foto

Vítězslav Vejražka

  • nar. 9.5.1915
    Dolní Bousov u Mnichova Hradiště, Rakousko-Uhersko
  • zem. 8.6.1973 (58 let)
    Praha, Československo

Biografie

Vítězslav Vejražka se narodil 9. května 1915 v Dolním Bousově u Mnichova Hradiště. Pod vlivem své rodiny začínal hrát u kočovných společností. Po dokončení dramatického oddělení pražské Konzervatoře u profesorů Svobody, Deyla a Plachého roku 1937 hrál jednu sezónu v Ostravě (1937 – 1938). Působil v brněnském Národním divadle (1938 – 1941), v pražské Uranii (1941 – 1945; zde rovněž režíroval).

Po válce pomáhal zakládat Činohru 5. května (1945 – 1947; zde hrál, režíroval a řediteloval). Odešel hrát a režírovat do Zlína (1947 – 1948) a od roku 1948 až do své předčasné smrti v roce 1973 hrál v činohře Národního divadla. V Národním hrál, režíroval, upravoval hry a v letech 1964 – 1969 byl i šéfem činohry. V pozdějších letech musel kvůli funkcím svou hereckou činnost značně omezit.

Na divadelních prknech nejdříve hrál role milovníků („Radúz a Mahulena“, „Zkrocení zlé ženy“, „Jánošík“ či „Othello“) až přešel k dramatickým postavám a k dělnickým rolím („Lidé, bděte!“, „Anna proletářka“, „Nepřátelé“ „Ďábelský kruh“ nebo „Všichni moji synové“. V pozdějších letech se skvěle uvedl i v těžkých shakespearovských hrách („Antonius a Kleopatra“), klasikách („Maryša“) a antických tragédiích („Oidipus vladař“).

Vejražka byl psychologicky orientovaný realismem a zemřel na samém vrcholu svého herectví. Své inscenace režíroval často v duchu psychologického realismu („Vzbouření v blázinci“ nebo „Tramvaj do stanice Touha“). Zdramatizoval si taktéž román prezidenta Antonína Zápotockého „Vstanou noví bojovníci“. Se svojí ženou, také herečkou Národního divadla, Jarmilou Krulišovou (1922 – 2006) měl syna Davida Vejražku (*1955), který pokračuje ve šlépějích svých rodičů.

Od svého filmového debutu (1937) až do roku 1945 ve filmu Vejražka hrál pod pseudonymem Petr Vít, který pro něho vymyslel režisér J. A. Holman. Debutoval už životopisným snímkem KAREL HYNEK MÁCHA (1937). Ve stejném roce vytvořil ještě hlavní roli ve filmu KŘÍŽ U POTOKA. Po čtyřleté pauze začal hrál hlavní a výrazné role: Václav Nezmara v TURBÍNĚ (1941), ing. Pánek v RYBĚ NA SUCHU (1942), ing. Petr Pavelec ve VELKÉ PŘEHRADĚ (1942), kníže Boleslav v nedokončeném filmu SVATÝ VÁCLAV (1942), hazardem zlákaný číšník Martin v dramatu Otakara Vávry ŠŤASTNOU CESTU (1943), Jindřich Slaba v EXPERIMENTU (1943) a Francek ve snímku DĚVČICA Z BESKYD (1944).

Po válce hrál Vejražka zejména charakterní role – negativní: gestapák Kurt Seppke v Cikánově dramatu HRDINOVÉ MLČÍ (1946), ďábel v ALENĚ (1947), velmi proradný ředitel divadelní agentury Malhorn ve Fričově parodii PYTLÁKOVA SCHOVANKA ANEB ŠLECHETNÝ MILIONÁŘ (1949), Firmus ve Steklého dramatu TEMNO (1950), šéf Botostroje v BOTOSTROJI (1953), generál SS v TANKOVÉ BRIGÁDĚ (1955) Ivo Tomana či princ Alamír ve STRAKONICKÉM DUDÁKOVI (1955) i kladné: Václav z Dubé ve Vávrových dramatech JAN HUS (1954), JAN ŽIŽKA (1955) a PROTI VŠEM (1956), JUDr. Petr Klimeš v Borského kriminálce PADĚLEK (1957) nebo mlynář ve Vláčilově filmu ĎÁBLOVA PAST (1961).

Poslední hlavní roli předsedy JZD Doška vytvořil v dramatu HANDLÍŘI (1963) Zdeňka Sirového, kde jeho ženu hrála pravá manželka Jarmila Krulišová. Po této úloze pouze nadaboval postavu starého venkovského kněze Blasiuse (Michal Kožuch) ve dramatu ÚDOLÍ VČEL (1967) Františka Vláčila a zahrál si malinkou roličku ministra ve Vorlíčkově crazy komedii „PANE, VY JSTE VDOVA!“ (1970).

Musíme rovněž uvést Vejražkovu práci pro rozhlas („Hamlet“), televizi (inscenace NÁPADNÍCI TRŮNU, MOC BEZ SLÁVY, MRAČNO, MARYŠA, TVRDOHLAVÁ ŽENA A ZAMILOVANÝ ŠKOLNÍ MLÁDENEC, LIDÉ NA KŘIŽOVATCE, LUCERNA či seriál F. L. VĚK), dabing a recitaci pro gramofonové desky a krátké filmy.

Po otci zdědil levicové smyšlení, př. v letech 1966 – 1970 byl členem ÚV KSČ, od roku 1957 byl prvním předsedou československého střediska ITI (Mezinárodní divadelní ústav při UNESCO) a další funkce v politických organizacích. Působil také jako pedagog na DAMU (od 1949 externě a od roku 1963 už byl řádným profesorem herectví).

Jako herec a komunistický funkcionář byl nositelem Řádu práce (1958), Zasloužilého člena ND (1962), Zasloužilého umělce (1963), Ceny Jaroslava Průchy (1964), Národního umělce (1972), televizního Zlatého krokodýla (1972), Řádu Vítězného února (1973). Málo známý je fakt, že se pokoušel o psaní silně politicky zabarvené poezie. Vítězslav Vejražka předčasně zemřel 8. června 1973 v Praze měsíc po svých padesátých osmých narozeninách.

Jaroslav "krib" Lopour

Herecká filmografie

Filmy

1972 Hříšníci (TV film)
Lev je v ulicích (TV film)
Opory společnosti (TV film)
1971 Dlouhý den v krátkém životě (TV film)
Maryša (TV film)
Princ a chuďas (TV film)
1970 „Pane, vy jste vdova!“
1969 Maryla (TV film)
Podivný výslech (TV film)
1968 Zločin pátera Amara (TV film)
1967 Lucerna (TV film)
Pozdní doznání (TV film)
Údolí včel
1964 Nápadníci trůnu (TV film)
Zapomenutý čert (TV film)
1963 Handlíři
1962 Otevřené okno (TV film)
Tvrdohlavá žena a zamilovaný školní mládenec (TV film)
1961 Zločin na Volavčím jezeře (TV film)
Ďáblova past
1960 Kremelský orloj (TV film)
Muž proti tmě (TV film)
Tři tuny prachu
1958 Mračno (TV film)
Ohně na horách (TV film)
1957 Padělek
1956 Pan Johanes (TV film)
Proti všem
1955 Jan Žižka
Strakonický dudák
Tanková brigáda
1954 Botostroj
Jan Hus
Na konci města
1952 Anna proletářka
Konec strašidel
1950 Temno
1949 Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář
1948 Dravci
Případ Z-8
1947 Alena
Nikola Šuhaj
1946 Hrdinové mlčí
1944 Děvčica z Beskyd
1943 Bláhový sen
Experiment
Šťastnou cestu
1942 Kníže Václav
Ryba na suchu
Velká přehrada
1941 Turbina
1937 Karel Hynek Mácha
Kříž u potoka

TV seriály

1970 F. L. Věk (TV seriál)
Epizoda 2 (E02)
Lidé na křižovatce (TV seriál)
1964 Shakespearovské monology (TV seriál)
1961 Hrdinové okamžiku (TV seriál)

Dokumentární

1962 Nový příběh staré řeky - vyp.
1958 Národní umělec Jaroslav Průcha

Divadelní záznam

1971 Naši furianti (divadelní záznam)
1959 Smrt obchodního cestujícího (divadelní záznam)
Spálená křídla (divadelní záznam)

Režijní filmografie

Divadelní záznam

1971 Naši furianti (divadelní záznam)