Jiří Koutný

Jiří Koutný se narodil 16. února 1930 v Újezdě u Brna. Projevoval hudební a pěvecké vlohy, proto absolvoval roku 1958 hudební Státní konzervatoř v Praze. Profesionální pěveckou a hereckou kariéru operetního herce započal v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého (1958 – 1961) a nakonec na dlouhá léta v karlínském Hudebním divadle (už od roku 1961), odkud nakonec odešel na odpočinek.

Přesto se ještě aktivní herecké účasti nevzdával a hostoval v Divadle F. X. Šaldy v Liberci a Městském divadle Mladá Boleslav. Z další umělecké a veřejné činnosti a tvůrčí práce ho vyřadily až zdravotní problémy a staří. V roce 1963 navštívil během turné s „Dvořákovými písněmi" i Anglii a Island.

Koutný byl přirozeným a civilním hercem, se smyslem pro humor, jenž dokázal k hraní i ke zpěvu plně využít všechny složky svých výrazových prostředků, zejména pevné a znělé hlasové schopnosti, velké a výrazné oči, umírněnější mimiku a střední postavu.

Z četných klasických i moderních operet a muzikálů českého a taktéž světového repertoáru, ve kterých se Jiří Koutný představil, si například uveďme „Na tý louce zelený", „Kabaret" (Schulz), „Slavnost v Harlemu" (Černoch), „Sugar" (milionář Fielding), „Hello, Dolly!" (Barnaby Tucker, za kterého získal roku 1967 Cenu Českého literárního fondu), „Ženitba", „Stará historie" (Pandolfino) apod. apod.

V našich filmových ateliérech začal Jiří Koutný působit od poloviny šedesátých let až do let osmdesátých. Před filmové kamery ho poprvé přivedl režisér Zdeněk Podskalský jako Pepíka v satirické komedii BÍLÁ PANÍ (1965) podle povídky „Jak Pupenec k štěstí přišel" Karla Michala.

O rok později byl už podřízeným inspektora Brumpbyho (Jaroslav Marvan) strážným v parodii Bořivoje Zemana FANTOM MORRISVILLU (1966). Pod režií Oldřicha Lipského a v jeho parodii na brakové komiksové detektivky „ČTYŘI VRAŽDY STAČÍ, DRAHOUŠKU" (1970) s Lubomírem Lipským, Ivou Janžurovou, Marií Rosůlkovou, Františkem Filipovským, Janem Libíčkem, Josefem Hlinomazem, Karlem Effou a Jiřinou Bohdalovou byl policistou.

V politicky poznamenaném dramatu Vladimíra Čecha KLÍČ (1971) se Jiří Koutný stal příslušníkem SS. Po této zkušenosti se po třech letech objevil na stříbrném platně jako televizní dramaturg v muzikálu Ladislava Rychmana HVĚZDA PADÁ VZHŮRU (1974) s Karlem Gottem v titulní roli.

Ještě týž rok mohl opět v režii Zdeňka Podskalského vytvořit svoji největší a u diváků nejznámější filmovou úlohu souseda Tomečka v komedii DRAHÉ TETY A JÁ (1974), který je za své milostné avantýry neprávem označen svědkyní Františkou Toufarovou zvanou Fany (představovaná Natašou Gollovou) za pachatele, jenž vyloupil spořitelnu a skoro zabil i paní pokladní.

O čtyři roky později ho ke spolupráci vyzvala režisérka Věra Chytilová a Koutný v její komediální satiře PANELSTORY ANEB JAK SE RODÍ SÍDLIŠTĚ (1979) sehrál dělníka Kučeru. Jako vrátný drůbežárny Vodička se uvedl v komedii Ladislava Rychmana s Taťjanou Medveckou, Janem Kanyzou, Blaženou Holišovou, Jaroslavou Pokornou a Jiřím Bruderem ZLATÁ SLEPICE (1980).

A filmografii 80. let uzavírá další komedie Věry Chytilové KALAMITA (1981), kde na Jiřího Koutného připadla postava hráče. I když žil ještě devětadvacet let, před filmové kamery už nikdy nevkročil a jeho hlavním zájmem zůstala prkna operetních divadel.

Jako herec a zpěvák spolupracoval též s rozhlasem („Perly panny Serafínky" 1964, „Výlet pana Broučka do 15. století" 1968, „Krásná Galathea" 1969, „Lakomec" 1973, „Cesta pana Perrichona aneb Nevděk světem vládne" 1973, „Povídky z jedné kapsy" 1990 či „Objížďka" 1994), dabingem (BOCCACCIO nebo ZVONÍK U MATKY BOŽÍ atd.), televizními filmy (tř. VINOBRANÍ, PERLY PANNY SERAFÍNKY), seriály (např. GOTTWALD) a záznamy divadelních představení (NA TÝ LOUCE ZELENÝ).

Byl také zpěvákem různých písní („Emigrant" aj.) a za svoji celoživotní činnost získal Cenu Senior Prix (2003). Se svoji ženou měl dvě děti. Operetní herec Jiří Koutný zemřel po delší nemoci 3. ledna 2010 v Praze, více jak měsíc před svými osmdesátými narozeninami. Poslední rozloučení se konalo 11. ledna 2010 v Ústřední obřadní síni na pražských Olšanech.

Jaroslav "krib" Lopour