Narodil se jako nejmladší z deseti sourozenců do rodiny národního buditele, učitele a později i školního inspektora Jozefa Ozábala. Téměř všichni sourozenci, včetně Ľuda, byli významní činovníci skauta, ve kterém velmi aktivně působili. On sám obdržel nejvyšší skautské vyznamenání – Řád stříbrného vlka.
Ľudovít Ozábal nejprve studoval gymnázium ve Zlatých Moravciach, po jehož absolvování nastoupil v roce 1942 na konzervatoř v Bratislavě. Od roku 1946 pak studoval filozofickou fakultu, kterou ale nedokončil, protože už zároveň působil jako herec a asistent režie SND. Jako třicetiletý se pak vrátil do svého rodiště na funkci režiséra a zároveň ředitele Krajského divadla v Nitře (dnes Divadlo A. Bagara), na jehož vzniku se podílel a kde zůstal až do roku 1954, kdy se vrátil zpět na prkna SND v Bratislavě, kde ztvárnil řadu významných rolí a posléze působil i jako pedagog na konzervatoři.
Rovněž psal divadelní hry, byl recitátorem a ilustrátorem. V sedmdesátých letech byl oceněn titulem zasloužilý umělec. V divadle působil až do roku 1983, kdy odešel do důchodu. Zbytek života strávil Ľudo, jak si rád nechal říkat, obklopen tatranskou přírodou na chalupě, kterou koupil v dědince Vyšná Boca, kde za ním rádi jezdili jeho herečtí kolegové a přátelé, například Ladislav Chudík, Karol Machata, František Dibarbora nebo Jozef Króner.
Hombre8