foto

Jiří Vondrovič

  • nar. 12.3.1912
    Praha, Čechy, Rakousko-Uhersko
  • zem. 22.9.1972 (60 let)
    Praha, Československo
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku

Biografie

Jiří Vondrovič se narodil 12. března 1912 v Praze jako Antonín Jiří Vondrovič do rodiny pražského obchodníka. Měl se na přání otce stát lékařem, inženýrem nebo úředníkem. Touha po divadle byla silnější a soukromě se školil u herců A. Stuchlíka, H. Vávry a Bohumily Rosenkrancové. Po hraní u ochotníků se na radu herce Jana Richtera stal profesionálním umělcem.

Jako oblíbený mladý herec a temperamentní operetní mladokomik se stal členem Švandova divadla (1930 – 1931), smíchovské Arény (1931 – 1932), Uranie (1932 – 1933), nuselského Tylova divadla (1933 – 1934), opět Švandova divadla (1935 – 1938) a Divadla Járy Kohouta U Nováků (1938 – 1940). Hostoval ještě na začátku 30. let v kabaretu Červené eso.

Okupaci a část po ní prožil v Novém divadle (1940 – 1948), v Tylově divadle v Nuslích (1948 – 1950), ve Vesnickém divadle (1950) a v nuselském Divadle na Fidlovačce (1950 – 1962), odkud odešel rovnou do penze. Jiří Vondrovič, i když nebyl zcela herecky na vysoké úrovni, se díky svému přirozenému temperamentu, sličné tváři a celému zjevu skvěle uplatňoval jako představitel mladých a komických chlapců, milovníků a rošťáků, často i mile záporného vydání. Jeho ženou byla od začátku čtyřicátých let herečka Věra Bartošová (1920 – 19??).

Do české kinematografie se poprvé podíval krátce po svém profesionalizování. Z četných menších a středních roliček si uveďme zaměstnance (ON A JEHO SESTRA), hosta (OSADA MLADÝCH SNŮ, HOTEL MODRÁ HVĚZDA), studenta (PŘED MATURITOU, CO SE ŠEPTÁ, JARČIN PROFESOR, KAREL HYNEK MÁCHA a PROSÍM, PANE PROFESORE!), letce (VZDUŠNÉ TORPÉDO 48), malíře (SVĚTLO JEHO OČÍ), Jozífka (PÁTER VOJTĚCH), bratra (MANŽELSTVÍ NA ÚVĚR), bratrance (VDOVIČKA SPADLÁ S NEBE), topiče (SRDCE NA KOLEJÍCH), učitele (LÍZIN LET DO NEBE a LÍZINO ŠTĚSTÍ), vojenského sluhu (BATALION a NOČNÍ MOTÝL) šuhaje (DĚVČÁTKO Z VENKOVA), dobrovolníka (ZBOROV), profesora (DRUHÉ MLÁDÍ), dramatika (VESELÁ BÍDA), řidiče (U SVATÉHO MATĚJE), zhýčkaného syna lékárníka (DÍVKA V MODRÉM), fotoreportéra (ŽIVOT JE KRÁSNÝ), mladokomika Hájka (ŠTĚSTÍ PRO DVA), číšníka (DVA TÝDNY ŠTĚSTÍ, PAKLÍČ), Ing. Čermáka (PANNA), redaktora (ROZTOMILÝ ČLOVĚK), opereťáka (PROVDÁM SVOU ŽENU), prodavače (ZLATÉ DNO), Rouska (MUŽI NESTÁRNOU), instalatéra (KAREL A JÁ), tajemníka Kamence (ČTRNÁCTÝ U STOLU), nadporučíka Kollmanna (JARNÍ PÍSEŇ) či mladého milence (POČESTNÉ PANÍ PARDUBICKÉ).

Z významných kreací si můžeme uvést dvojrole adjunkta Petra a Jana Svatoše ve Slavínského dramatu SRDCE V SOUMRAKU (1936), synka Jeníka v Cikánově LOJZIČCE (1936), střelce Soukupa v JÍZDNÍ HLÍDCE (1936) Václava Binovce, slepého kaprála Bartoňka v Binovcově válečném dramatu PORUČÍK ALEXANDER RJEPKIN (1937), Standu Klapzubu v Bromově KLAPZUBOVĚ XI. (1938), účetního Evžena Lesného v PŘÍTELKYNI PANA MINISTRA (1940) Vladimíra Slavínského, řidiče Vojtěcha v komedii NEBE A DUDY (1941) a nebo myslivce ve Fričově PRSTÝNKU (1944). Často hrál ve filmech Vladimíra Slavínského, Miroslava Cikána, Václava Binovce a Martina Friče.

Po okupaci na něho zbyly ojedinělé epizodní roličky, jež se ještě divákům ukázaly ve velkých časových rozestupech, ve snímcích POSLEDNÍ MOHYKÁN (člen výboru spolku), NIKOLA ŠUHAJ (přepadený muž), NIKDO NIC NEVÍ (inspicient), REVOLUČNÍ ROK 1848 (hejsek), KAVÁRNA NA HLAVNÍ TŘÍDĚ (číšník), MÁJOVÉ HVĚZDY (muž s rádiovkou v tramvaji), PRECLÍK (účastník školení), VRAH SKRÝVÁ TVÁŘ (rotmistr VB), NAHÁ PASTÝŘKA (kuchař Klásek), KLEC PRO DVA (pokladník), KLÍČ (velitel SS hlídky v bytě) a zcela naposledy SVĚT OTEVŘENÝ NÁHODÁM (hudebník).

Výjimečně spolupracoval s rozhlasem a televizí (například televizní film Jaroslava Dudka BYLA JEDNOU JEDNA BUDOUCNOST z roku 1965). I když na rozhraní třicátých a čtyřicátých let patřil k oblíbeným filmovým a operetním hercům, jeho sláva po roce 1945 a 1948 (kdy operetu nová komunistická vláda systematicky likvidovala) zcela vyčichla a sám umělec upadl v úplné zapomnění (jen občas si na něho vzpomněli filmaři). Jiří Vondrovič zemřel 22. září 1972 v Praze ve věku pouhých šedesáti let. Diváci se s ním mohli rozloučit v poslední filmové úloze pouhých pět měsíců před jeho úmrtím.

Jaroslav "krib" Lopour

Fanoušci tvůrce

tvůrce nemá žádné fanoušky
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace