Bruno Oja

Bruno O´ya se narodil v hlavním městě Estonska, v Tallinu, ještě v době nezávislé předválečné Estonské republiky. Jeho herecká kariéra však začala, až když Estonsko bylo součásti SSSR. Nejprve se ve věku pěti let učil hře na klavír u významného estonského skladatele Eugena Kappa.

Později se pokoušel studovat medicínu v Tartu a v Moskvě, následně tělovýchovu v Rize. Nicméně žádné studium nedokončil, i když ve sportovním týmu Spartak Riga slavil úspěchy. V basketbalu byl členem národního týmu Sovětského svazu a ve vodním pólu národního týmu Lotyšské SSR. Během rižských studii se mu podařilo ukončit alespoň kurz herectví při Divadle pantomimy.

Rovněž jako vcelku nadaný jazzový hudebník a zpěvák začal sklízet úspěchy, které mu otevřely dveře i do televizního vysílání. Odtud byl jen krůček k filmové kariéře. První role získal již v roce 1959, úspěch a popularitu mu přinesl snímek, odehrávající se v poválečné Litvě NIKDO NECHTĚL UMÍRAT (1965), kde ztvárnil roli Broniuse, tento film získal několik sovětských i mezinárodních cen. Sám Bruno O´ya za něj získal Státní cenu SSSR v roce 1967.

Zahrál si i v dalších sovětských filmech jako například SKŘIVANEK (1969) PAPRSKY INŽENÝRA GARINA (1965) a NA ODNOJ PLANETĚ (1965). Díky svému severskému vzhledu často hrál Skandinávce a všeobecně cizince. Dostal i nemálo nabídek k natáčení v zemích východního bloku. Během jednoho natáčení v Polsku se seznámil a později oženil s Barbarou Zuzannou Sukmanowskou (první ze čtyřech manželek) a díku tomu od roku 1967 žil v Polsku, konkrétně ve Wroclawi (česky Vratislavi). V polské kinematografii se objevil ve filmech jako například KIEDY MILOSC BYLA ZBRODNIA (1968), WILCZE ECHA (1968) POTOPA (1972), VLAK DO HOLLYWOODU (1987) a RYKOWISKO (1987). V Německé demokratické republice natočil western SMRTELNÝ OMYL (1970) s Gojkem Mitićem a Arminem Muellerem-Stahlem. Československý film mu dal možnost ukázat své herecké kvality v seriálu na motivy románu Jacka Londona ÚTEK ZO ZLATEJ KRAJINY (1977) a historicko-dobrodružném filmu POSLEDNÍ PROPADNE PEKLU (1982), kde ztvárnil pasovského žoldnéře Hoffa. I mimo východní blok, ve Finsku, si zahrál v krimi thrilleru TUNTEMATON YSTÄVÄ (1978).

I po přesídlení do Polska se vracel k natáčení v SSSR. Kde se mimo jiných účastnil natáčení koprodukčních projektů: hvězdně obsazený ČERVENÝ STAN (1969) o záchraně výpravy vzducholodí Italia a KENTAUŘI (1979) o posledních dnech chilského prezidenta Allenda.

Po pádu železné opony a rozpadu Sovětského svazu se v roce 1993 vrátil do rodného, znovu nezávislého, Estonska. Pokoušel se podnikat, ale bez valných úspěchů a skončil bankrotem. Navíc v roce 1998 prodělal těžkou mrtvici. Nakonec skončil jako pedagog v kulturním domě v universitním městě Tartu, kde 9. října 2002 zemřel.

Jiří "Ampi" Amler