Karel Faltys

Karel Faltys se narodil 17. dubna 1878 ve Voticích u Benešova do velké rodiny českého divadelního buditele a ředitele divadelní společnosti Josefa Faltyse (1839 – 1926) a herečky Antonie Muškové – Faltysové. Herectví se v rodinném podniku věnovali i sourozenci Břetislav Faltys, Jaroslav Faltys, Josef Faltys ml., Viktorie Faltysová, Johana Faltysová a Marie Faltysová – Fochtová.

Není proto divu, že už od dětství Karel začínal s herectvím ve společnosti svého otce – Divadelní společnosti Josefa Faltyse. I když se měl vyučit sazečem, rozhodl se pro divadlo. Po otci taktéž na léta 1903 – 1907 převzal chod a vedení této společnosti, kde taktéž hrál a režíroval. Během této doby se také v listopadu 1905 třikrát zjevil jako host na scéně Národního divadla v Praze ve dvou hrách.

Představil se na scéně Národního divadla jako JUDr. Hudec ve Štěchově dramatu „Třetí zvonění“ za režie Florentina Steinsberga a jako Jiřík ve hře Josefa Kajetána Tyla „Jiříkovo vidění“ a režiséra Karla Muška. V Praze začínal v Divadle U Libuše.

V dalších létech se uplatnil jako činoherní a operetní herec i režisér ve Švandově divadle (1907 – 1910), Divadle na Vinohradech (1910 – 1919), Vinohradské zpěvohře (1920 – 1925), Divadle Rokoko (1925 – 1927, 1929), smíchovské Aréně (1927 – 1928), Lidovém divadle Uranie (1928 – 1929) a Velké operetě (1929 – 1931).

S Vladimírem Markem a Karlem Šmídem vedl Divadlo na Fidlovačce (1931 – 1932). Jevištní dráhu ukončil ve Velké operetě (1932 – 1937). Herecky a režijně se uplatnil i na dalších menších scénách (Varieté), v kabaretech a ve zpěvních síních.

9. dubna 1937 se po pětačtyřicetileté herecké kariéře s diváky rozloučil pohostinským vystoupením na scéně Divadla na Vinohradech jako Purkmistr Sadílek ve „Třetím zvonění“. Poté Faltys odešel z aktivní herecké dráhy a odešel na odpočinek. Uplatňoval se především ve zpěvoherním repertoáru jako zdatný herec, zpěvák a starokomik.

Pro časté komické role byl Karel Faltys předurčen již svou menší zavalitou postavou a svérázným hereckým a hlasovým projevem („Dům u tří děvčátek“, „Třetí zvonění“ a nebo „Krásná Helena“), ač v mládí vytvářel i postavy milovnické. Jako vytížený herec, který prošel všechny pražské scény, nemohl ujít zájmu filmařů. Před filmové kamery se dostal ještě v pionýrských začátcích během angažmá na Vinohradech.

V době němého filmu byl opilcem v Paloušově komedii NOČNÍ DĚS (1914), elegánem v dnes nedochovaném dramatu ZÁHADNÝ PŘÍPAD (1919) Leo Martena, císařem Karlem IV. v nikdy nedokončeném dramatu Richarda F. Branalda UTRPENÍM KE SLÁVĚ (1919), Napoleonem Bonapartem ve vzpomínce ve filmu CIKÁNI (1921) Karla Antona, továrníkem v Binovcových ČERNÝCH MYSLIVCÍCH / O VELIKÉ VÁŠNI (1921), penzistou v komedii DEJTE SE OMLADIT (1922) Emanuela Kabáta a statkářem Sýkorou ve snímku Rudolfa Měšťáka SVÉHLAVIČKA (1926).

Do už zvukového filmu několikrát dostal i ve 30. letech. Nejprve byl představitelem reklamního FILMU SE SAŠOU RAŠILOVEM A KARLEM FALTYSEM (1931) a potom už přítelem Václavem Habrem v komedii TISÍC ZA JEDNU NOC (1932) režiséra Jaroslava Sváry, zpěvákem v dalším krátkém reklamním filmu NAŠI HERCI CO BY POULIČNÍ ZPĚVÁČCI (1935) Ludvíka Guby a především na jevišti zatčeným představitelem „Starého roku“ 1900 ve Fričově komedii JEDENÁCTÉ PŘIKÁZÁNÍ (1935).

Ve druhé polovině 30. let se Faltys těsně před svým odchodem na odpočinek filmovým divákům ukázal jako návštěvník u ministra Bedřicha Peterky (Jaroslav Marvan) a jako šéfkuchař v dramatu LIDÉ NA KŘE (1937) a v komedii ADVOKÁTKA VĚRA (1937) Martina Friče.

Na sklonku svobodné republiky se ještě stihl objevit jako ředitel hotelu ve Slavínského komedii SLEČNA MATINKA (1938). Během okupace se už jako penzista na filmovém plátně neobjevil a do poválečné znárodněné kinematografie už zasáhnout nestihl.

Uplatnil se rovněž v rozhlase a svým zpěvem i na gramofonových deskách (např. „To se nalejvá“). Své vzácné vzpomínky shrnul do memoárové knížky „Karel Faltys o jiných a o sobě“ (1934). Herec, zpěvák, režisér a divadelní ředitel Karel Faltys zemřel 19. března 1944 v Praze, krátce před svými šestašedesátými narozeninami. O jeho úmrtí informovala i některá periodika.

Jaroslav "krib" Lopour