Soňa Neumannová

Soňa Neumannová se narodila 19. září 1905 v brněnských Řečkovicích do opravdu umělecké rodiny. Jejím otcem byl slavný básník, překladatel, novinář a kritik Stanislav Kostka Neumann (1875 – 1947) a matkou novinářka a spisovatelka Božena Hodačová – Neumannová (1882 – 1967). Taktéž nevlastní sourozenci (jejich matkou byla nakladatelka Kamila Krémová – Neumannová, 1874 – 1956), překladatelka Kamila Neumannová – Značkovská (1900 – 1991) a (také) herec Stanislav Neumann (1902 – 1975). A umění, básnířství, se věnoval i nevlastní synovec (syn Stanislava Neumanna) Stanislav Neumann ml. (1927 – 1970).

Téměř ve stejnou dobu jako bratr, se začala mladá Soňa zajímat o herectví. Nejdříve se herecky školila u herečky Národního divadla Marie Laudové – Hořicové (1920 – 1922), v Berlíně u profesora Schmause (1923), krátce i na konzervatoři v Paříži (1926) a nakonec v Sovětském svazu (1934). A prakticky své teoretické zkušenosti vyzkoušela jako elévka na prknech pražského Národního divadla (1922) a jako řádná členka olomouckého Českého divadla (1923 – 1925), Východočeské společnosti v Pardubicích (1925 – 1928), českobudějovického Jihočeského národního divadla (1928 – 1930) a prodlela bez stálého angažmá řadu let jako recitátorka (1930 – 1943).

Po návratu k aktivní herecké činnosti prošla angažmá u Nezávislého divadla (1943 – 1944), Intimního divadla (1944 – 1945), Realistického divadla (1945 – 1950), u kterého byla jednou ze zakládajících členů, a Divadla na Vinohradech (1950 – 1963), z něhož odešla až na odpočinek. Soňa Neumannová se brzy přehrála z milovnických a mladistvých rolí do charakterních usedlých temperamentních hrdinek, často jadrného, selského a komického zaměření. I když nebyla tou nejzdatnější činoherní českou herečkou, nevyhnuly se jí velké a titulní postavy. Často ji do svých inscenací obsazoval i manžel („Mnoho povyku pro nic“, „Čekanky“, „Silný muž“ či „Tvrdohlavá žena“). Ve svých uměleckých recitacích se Neumannová často upínala k dílu svého známého otce a k dílům různých levicových revolučních básníků.

Česká kinematografie využila dispozice Soni Neumannové pouze několikrát. Poprvé se na plátnech kin představila ještě v němém období jako chudá dívka Máňa v nedochované komedii Jana Justa – Rozvody DĚVČATA, VDÁVEJTE SE! (1921). Do filmových ateliérů se vrátila až po dlouhých pětatřiceti letech. Tehdy byla namyšlenou matkou titulního hrdiny Ing. Otakara Racka (Karel Höger) ve Weissově válečném dramatu HRA O ŽIVOT (1956), družstevní kuchařkou v HONZÍKOVĚ CESTĚ (1956) Milana Vošmika a vrchní sestrou v Gajerových SNECH NA NEDĚLI (1959). Naposledy si ji vybrala mladá režisérka Věra Chytilová, když v jejím snímku Studia FAMU pod názvem STROP (1961) ztělesnila starší ženu. Zbylých devět let už filmaři oslovena nebyla. Ve dvou filmech hrála se svým bratrem (HRA O ŽIVOT a HONZÍKOVA CESTA).

Soňa Neumannová rovněž spolupracovala s rozhlasem (Voršila z Heřiny družiny v Shakespearově hře „Mnoho povyku pro nic“ 1953) a ojediněle i s televizí. Jejím manželem byl divadelní režisér Jan Škoda (1896 – 1981), se kterým v jednom angažmá prošla Pardubicemi, Českými Budějovicemi a pak všemi pražskými divadly, kde hrála. Jako čilý komunistický souputník získal Jan Škoda oficiální tituly a pocty, například Státní cenu (1948 a 1951), Řád 25. února 1948 (1949), titul Národního umělce (1954) a Řád republiky (1961). Už od mládí byla, stejně jako celá rodina, přesvědčena levicovými ideami. Ideály Komunistické strany neblaze ovlivňovaly hereččinu kariéru a jednání.

Po roce 1948 byla čilou členkou různých odborů, svazů a funkcí, za což byla tato herečka odměněna několika státními vyznamenáními. Neblaze je též znám největší morální poklesek Soni Neumannové, když s dalšími kolegy z Vinohrad (př. se Světlou Amortovou, Jarmilou Švabíkovou a Světlou Svozilovou) žádala pro herečku a svou kolegyni Jiřinu Štěpničkou za její neúspěšný pokus o emigraci do Západního Německa trest smrti. Herečka Soňa Neumannová zemřela předčasně 17. září 1971 v Praze. Pouhé dva dny před svými šestašedesátými narozeninami. Zatímco sourozenci a manžel Neumannovou přežili, její rodiče a synovec zemřeli dříve.

Jaroslav "krib" Lopour