Josef Karlík

Josef Karlík se narodil 19. března 1928 v Kroměříži do rodiny vojáka z povolání. Komediální skony projevoval už od dětství. Začínal recitovat, ochotničil a statoval v kroměřížském Hanáckém divadle. Ale proti vůli rodičů i bez jejich vědomí se přihlásil a přešel ze sexty gymnázia na Státní konzervatoř v Brně (1946 – 1948) a s celým ročníkem odešel na brněnskou JAMU (1948 – 1950). Po absolvování prošel Těšínským divadlem v Českém Těšíně (1950 – 1951) a po základní vojenské prezenční službě (1951 až 1953) se stal členem Divadla na Vinohradech (1953 – 1954) a poté brněnského Národního divadla (1954 – 1992), odkud odešel na odpočinek, ale stále zde hostoval (do 1997). Hostoval př. ve Voroněži.

Karlík byl představitelem titulních a velkých dramatických i komických postav. K jeho velkému širokému výrazovému rejstříku mu dopomáhala menší podsaditá postava, kulatý obličej, pohybové schopnosti, temperament, expresivita, elán a vrozená inteligence. Z divadelních her si uveďme: „Kavkazský křídový kruh“ (Azdak), „Dobrý voják Švejk“ (Švejk), „Strakonický dudák“ (Švanda i Vocílka), „Tartuffe“ (Tartuffe), „Král Lear“ (Lear), „Othello“ (Jago), „Výnosné místo“ (Jusov), „Mušketýři po třiceti letech“ (d’Artagnan), „Modří koně na rudé trávě“ (V. I. Lenin), „Ďábel a pánbůh“ (Goetz), „Herkules a Augiášův chlév“ (Augiáš), „Nebožtík Nasredin“ (Nasredin), „Jindřich IV.“ (Jindřich IV.) atd. atd. Své vzpomínky shrnul v knize „Josef Karlík: utkáno ze vzpomínek“ (1996). Jeho ženou operní pěvkyně Jarmila Palivcová (1925 – 2010).

Filmografie Josefa Karlíka není příliš obsáhlá. Je to dáno jeho mimopražským angažmá a uměleckou zaneprázdněností. Přesto byl několikrát přizván Filmovým studiem Barrandov, Bratislavou a Filmovým studiem Gottwaldov. Ještě jako student se měl objevit v úloze mladíka v dramatu K. M. Walló VELIKÁ PŘÍLEŽITOST (1949). K dalšímu filmování se dostal až v polovině 60. let. Byl dále Šrámkem (PERLOVÝ NÁHRDELNÍK), sedlákem panem Kaderkou (AŤ ŽIJE REPUBLIKA), stájným (UŽ ZASE SKÁČU PŘES KALUŽE), prokuristou nakladatelství (TAJEMSTVÍ VELIKÉHO VYPRAVĚČE), politickým předákem JUDr. Herrmannem (TAJEMSTVÍ ZLATÉHO BUDDHY), myslivcem Vaňkem (RUSALKA), Drábkem (TRNOVÉ POLE), mistrem (MEZI NÁMI KLUKY), Duchoněm (ÚNOS MORAVANKY), zlým krčmářem Kryštofem (POSLEDNÍ PROPADNE PEKLU), justiciárem Durasem (MÁG), bývalým ředitelem Kalužným (HOTÝLEK V SRDCI EVROPY) a převorem (LOTRANDO A ZUBEJDA). Často hrál ve slovenských filmech (MUŽ NIE JE ŽIADÚCI, SMRŤ PÁNA GOLOŽU, ZBOHOM, SLADKÉ DRIEMOTY či SPRÁVCA SKANZENU).

Vydatně spolupracoval s brněnským rozhlasem („Egmont“, „Mys dobré naděje“, „Paní Šarlotka“, „Smrt na objednávku“, „Hledání úsvitu luny“, „Dlouhý víkend“, „Muž přes palubu“, „Cesty“, „Zkáza eskadry“, „Hodina ve znamení tmy“, „Roubík“, „Tak jak v ráju“, „Diplom“, „Vor“, „Útěk“, „Hrdelní pře“, „Kavárnička“ či „Balada pro banditu“) i dabingem (VELKÁ ZEMĚ, OPIČÍ KRÁL, BĚSNÍCÍ MĚSÍC, PŘÍZRAK V KŘOVÍ apod.) a brněnskou, pražskou i ostravskou televizí (inscenace PTÁČEK, JDI ZA ZELENÝM SVĚTLEM, STRÝČKŮV SEN, PROKOP DIVIŠ, NIKOLA ŠUHAJ LOUPEŽNÍK, DLOUHÁ SILVESTROVSKÁ NOC, O VODĚ, LÁSCE A ŠTĚSTÍ, ZLODĚJ, ANGLIČANKA, OBCHOD BEZ ŘÁDŮ, SLIVOVICE, KOMTESA MARY, PŘÍPAD ŽÁRLIVÉHO MUŽE, MAESTRO či NOČNÍ STRÁŽ i seriály SLOVÁCKO SA NESÚDÍ, INŽENÝRSKÁ ODYSEA, LEKÁR UMIERAJÚCEHO ČASU, SANITKA, BYLO NÁS ŠEST, GOTTWALD, DOBRODRUŽSTVÍ KRIMINALISTIKY, DETEKTIV MARTIN TOMSA nebo ČETNICKÉ HUMORESKY).

Největší televizní příležitost získal v německém Zweigově TV filmu SPOR O SERŽANTA GRÍŠU / DER STREIT UM DEN SERGEANTEN GRISCHA (1968) jako seržant Gríša a v komedii Marie Poledňákové JAK DOSTAT TATÍNKA DO POLEPŠOVNY (1978) v úloze svérázného dědečka. Řadu let byl předním pedagogem na brněnské JAMU. Získal za své herectví Cenu Oldřicha Stibora (1962), Vyznamenání Za vynikající práci (1964), Cenu Jaroslava Průchy (1966) za výkon v inscenaci „Ďábel a pánbůh“, Státní cenu Klementa Gottwalda (1968), též titul Zasloužilého umělce (1982), Cenu Senior Prix (1993), za celoživotní mistrovství v dabingu Cenu Františka Filipovského (2001), uvedení do Síně slávy ND Brno (2009) a za celoživotní mistrovství v činohře in memoriam Cenu Thálie (2009). Ke konci života byl v umělecké práci omezován těžkou nemocí a musel se stáhnout do ústraní. Josef Karlík zemřel 30. října 2009 v Brně ve věku vysokých jednaosmdesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour