Laura Želenská

Laura Želenská se narodila 26. října 1895 v Plzni do umělecké rodiny. Jejím otcem byl herec Národního divadla Karel Želenský (1865 – 1935). Herectví se věnoval též Lauřin mladší bratr, svého času i ředitel Národního divadla, Drahoš Želenský (1896 – 1959). Proto se i ona nechala svést rodinnou tradicí a stala se herečkou. V začátcích ji pomáhal otec, u kterého získala první velké jevištní zkušenosti v žižkovském Lidovém divadle Deklarace (1916 – 1922). Později hrála u otcovy kočovné společnosti (1922 – 1925) a v letech 1925 – 1935 prošla pražskými scénami Uranie, Akropolisu i Tylova divadla v Nuslích. V letech 1921 – 1922 hostovala též (podobně jako bratr) u otce v Národním divadle („Divoká kachna“, „Čekanky“).

Odešla za bratrem na Slovensko a stala se členkou košického Východoslovenského národního divadla (1935 – 1947). Během okupace tvořila též v pražském Divadle práce (1943 – 1945). Po definitivním návratu do Prahy byla zakládající členkou v paláci Akropolis krátce působícího Divadla města Žižkova (1947 – 1948). Když divadlo zaniklo kvůli špatné návštěvnosti, Laura Želenská se ještě na krátkou dobu mohla uplatnit na scéně v kolínském Městském oblastním divadle (1948 – 1950). A zde nakonec tato herečka divadelní dráhu ukončila, byla penzionována a odešla do ústraní k rodině. K divadlu se mohla tak vracet pouze pohostinsky nebo nepřímo díky rodině.

Díky své atraktivní tváři a elegantnímu zjevu zpočátku Laura Želenská vytvářela postavy mladých hrdinek a milovnic v činoherním i operetním repertoáru. Často šlo o bulvární komedie, konverzační hry, frašky, salónní hry atd. atd. Využívala k tomu svůj zjev, mimické umění, zasněný pohled, postavení těla i hlasový projev. Zahrála si například mladou Hedviku v Ibsenově „Divoké kachně“ (1921), Toninku ve Svobodových „Čekankách“ (1922) a v úspěšných hrách Josefa Haise – Týneckého „Na horské faře“, „Sestřičky u svaté Panny Kláry“ či „Náš pan kaplan“ představovala jako úspěšná hvězda Akropole ve dvojici s manželem (častým hereckým partnerem) Karlem Třešňákem (hrál kněží) jeptišky. Pokoušela se též prosadit jako autorka divadelních her, což zdědila po svém otci.

Do české kinematografie vstoupila společně s otcem a bratrem. V bratrem režírovaném filmu ŠÍLENÝ LÉKAŘ (1920) byla Želenská bankovní úřednicí Maud Simpsonovou (otec zde byl šíleným lékařem Dr. Johnem Smithem a bratr nezaměstnaným mladíkem Fredem Osbornem). Na rozdíl od ostatních, Laura u filmu ještě chvíli zůstala, a v dalších třech němých snímcích sehrála další titulní dívčí kreace Marty v nedochovaných DĚTECH OSUDU (1921) Josefa Rovenského, Mařenky Krušinové v Kmínkově němém zfilmování opery Bedřicha Smetany PRODANÁ NEVĚSTA (1922) a dívky v dnes již nedochovaných KŘIŽOVATKÁCH / NA KŘIŽOVATKÁCH ŽIVOTA (1922) Ferdinanda Fialy.

Z těchto postav nemáme mnoho důkazů jejího herectví (ze čtyř filmů se dva nedochovaly). S filmovou prací se definitivně rozloučila a celých třicet sedm let později. V dramatu Vladislava Delonga DŮM NA OŘECHOVCE (1959) s Jiřím Valou, Marií Tomášovou, Janem Pivcem, Marií Brožovou, Ladislavem Boháčem, Otylií Beníškovou, Bedřichem Prokošem, Zdeňkem Dítětem, Rudolfem Deylem ml., Květou Fialovou, Eduardem Cupákem a Otto Šimánkem v titulních úlohách, se představila již jen v malinké bezejmenné epizodce starší ženy.

Ojediněle spolupracovala s rozhlasem. Sama Laura Želenská byla provdána jako Laura Třešňáková za herce, režiséra a ředitele Karla Třešňáka (1896 – 1955). O opravdové rozšíření rodiny se však zasloužil bratr. Byl manželem operetní subrety Hany Zieglerové a poté herečky Milady Frýdové – Želenské (1897 až 1974). Divadelnímu herectví se věnovali jeho potomci, např. dcera Lída Želenská (1919 – 1998), syn Karel Želenský (1930 – 2007), taktéž vnučka Jana Prachařová (*1937, manželka herce Ilji Prachaře 1924 až 2005), pravnuk David Prachař (*1959), prapravnuk Jakub Prachař (*1983) a zeť Karel Kalista (1890 až 1954) byl divadelním režisérem. Laura Želenská zemřela v tragické době 10. února 1969 v Praze ve věku vysokých nedožitých čtyřiasedmdesáti let. Zemřela devatenáct let po svém definitivním odchodu z aktivní herecké činnosti a deset let po své úplně poslední filmové úloze.

Jaroslav "krib" Lopour