Karel Noll

Karel Noll se narodil 4. listopadu 1880 v Havlíčkově (tehdy ještě Německém) Brodě do rodiny pekaře. Již od mládí toužil stát se hercem. K divadlu se nakonec dostal proti vůli rodičů.

Když propadl ve škole raději utekl ke Košnerově kočovné divadelní společnosti do Ústí nad Orlicí. Prošel několika divadelními společnostmi, až se dostal do různých kamenných divadel v Brně, Plzni a často i ve Vídni.

Přešel do Prahy, kde se stal miláčkem publika a vystupoval snad ve všech kabaretních a komediálních scénách. Hrál například v Rokoku, Apollu, Revoluční scéně, Bum, Švandově divadle, Intimním divadle a další.

Právě v Revoluční scéně si v roce 1921 zahrál v dramatizaci Haškových „Osudů dobrého vojáka Švejka" Emilem Arturem Longenem samotného Josefa Švejka. Představa Švejka vycházela z obrázků Josefa Lady a byla „schválena" i samotným Jaroslavem Haškem.

Do konce života se Noll upsal Divadlu Vlasty Buriana (1925 – 1928), kam ho přijal jeho přítel a kolega Vlasta Burian. V Divadle Vlasty Buriana s Nollem hrála rovněž jeho milovaná manželka Ella (Eliška) Nollová (1889 – 1959), se kterou se oženil roku 1911.

Noll byl oblíbeným a dobrým představitelem komických a lidových postav. K těmto rolím ho předurčovala malá, zavitá  postava, kulatý obličej a malá bystrá očka.

Občas, za to s větším úspěchem, se uplatnil skvěle i v charakterních rolích, kde mu byl největším pomocníkem jeho jednoduchý, ležérní, ucelený a klidný herecký styl. Vynikal rovněž vysokou mrštností, výřečností a pozorovacím talentem.

Na stříbrném plátně se poprvé objevil v roce 1920 v malých postavách básníka Vladana v PLAMENECH ŽIVOTA Václava Binovce a ponocného Vrány v Innemannově pohádce ČERVENÁ KARKULKA. Okamžitě si ho všimli ostatní režiséři a začali ho obsazovat do svých filmů (celkem hrál ve dvaceti pěti němých snímcích).

Hrál robotníka Kobosila v Kolárově KŘÍŽI U POTOKA (1921), starého hajného v Binovcových ČERNÝCH MYSLIVCÍCH (1921), loutkáře Kopeckého v dramatu režisérů Jana W. Speergera a Josefa Rovenského TULÁKOVO SRDCE (1922), Kecala v Kmínkově PRODANÉ NEVĚSTĚ (1922), drába v LUCERNĚ Karla Lamače, Václava Kráčmeru ve filmech DO PANSKÉHO STAVU (1926) Karla Antona a V PANSKÉM STAVU (1927) Václava Kubáska (vytvořil zde pár s Antonií Nedošinskou, ve zvukovém zpracování Vladimíra Slavínského pod názvem MATKA KRÁČMERKA místo Nolla hrál s Nedošinskou manželský pár Theodor Pištěk), ředitele Bezchybu v Lamačově VELBLOUDU UCHEM JEHLY (1926) či bývalého vojáka Vondru v BATALIONU (1927) Přemysla Pražského.

Roku 1926 získal roli, kterou se navždy zapsal do historie české kinematografie. Karel Lamač ho obsadil do role Josefa Švejka (postavu si přenesl z Revoluční scény) v komedii DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK. Tato role mu vynesla popularitu a slávu. Lamač okamžitě natočil s Nollem pokračování pod názvem ŠVEJK NA FRONTĚ. Film však už neměl takový ohlas jako první díl.

Noll – jako Švejk – ještě natočil dva filmy ŠVEJK V RUSKÉM ZAJETÍ Svatopluka Innemanna a ŠVEJK V CIVILU (1927) režiséra Gustava Machatého. Ty rovněž neměly takový velký ohlas jako první díl. Noll se stal typickým představitelem Švejka a všichni další představitelé filmových Švejků (Saša Rašilov, Rudolf Hrušínský) byli podle Nolla poměřovány a srovnávány. Ve snímku DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK debutovala i Nollova žena Ella Nollová.

Na začátku roku 1928 začal Noll natáčet komedii Miroslava J. Krňanského MODRÝ DÉMANT. Před dokončením snímku však Noll, který představoval spiritistu, znenadání 29. února 1928 v Praze zemřel ve věku nedožitých pouhých čtyřiceti osmi let. Zvukového filmu se bohužel o dva roky nedožil. Film MODRÝ DÉMANT nebyl kvůli Nollově smrti nikdy dokončen. Žena Ella Nollová svého muže přežila o celých třicet jedna let a už se nikdy nevdala...

Jaroslav "krib" Lopour