uplatnění. Proto nejčastěji hrál v kvalitních filmech, historických dramatech a historické postavy (často ho obsazoval Václav Krška): radní (ALENA), Rohn (KRAKATIT), hrabě Stadion (REVOLUČNÍ ROK 1848), Grégr (MIKOLÁŠ ALEŠ), komorník (HAŠKOVI POVÍDKY ZE STARÉHO MOCNÁŘSTVÍ), guvernér (VELKÉ DOBRODRUŽSTVÍ), hrabě Štemberk (PSOHLAVCI), katecheta (STŘÍBRNÝ VÍTR), hrabě Harrach (Z MÉHO ŽIVOTA), svérázný MUDr. Grünstein (DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK), vojenský soudce Fink von Finkenstein (POSLUŠNĚ HLÁSÍM), manžel hlavní hrdinky (Zdena Baldová) Dulský (MORÁLKA PANÍ DULSKÉ), soudce (MSTITEL), hostinský (POCHODNĚ), pantatínek Žandalím (POLICEJNÍ HODINA), rada Stoklasa (LEDOVÉ MOŘE VOLÁ) a nebo taktéž despotický mlynář Bilanský (KDE ŘEKY MAJÍ SLUNCE).

Naposledy se na filmovém plátně mihl jako předseda soudu v povídkovém filmu ČINTAMANI & PODVODNÍK (1964) režiséra Jiřího Krejčíka. Bedřich Vrbský spolupracoval také s rozhlasem („Pana Orleánská“, „Cyrano z Bergeracu“, „Na dvou židlích“ aj.) a okrajově také s televizí (MAGDALENA DOBROMILA RETTIGOVÁ). Za svoji jevištní činnost získal Cenu ÚNV hlavního města Prahy (1956) a roku 1957 byl poctěn titulem Zasloužilý umělec. Zemřel 23. února 1966 v Praze ve věku nedožitých sedmdesáti šesti let.

Jaroslav "krib" Lopour

Scenáristická filmografie

Filmy

1982 Počestný dům (TV film)
1933 Její lékař - divadelní hra
1918 Láska si nedá poroučet

Fanoušci tvůrce

tvůrce nemá žádné fanoušky
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace