foto

František Havel

  • nar. 3.9.1877
    Praha, Čechy, Rakousko-Uhersko
  • zem. 27.12.1964 (87 let)
    Praha, Československo

Biografie

František Havel se narodil jako František Hadraba 3. září 1887 v Praze. Svůj život začínal jako knihkupec, ale láska k divadlu byla silnější. Nejdříve byl komik v operetě a činohře u venkovských a kočovných společností (1902 – 1904). Poté získal stálé angažmá v brněnském Národním divadle (1904 – 1906) a Vinohradském divadle v Praze (1907 – 1919). V letech 1919 – 1926 se věnoval zejména práci pro film. Nakonec se stal prvním a dlouholetým rozhlasovým hlasatelem a reportérem pražského Radiojournalu (1926 – 1941).

S filmováním přišel poprvé do styku už v dobách filmového starověku jako policejní komisař v komedii NOČNÍ DĚS (1914). V tomto snímku se Havel objevil po boku svých kolegů z Vinohrad (např. Růžena Šlemrová, Václav Vydra st. aj.), jež tento film natočili svépomocí. Velkou zajímavostí jistě je, že byl při natáčení zatčen herec Alois Charvát policejním radou Chlumem, předveden na policejní komisařství a pokutován 50,– K. Incident se objevil též v denním tisku a ironií osudu filmu udělal velmi dobrou reklamu pro uvedení v kinech.

Ihned po převratu roku 1918 se rozběhla naplno filmová dráha tohoto umělce. Do roku 1924 si zahrál básníka Svatopluka Čecha v ČESKÉM NEBI (1918), muže v dramatu BOGRA (1919), opata v MNICHOVĚ SRDCI (1921), prvního muže Mileny (Růžena Šlemrová) malíře Pavla Jošta v dramatu MANŽELÉ PANÍ MILENY (1921), statkáře Tulicu v ČAROVNÝCH OČÍCH (1923), profesora Spurného v povídkovém filmu HŘÍCHY V MANŽELSTVÍ (1924), dřevorubce Vitouše v DĚVČETI Z HOR (1924), ministerského radu Vojtěcha Beneše ve DVOJÍM ŽIVOTĚ (1924) a otce Jindry (Mary Jansová) továrníka Jarýna v JINDRA, HRABĚNKA OSTROVÍNOVÁ (1924).

Do konce němého období se zjevil ještě jako stárek v TULÁKOVI (1925), boháč Kučera v krátkém snímku OTEC A SYN (1925), horal František Beneš v PARNASII (1925), zedník Rovenský v OKOVECH (1925), místodržící v životopisném snímku JOSEF KAJETÁN TYL (1925), major v. v. Jičínský v JEDENÁCTÉM PŘIKÁZÁNÍ (1925), otec Buff v dramatu WERTHER (1926), rada Andrejs v komedii VELBLOUD UCHEM JEHLY (1926), nájemce knížecího velkostatku Sezima v ŘINĚ (1926) a zeman Luhovský v dramatu NEMODLENEC (1927).

Ve zvukovém filmu už dostal jen čtyři příležitosti. Celkem hned po sobě vytvořil roli továrníka a dědečka Ríši (Radola Renský), syna Jaroslava Haška (Saša Rašilov), v komedii POSLEDNÍ BOHÉM (1931), dědečka Petra Dubského ve zfilmování klasického dramatu Ladislava Stroupežnického NAŠI FURIANTI (1937) a hlasatele rozhlasu v životopisném snímku o hudebním skladateli a učiteli Františku Kmochovi (Otomar Korbelář) TO BYL ČESKÝ MUZIKANT (1940).

Už se zdálo, že František Havel zemře zcela v zapomnění, ale po neuvěřitelných čtyřiadvaceti letech ho obsadil režisér Jan Němec a svěřil mu velkou a důstojnou zcela poslední filmovou úlohu starého pacienta, bývalého „novináře“ v povídce PODVODNÍCI z komedie na motivy Hrabalových povídek PERLIČKY NA DNĚ (1965). Bohužel svůj poslední film neviděl, zemřel víc než rok před premiérou a těsně po natáčení.

V rozhlase se uplatnil též v oboru recitátora umělecké četby a účinkujícího v rozhlasových hrách (např. v aktovce „Medvěd námluvčím“ z roku 1925 v režii Adolfa Dobrovolného). Jako reportér se účastnil i reportáže „Vztyčování vlajky při příležitosti oslav vzniku republiky“ (1936) a s Josefem Cincibusem, Miloslavem Dismanem, Vladimírem Müllerem, Ferdinandem Pourem, Juliem Randýskem, Vladimírem Šimáčkem, Emilem Ruskem, Emilem Vrbou a F. K. Zemanem i záznamu ze smutečního průvodu a obřadu „Pohřbu TGM“ (1937). Rozhlasový a filmový průkopník František Havel zemřel náhle 27. prosince 1964 v Praze ve věku vysokých osmdesáti sedmi let.

Jaroslav "krib" Lopour

Fanoušci tvůrce

tvůrce nemá žádné fanoušky