Milan Klásek se narodil jako Milan Ronát 5. října 1932 ve Svatobořicích u Kyjova. Na profesionální hereckou dráhu se připravil absolvováním brněnské JAMU v roce 1955. Ještě za studií statoval ve Státním divadle v Brně. Postupně prošel královehradeckým Krajským oblastním divadlem (1955 – 1956), Armádním divadlem v Martině (1956 – 1958), Těšínským divadlem v Českém Těšíně (1958 – 1960), Západočeským divadlem Klatovy (1960 – 1961), na deset let českobudějovickým Jihočeským divadlem (1961 – 1971) a až do odchodu na penzi Divadlem na Vinohradech (1971 – 1991).
Věnoval se taktéž uměleckému přednesu a přednesu revoluční poezie. Po roce 1989 se nadobro odmlčel. Milan Klásek se postupně vyvinul jako charakterní herec, jenž ke svým (převážně středním a menším) kreacím využíval svůj zjev, kudrnaté černé vlasy, vysoké čelo a charakteristický hlasový projev.
A ještě v začátcích byl v divadle Muchou („Jánošík“), Hurdálkem („Třetí přání“), Blocherem („Fyzikové“), Rytířem des Grieuxem („Manon Lescaut“), Lupáčem („Jan Hus“), Zajíčkem a Sejtkem („Lucerna“), Biffem („Smrt obchodního cestujícího“), Voborským („Jedenácté přikázání“), Filipem („Král Jan“), Benešem („Mnoho povyku pro nic“), Dauphinem („Svatá Jana“), Higginsem („My Fair Lady“), Worthingem („Jak je důležité míti Filipa“), Luciusem („Hrátky s čertem“), Vrahem („Oldřich a Božena“) i Viktorem („Ze života hmyzu“).
Na Vinohradech se objevil mj. v inscenacích „Legenda o lásce“ (Ešref), „Strakonický dudák“ (Vocílka), „Král krysa“ (Roderick), „Rozmarné léto“ (Arnoštek), „Hamlet“ (Laertes), „Švejk“ (Poručík), „Richard III.“ (Tyrrel), „Pahorek“ (Markham), „Nepřirozená zvířata“ (Ribaldi) ad. Za své divadelní herectví obdržel Cenu SČDU (1972). Klásek si vyzkoušel i post režiséra a asistenta režie („My Fair Lady“, „Mam’zelle Nitouche“, „Cyrano z Bergeracu“, „Život Galileiho“).
V české filmu debutoval v epizodkách ještě během svého českobudějovického angažmá jako voják v hospodě v Gajerově NEKLIDNÉ HLADINĚ (1962), dělník Dlabola ve ŠKOLE HŘÍŠNÍKŮ (1965) Jiřího Hanibala, příslušník SNB ve Skalského ÚTĚKU (1967) a jako dvořan v pohádkově komedii Bořivoje Zemana ŠÍLENĚ SMUTNÁ PRINCEZNA (1968).
Po příchodu do Prahy se jako levicově smýšlející a politicky angažovaný umělec snažil podpořit novou normalizaci účinkováním v často politicky nekorektních a tendenčních snímcích jako emigrant Stanislav Weber v Machově dramatu s Jiřinou Švorcovou ČLOVĚK NENÍ SÁM (1971), pan Mareš v dramatické KRONICE ŽHAVÉHO LÉTA (1973) Jiřího Sequense, syn ministra školství Jaroslava Stránského (Karel Dellapina) Stránský ml. v Traplově pamfletu VÍTĚZNÝ LID (1977), dále strojník v dramatu HNĚV (1977) Zbyňka Brynycha a kubánský rozvědčík radista Rodrigo v Sequensově dobrodružném filmu RUKOJMÍ V BELLA VISTA (1979), který byl sestříhán ze dvou dílů seriálu 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA.
Vyjímku 70. let v jeho filmografii tvoří úkoly patologa MUDr. Veselého v kriminálním dramatu Jindřicha Poláka SMRT STOPAŘEK (1979) a nadstrážmistra VB v satiře PANELSTORY ANEB JAK SE RODÍ SÍDLIŠTĚ Věry Chytilové.
V 80. letech před svým odchodem do soukromí sehrál v české kinematografii herce Romana v psychologickém dramatu DOSTIH (1981) Jaroslava Soukupa, strážmistra VB v komedii Petra Tučka OD VRAŽDY JENOM KROK KE LŽI (1982) a pak naposledy vedoucího katedry profesora Kalouse tragikomedii PRODLOUŽENÝ ČAS (1984) Jaromila Jireše. Zbylých šestadvacet let se už před filmové kamery Milan Klásek nepostavil.
Řadu příležitostí nalezl také v rozhlase („Případ druhé Anny“, „Vše pro firmu“, „Finist, jasný sokol“, „Zlatý drak“ či „I chudák má čest“), dabingu (ROZTRŽITÝ, ROCKY, VRÁTNÝ OD MAXIMA, NEÚPLATNÍ atd.), televizních filmech (KLOBOUK PLNÝ DEŠTĚ, KDYŽ PRAHA POVSTALA, DŮM BEZ OKEN, SLEČNA RAJKA, POSLEDNÍ KONCERT, MĚSÍČNÍ TÓNINA i LÉKAŘI aj.) a seriálech (například DUHOVÝ LUK, 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, MY Z KONCE SVĚTA, VE ZNAMENÍ MERKURA, DNES V JEDNOM DOMĚ, MALÝ PITAVAL Z VELKÉHO MĚSTA, DLOUHÁ BÍLÁ STOPA, NÁVŠTĚVNÍCI, PANOPTIKUM MĚSTA PRAŽSKÉHO, RODÁCI, DOBRODRUŽSTVÍ KRIMINALISTIKY). Herec Milan Klásek zemřel pozapomenut 9. dubna 2010 v Praze ve věku nedožitých osmasedmdesáti let.
Jaroslav "krib" Lopour
