Isabella Rossellini

Isabella je jedním ze tří dětí italského režiséra Roberta Rosselliniho (1906-1977) a švédské herečky Ingrid Bergmanové (1915-1982). Má bratra Roberta, který se živý jako finanční poradce a sestru (dvojče) Isottu, která je profesorkou literatury v rodné Itálii. Isabella se sice narodila v Římě, ale dětství prožila střídavě jak v Itálii (Řím, Santa Marinella) tak ve Francii. Ve třinácti letech jí doktoři diagnostikovali skoliózu, načež podstoupila těžkou operaci páteře, ze které se vzpamatovávala následujících osmnáct měsíců.

Ještě než ukončila v roce 1971 v Římě studium kostýmního návrhářství, asistovala o letních prázdninách kostymérům ve filmech svého otce. V roce 1972 přesídlila do New Yorku, kde pracovala nejprve jako překladatelka pro Italien News Bureau a učitelka italštiny v New School for Social Research. Občas se i objevovala v show Roberta Benigniho THE OTHER SUNDAY.

Po třech letech novinářské praxe u Gianniho Miny se stala reportérkou newyorské pobočky italské TV společnosti RAI. Od počátku osmdesátých let uplatňuje svoje půvaby jako modelka, jejíž prestiž vzrostla zejména poté, co se začaly objevovat její snímky od věhlasných fotografů Richarda Avedona, Bruce Webera a Billa Kinga na stránkách módních časopisů Vogue, Harper's Bazaar a Elle.

V té době byla i manželkou legendárního režiséra Martina Scorseseho, a to v letech 1979 až 1982. Manželství ale nebylo zrovna nejšťastnější a dá se označit za velmi ukvapené. Isabella ale udělala tuto chybu hned dvakrát, když si pár měsíců po rozvodu se Scorsesem vzala německého modela Jona Wiedemanna, s kterým vydržela do roku 1986.

V roce 1982 uzavřela exkluzívní smlouvu s francouzskou kosmetickou firmou Lancôme, která si vybrala její tajemnou tvář na reklamu svých výrobků, zejm. parfému Trésor. I její modelingová kariéra nabírá obrátky a fotí s fotografy nejzvučnějších jmen, viz Helmut Newton. V roce 1995 představila lvastní kosmetickou řadu s názvem Manifesto.

Před filmovou kamerou debutovala po boku své matky jako jeptiška Pia, pečující o stárnoucí komtesu, v sladkobolném melodramatu VĚC ČASU (režie V. Minnelli). Poprvé na sebe upozornila úlohou italské dívky Eugenie v politicky laděném poetickém filmu Louka (r. P. Taviani a V. Taviani), ale výrazněji se prosadila až rolí Darji Greenwoodové, ruské manželky černošského stepaře (Gregory Hines), který emigroval z USA do Sovětského svazu, v politickém thrilleru BÍLÉ NOCI (r. T. Hackford). Mezinárodní hvězdu z ní učinila úloha záhadné barové zpěvačky Dorothy Vallensové, jejíž tajemství se snaží odhalit jeden mladík (Kyle MacLachlan) se svou přítelkyní (Laura Dernová), v postmodernistickém thrilleru MODRÝ SAMET (r. D. Lynch). S Davidem Lynchem si při natáčení padli do oka a po několik let byli partneři.

Dráždivou smyslností, byť zahalenou do honosných historických kostýmů, oplývají také její další hrdinky, které však pocházejí z Evropy: francouzská kurtizána Victorie, působící na dvoře Jindřicha III., v milostném historickém snímku GALANTNÍ DÁMY (režie J.-Ch. Tacchell) a vášnivá a vychytralá benátská vdova Rosanna ve volném filmovém přepisu hry Carla Goldoniho HONBA ZA VDOVOU (režie G. Ferrara).

V létě 1994 pobývala v České republice při příležitosti natáčení životopisného snímku o L. van Beethovenovi NEHYNOUCÍ LÁSKA (r. B. Rose), v němž ztělesnila uherskou hraběnku Annu Marii Erdödyovou, jednu z milenek geniálního skladatele, kterého ztvárnil Gary Oldman. Ten se po natáčení stal přítelem Isabelle a vystřídal Davida Lynche.

Uznání si získala také jako malířka, vystavovala již v Paříži a New Yorku. Je autorkou autobiografické knihy Some of Me (1997, Něco o mně). Isabella má dceru Elletru s Jonem Widemannem, má italské a americké občanství.

Ai.ma