Consuela Morávková pochází ze živnostnické rodiny, její otec vlastnil zlatnictví v Chrudimi. Kvůli svému původu se nedostala na střední školu a vyučila se soustružnicí, načež pracovala v továrně v rodné Chrudimi. Mimo jiné pod vlivem starší sestry ale stále tíhla k umění, učila se zpívat, tančit a studovala lidovou konzervatoř. Počátkem 60. let pak dostala nabídku na členství ve sboru operety v Divadle Na Fidlovačce (1962-1963), poté byla herečkou a zpěvačkou kabaretního souboru Paravan (1963-1964), na dva roky následně odešla do Českých Budějovic, kde hrála v Jihočeském divadle (1964-1966), od roku 1966 působila v Divadle E. F. Buriana. Kromě divadla se věnovala recitaci a zpěvu v poetických hudebních pásmech (Viola, Lyra Pragensis).
Ve filmu debutovala Morávková jako osmnáctiletá rolí prodavačky ve filmu POSTAVA K PODPÍRÁNÍ (1963), v menší úloze chovanky penzionátu se pak objevila v muzikálu KDYBY TISÍC KLARINETŮ (1964). Hlavní roli si pak zahrála po boku Vladimíra Menšíka v dnes neprávem opomíjené smutné komedii KLEC PRO DVA (1967). V následujících letech pak vytvořila další role ve dvanácti filmech, převážně již ale jen podružné. Koncem 60. let se také začala objevovat v televizi, v inscenacích a také seriálech (například TŘICET PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, 1975), naposledy to bylo v televizním filmu JAK ZNIČIT VLASTNÍ MUŽSTVO (1977). Ve filmu se uplatnila také jako dabérka, namluvila jednu z hlavních postav ve filmu NEVĚSTA S NEJKRÁSNĚJŠÍMA OČIMA (1975), uplatnila se ale i v dabingu zahraničních filmů (například HOSPODA VE SPESSARTU, 1958). Ve filmu hrála naposledy historickou postavu Sofie Podlipské ve snímku PŘÍBĚH LÁSKY A CTI (1977).
V roce 1979 emigrovala Morávková do Velké Británie, nakonec se ale usadila nedaleko New Yorku, kde se dodnes věnuje módním životním stylům, v klubech zdraví vyučuje jógu. Jejím bývalým manželem je herec Alfréd Stejček (*1941). Starší sestra Consuely Morávkové, Aglaia Morávková (*1936), byla též divadelní a filmovou herečkou, od roku 1968 žije v zahraničí.
Pavel "argenson" Vlach
