foto

George Arliss

  • nar. 10.4.1868
    Londýn, Anglie, Velká Británie
  • zem. 5.2.1946 (77 let)
    Londýn, Anglie, Velká Británie
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku

Biografie

”Jedině skrze pokoru připravujeme naši mysl na všechny možné životní změny.”

První britský držitel filmového Oskara a současně první herec, který ho získal za ztvárnění skutečné historické postavy, se narodil v Londýně jako George Augustus Andrews. Vzdělání se mu dostalo v Harrow, začal pracovat v otcově vydavatelství, ale už v osmnácti ho zlákalo divadlo. Svoji hereckou kariéru začínal v roce 1887 na divadelních prknech za branami Londýna, na přelomu století pak už vystupoval ve vedlejších rolích ve West Endu (londýnský ekvivalent newyorské Broadwaye). Rok poté vyrazil s ”Hereckou společností Paní Campbellové” (Mrs Patrick Campbell's troupe) na turné po Spojených státech.

Původně chtěl v Americe pobýt jen po dobu turné, nakonec zůstal dvacet let a v roce 1908 zde zazářil ve hře ”The Devil”. Producent George Tyler pověřil v roce 1911 Louise Napoleona Parkera k ”ušití hry Arlissovi na míru” a s Disraelim, hrou inspirovanou životem bývalého britského premiéra Benjamina Disraeliho, s rolí, ke které velmi přilnul, pak objížděl jeviště dalších pět let. Svoji filmovou kariéru začínal v adaptaci Molnárovy hry ĎÁBEL (The Devil, 1921), následované filmovou adaptací DISRAELI (1921) a čtyřmi dalšími němými produkcemi (dodnes se ví pouze o třech jeho filmech z němé éry, které ”přežily”). V roce 1929 znovu nafilmoval Disraeliho - DISRAELI (1929), tentokrát se zvukem, a právě za něj získal Cenu Akademie pro ”nejlepšího herce v hlavní roli”.

V jednašedesáti letech se tak z divadelní resp. “němé” filmové hvězdy stala ještě větší hvězda ozvučeného stříbrného plátna. Pod hlavičkou Warner Bros. a se smlouvou, která mu zaručovala neobyčejnou kreativní volnost a dohled (u studia mu dokonce dovolili, aby si sám podle potřeby obsazoval herce a přepisoval scénáře) natočil Arliss deset zvukových filmů. A byla to právě jeho zásluha, že se v jednom z těchto filmů – MUŽ, KTERÝ SI HRÁL NA BOHA (The Man Who Played God , 1932) – objevila vedle něj ve své první hlavní úloze Bette Davisová. Arliss měl vůbec cit pro objevování nových tváří: např. James Cagney, Randolph Scott, Dick Powell...

U Warnerů si tento inteligentní herec vybudoval filmařský tým před i za kamerami. Jeho manažerka, Maude Howellová, se stala asistentem produkce a byla v té době v Hollywoodu jednou z mála žen v řídící funkci. Po prvních třech filmech si Arliss k režírování dalších přizval tehdy zcela průměrného režiséra Johna Adolfiho, který si brzy získal respekt jako uznávaný tvůrce kriticky i finančně úspěšných Arlissových filmů. Ve svých filmech dával Arliss přednost stejným spolehlivým hercům (např. Ivan Simpson, který byl zároveň sochařem nebo Charles Evans). Navzdory široké práci na přípravě a produkci svých filmů trval na tom, aby byl uváděn jen jako herec.

Úzce spolupracoval s produkčním šéfem Warner Bros. Darrylem F. Zanuckem a není tedy divu, že jakmile Zanuck na post v dubnu 1933 rezignoval, opustil studia také Arliss. Velmi rychle se však upsal Zanuckově rodícímu se studiu 20th Century Pictures, čímž ponoukl ”Warnery” ke stížnosti u Filmové Akademie, že jim Zanuck ”ukradl” jejich hvězdu. George Arliss se proslavil především jako vynikající představitel historických osobností jako byli ALEXANDER HAMILTON (1931), VOLTAIRE (1933), ROTHSCHILDOVÉ (1934), ŽELEZNÝ VÉVODA (The Iron Duke, 1934) a KARDINÁL RICHELIEU (1935). Obdivovat ho však můžeme i v řadě rodinných komedií: mj. MILIONÁŘ (The Millionaire, 1931), VYDAŘENÁ POHROMA (A Successful Calamity, 1932), ZAMĚSTNANÝ ČLOVĚK (The Working Man, 1933).

Často vystupoval se svojí ženou Florence (1871–1950), se kterou žil do roku 1899 až do své smrti. "Flo," jak jí George oslovoval, se objevovala po jeho boku na jevišti, ve filmech němých i zvukových, a prakticky vždy hrála manželku jeho divadelní/filmové postavy. Děti neměli (jako jejich syn se někdy chybně uvádí britský scénárista a režisér Leslie Arliss). V sedmdesáti Arliss dokončil svůj poslední film, britské drama DOCTOR SYN (1937) a koncem roku se s Flo vrátili do Ameriky k přátelům, mezi které patřil i slavný astronom Edwin Hubble. V lednu 1938 pro něj producent-režisér Cecil B. DeMille zaranžoval Disraeliho pro rozhlas (“Lux Radio Theater”), ve kterém se spolu se ženou později objevili ještě v adaptacích ”Muže, který si hrál na Boha” (1938) a v ”Kardinálu Richelieu” (1939), což byl také zřejmě jejich vůbec poslední výstup.

V dubnu 1939 se vrátili do svého londýnského domu a během náletů v následujících letech město neopouštěl. V rodném městě také necelý rok po skončení války umírá na zápal plic. Ještě v roce 1942 se ho snažil producent Darryl F. Zanuck přivést zpět do Hollywoodu (drama THE PIED PIPER). Svoji hvězdu má George Arliss na hollywoodském “Chodníku slávy”, jeho hrob nalezneme na londýnském hřbitově ”All Saints'” v Harrow Weald. Na náhrobním kameni si můžeme přečíst odkaz na ocenění, kterého si patrně vážil nejvíce: čestný titul Magistra umění, který mu byl udělen roku 1919 na Columbijské univerzitě.

Arliss byl velkým milovníkem zvířat, bojoval proti vivisekci a kvůli tomu také založil v Chicagu ”anti-vivisekční” společnost. V letech 1921-1938 byl prezidentem ”Amerického episkopálního hereckého spolku” (Episcopal Actors' Guild of America). Je rovněž autorem několika her a autobiografií: "Up The Years From Bloomsbury" (1927) a "My Ten Years In The Studios" (1940).

”Zvukový film je jako zkouška na divadle. Nikdy zde nedosáhneme oněch inspirativních momentů, kdy publikum donutí herce vydat ze sebe to nejlepší. Tvrdím proto, že herce ve filmu nikdy nespatříme v jeho maximální formě.”

Marek "džanik" Janík

Fanoušci tvůrce

tvůrce nemá žádné fanoušky
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace