foto

Miloš Nový

  • nar. 16.2.1879
    Praha, Čechy, Rakousko-Uhersko
  • zem. 3.9.1932 (53 let)
    Praha, Československo

Biografie

Miloš Nový se narodil 16. února 1879 v Praze do umělecké rodiny publicisty, herce a režiséra ochotníků v pražském spolku Pokrok Antonína Karla Nového. Studoval na gymnáziu, ale jako člen hnutí Omladina byl vyloučen ze všech středních škol v mocnářství. Od roku 1895 vystupoval s ochotníky a v Národním domě na Vinohradech. Nastoupil svá profesionální angažmá k divadelním společnostem A. Chlumského (1895 – 1896), Jana Pištěka (1896), Vendelína Budila v Plzni (1896 – 1897), opět u Jana Pištěka, jež působila v brněnském Národním divadle (1897 – 1898), hrál ve Švandově divadle (1898 – 1900) a znova u Jana Pištěka (1900 – 1902).

Vrcholu své umělecké kariéry zažil jako herec a režisér v plzeňském Městském divadle u Vendelína Budila (1902 – 1914) a ve stejných funkcích i v činohře Národního divadla v Praze (1914 – 1926). Poté se stal ředitelem a hercem v ostravském Národním divadle moravskoslezském (1926 – 1930), po neúspěšném pokusu o přijetí do Vinohradského divadla se reangažoval do Národního divadla v Praze (1931 – 1932), kvůli zdravotním důvodům odešel do penze. Pravidelně (už kvůli herecké nevyužitelnosti v Národním divadle) hostoval v Olomouci (1921), Šárce se Švandovým divadlem (1921), Tylově divadle v pražských Nuslích (1923), Kladně (1924), bratislavském Slovenském národním divadle (1925), Plzni (1925), Intimním divadle (1930) a nebo v Divadle na Vinohradech (1930).

Miloš Nový se stal hercem noblesní typologie, s příjemným zjevem a společenským vystupováním. I když se vyvíjel v realismu a naturalismu, přesto ho jeho zjev, mimika, gestikulace, hlasový fond a taktéž chůze předal do postav velkých a patriarchálních mužů v klasickém i antickém repertoáru. Využíval svoji rytmiku veršů a výslovnost ze školy Vendelína Budila, jež jeho hlas změnily na plastický reliéf. Přesto se v Národním divadle vedle Eduarda Vojana nemohl uplatnit, chyběla mu psychologická analýza a vnitřní temperament. Jeho největší doménou byly postavy v salonních a konverzačních inscenacích, v nichž uplatnil velkoměstské bonvivánství a přirozenost ve fraku. Jako režisér inscenoval zejména konverzační a salónní hry, v nichž využil hereckou jistotu, jemný vtip a slovní humor.

Zahrál si např. v inscenacích „Hamlet“ (Hamlet), „Othello“ (Othello), „Cyrano z Bergeracu“ (Cyrano), „Jan Hus“ (Jan Hus), „Námluvy Pelopovy“, „Smír Tantalův“ a „Smrt Hippodamie“ (Pelops), „Král Václav IV.“ (Václav IV. a Mikuláš z Pístného), „Pygmalión“ (Profesor Higgins), „Madame Sans – Gene“ (Napoleon I.), „Bezvýznamná žena“ (Lord Illingworth), „Ideální manžel“ (Lord Goring), „Valdštejn“ (Valdštejn), „Léto“ (Jiří Chvojka), „Žně“ (Lebduška Vincenc), „Radúz a Mahulena“ (Radúz), „Přemyslovci“ (Václav II.), „Jan Roháč“ (Kněz Prokop Holý), „Miliony“ (Jan Jakub Wied) nebo „Coriolan“ (Caius Marcius Coriolanus). A režíroval hry „Ondřej a drak“, „Ideální manžel“, „Sklenice vody“, „Pygmalión“, „Jan Výrava“ či „Dravec“.

Těsně po vzniku samostatné Československé republiky se představil i před filmové kamery jako detektiv Torp ve ztraceném kriminálním dramatu Antonína Fencla ČARODĚJ (1918). Po této postavě se ihned rozhodl věnovat kinematografii více obšírněji. Podle svého původního námětu, scénáře a režie sehrál tragéda Lorise Relského v dramatu YORICKOVA LEBKA (1919) a titulní kreaci v komedii PAPÁ (1919). Bohužel, ani jeden film Miloše Nového se do dnešních dnů nedochoval, nemáme proto ani jediný důkaz jeho vyzrálého a filmového herectví. Po svých autorských opusech musel na další filmovou práci čekat dlouhých dvanáct let.

Těsně před svou smrtí se ještě představil v roli generála Hötzendorfa v nedochovaném dramatu Karla Antona AFÉRA PLUKOVNÍKA REDLA (1931) podle stejnojmenného románu Egona Erwina Kische. Bylo to první a poslední vystoupení Miloše Nového ve zvukové kinematografii. A občas spolupracoval i s rozhlasovými studii. Jeho synovcem byl oblíbený český herec a zpěvák Oldřich Nový (1899 – 1983). Divadelní i filmový herec, režisér a ředitel Miloš Nový zemřel 3. září 1932 v Praze ve věku pouhých třiapadesáti let. Jeho smrtí přišla česká a slovenská kultura o vyspělého a významného charakterního herce.

Jaroslav "krib" Lopour

Herecká filmografie

Režijní filmografie

Filmy

1919 Papá
Yorickova lebka

Fanoušci tvůrce

tvůrce nemá žádné fanoušky