Stanislav Sedláček

Stanislav Sedláček se narodil 6. května 1899 v Ústí nad Orlicí do umělecké rodiny. Jeho matkou byla významná herečka Emilie Sedláčková (1872 – 1933) a otcem divadelní ředitel a režisér Jan Evangelista Sedláček (1866 – 1932). Jeho mladším bratrem byl herec, režisér a ředitel Ladislav Sedláček (1902 až 1965).

Hereckému řemeslu se Stanislav soukromě školil u samotného legendárního herce Eduarda Vojana. Začal profesionální hereckou dráhu v kočovné divadelní společnosti rodičů, Společnosti Jana Evangelisty Sedláčka, někdy též uváděna jako Umělecká družina Jana Evangelisty Sedláčka (1918 až 1920). Poté nastoupil do pražské Revoluční scény E. A. Longena (1920 – 1922).

Navrátil se do rodné divadelní společnosti otce (1922 – 1929). Když společnost získala prostory Tylova divadla v Nuslích, Stanislav Sedláček zde působil jako ředitel a umělecký šéf (1926 – 1929). V letech 1929 – 1943 prošel řadou divadelních společností a divadel (např. Plzeň) a i protektorátní dobu ukončil v Intimním divadle v Praze (1943 – 1945).

Byl pověřen vedením pražské Revoluční scény (1945), kde též režíroval a která ještě téhož roku zanikla. Režíroval a řediteloval Kladenské divadlo (1947 – 1948), odkud byl po únoru 1948 sesazen akčním výborem. V letech 1948 – 1960 umělecky tvořil jako režisér a herec v Městském oblastním divadle v Kolíně, v Městských divadlech pražských a v pražském Státním divadle v Karlíně. V roce 1960 odešel na odpočinek.

Jako herec využíval všech svých hereckých a všech výrazových prostředků, práci s tělem, mimikou a gestikulací. Hrál charakterní a rozličné úlohy z českého i světového repertoáru všech možných kreací a charakterů. Byly to velké a hlavní i vedlejší a epizodní. Kromě klasického repertoáru se nevyhýbal ani moderním dílům. Zahrál si např. Perčichina v Gorkého „Měšťácích“ nebo Hortelana v operetě „Skandál v Lisabonu“ za režie Františka Voborského.

Z jeho režií si uveďme inscenace „Láska pastevce z hor“, „Okouzlující slečna“ či „Kronika slavných snů“ a hlavně „Měšťáci“ Maxima Gorkého, kterou režíroval až třikrát v letech 1945 – 1949 a pokaždé na jiné scéně (např. pražská Revoluční scéna z 23. června 1945, Kladenské divadlo z 10. září 1947 a Městské oblastní divadlo Kolín z 20. října 1949).

Jeho filmová práce byla opravdu ojedinělá a náhodná. Bylo to zapříčiněno i jeho častým mimopražským angažmá. Poprvé byl autorem námětu u melodramatu režiséra Roberta Blümsriedera TRESTANCI NA ŠPILBERKU / REVÍRNÍK ANTON (1922), které se do dnešních dnů nedochovalo. Jednalo se o první hraný film společnosti Brunafilm, který se promítal jen v Brně, na Moravě a v německé části severních Čech.

Stanislav Sedláček herecky debutoval na sklonku 20. let a němé éry. Byl bratrem Števy (Václav Norman) Laco Burijem v dramatu podle hry Gabriely Preissové JEJÍ PASTORKYŇA (1929) za režijního vedení Rudolfa Měšťáka.

O dva roky později se do filmu, tentokrát již zvukového, opět navrátil. Představoval důstojníka v komedii Martina Friče se Sašou Rašilovem podle slavného románu Jaroslava Haška DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK (1931). O rok později se už zjevil jako zpěvák na kruchtě v melodramatu ZAPADLÍ VLASTENCI (1932) režiséra M. J. Krňanského podle románu Karla Václava Raise.

V tomto snímku si zahrála i Sedláčkova matka Emilie (teta Pepička). Před filmovou kameru se navrátil o dvacet dva let později ještě jednou a naposled. Představil se v anonymní roličce muže v politickém pamfletu režiséra K. M. Walló na námět T. Svatopluka BOTOSTROJ (1954).

Pracoval i v Československém rozhlase. Herec, režisér a ředitel Stanislav Sedláček zemřel zapomenut (divadelníky a hlavně filmaři) po roce prodleném na penzi 13. prosince 1961 v Praze ve věku pouhých dvaašedesáti let. Zemřel ve stejném věku jako jeho matka. Oba své rodiče přežil o téměř třicet let. Jeho o tři roky mladší bratr Ladislav Sedláček ho přežil o plné čtyři roky.

I se svými pouhými čtyřmi filmovými epizodkami se zapsal do dějin československé kinematografie. Zesnul dvaatřicet let po své první a jen sedm let po své úplně poslední filmové kreaci. Nikdy v životě však Stanislav Sedláček nedosáhl takové proslulosti, jako jeho rodiče.

Jaroslav "krib" Lopour