Miroslav Doležal

Miroslav Doležal se narodil 10. února 1919 v Bučovicích u Vyškova. Nejdříve studoval dva obory: práva a dramatické oddělení Státní konzervatoře v Brně u profesora a herce Rudolfa Waltera. Po absolvování konzervatoře v roce 1943 začal v Brně i s divadelní dráhou. Nejdříve byl členem Komorní hry Radost ze života (1943) a členem brněnského Národního divadla (1943 – 1948). A na čtyřicet let spojil svoji hereckou dekádu s činohrou pražského Národního divadla (1. 8. 1948 – 31. 8. 1990), kde hostoval až do roku 2005.

Ještě v Brně se Doležal uváděl v rolích milovníků a hrdinů („Dáme s kaméliemi“, „Peer Gynt“ či „Jan Hus“). Později si vyhranil svůj herecký typ středních postav, ušlechtilých, vyrovnaných a vyzrálých mužů. Využíval pro své postavy základní charakterových rys a v prioritě barytonový melodický tvárný a nosný hlas. Svoji kultivovanost a jemnost osvědčil v inscenacích „Radúz a Mahulena“, „Lakomec“, „Maryša“, „Noc na Karlštejně“, „Vojnarka“, „Lucerna“, „Naši furianti“ „Kočičí hra“, „Fidlovačka“, „Rok na vsi“ atd.

K filmové práci se dostal už na začátku 40. let ještě za své činnosti v Brně. Nejdříve hrál přítele Petra Rajského (Raoul Schránil) v melodramatu ZA TICHÝCH NOCÍ (1940) Zdeňka Gino Hašlera, hosta u Bartošů (Ludvík Veverka a Helena Friedlová) v detektivní komedii Oldřicha Nového a Antonína Zelenky ČTRNÁCTÝ U STOLU (1943), účetního u Houbičků (Míla Pačová a Jindřich Plachta) v Cikánově filmu U PĚTI VEVEREK (1944) a vrátného v hotelu ve snímku PAKLÍČ (1944) Miroslava Cikána.

O šest let později se ve znárodněné kinematografii začal objevovat již pravidelněji. Bohužel český film nikdy řádně nevyužil jeho herectví. Doležalova filmografie není obsáhlá a nejvíce přírůstků zažila v 50. letech, kde kromě několika menších roličkách stávkujícího (ZOCELENÍ), nájemce statku Brandejse (MIKOLÁŠ ALEŠ), dělníka v Tesle Karla (PÍSNIČKA ZA GROŠ), profesora Aloise Vojtěcha Šmilovského (MLADÁ LÉTA), agenta Rudolfa (PŘICHÁZEJÍ Z TMY), laboranta (NA KONCI MĚSTA), šlechtice řídícího Husovu popravu (JAN HUS), stavbyvedoucího Anděla (JAK DĚDEK FALTUS POTKAL ANDĚLA), kněze Korandy (JAN ŽIŽKA), pomocníka VB a staršiny SNB (KONEC CESTY a ZLÉ PONDĚLÍ) vytvořil dvě titulní a stěžejní úlohy táborského kněze Jana Bydlínského, jenž za svojí lásku ke krásné zemance Zdeně (Vlasta Matulová) zaplatí i svým vlastním životem v PROTI VŠEM (1956) Otakara Vávry, a starosty Roberta Rýdla, kterého plně ovládá o mnoho let starší žena (Jiřina Šejbalová) ve Weissově VLČÍ JÁMĚ (1957).

V pozdějších letech si na Miroslava Doležala vzpomněli filmaři již jen ojediněle v úkolech otce Věry (Monika Pošívalová) v Hanibalově „současném“ dramatu ŽIVOT BEZ KYTARY (1962), velitele praporu majora Hraboše v komedii BYLO NÁS DESET (1963) Antonína Kachlíka, architekta Františka Václavíka v Machově životopisném PALETA LÁSKY (1976) a předsedy Gerlicha ve Vávrově dramatu PUTOVÁNÍ JANA AMOSE (1983). Dalších dvacet šest let svého života se již Doležal na plátna kin nikdy nevrátil.

Ojediněle se mihl i v televizních snímcích (SAMOTA, REKVIEM ZA KOUZELNOU FLÉTNU, LIBUŠE a zahraniční PŘETRŽENÝ VÝKŘIK), záznamech divadelních inscenacích (KOČIČÍ HRA, NAŠI FURIANTI) a hlavně v seriálových rolích továrníka Smolíka ve Filipových SŇATCÍCH Z ROZUMU (1968) a předáka výboru v epizodě PAPRSEK (1990) z Moskalyka seriálu DOBRODRUŽSTVÍ KRIMINALISTIKY.

Svůj překrásný hluboký hlas a lásku ke kráse české řeči využil Doležal také v rozhlase („Máj“, „Strakonický dudák“, „Římská balada“ aj.), televizi (NEDĚLNÍ CHVILKA POEZIE), při uměleckém přednesu (Viola, „Noc s Hamletem“, „Terezka Planetová“ či „Otvírání studánek“) a jako spíkr dokumentárních filmů.

Působil jako pedagog na brněnské Státní konzervatoři (1945 – 1948) a Fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze (1965 – 1991), pro níž byl i autorem učebních skript. Exponoval i na poli sportu. Byl rozhodčím lehké atletiky, předsedou Klubu fair play za Český olympijský výbor a odměněn Olympijským řádem za celoživotní činnost ve sportu (2000).

Za hereckou činnost získal Zasloužilého člena ND (1963) a umělce (1982) a Vyznamenání Za vynikající práci (1968). Miroslav Doležal zemřel jako druhý nejstarší žijící člen činohry Národního divadla 12. dubna 2009 v Praze ve věku vysokých devadesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour