Antonín Strnad

Antonín Strnad se narodil 8. června (chybně je uváděno datum 6. června) 1885 v brněnském Králově Poli jako nejstarší ze šesti dětí do rodiny dělníka, finančního strážníka a činovníka v dělnickém hnutí Josefa Strnada (1865 – 1929) a jeho ženy Antonie Lerchové – Strnadové (1865 – 1941). Před svatbou rodičů se jmenoval Antonín Lerch.

Sice se Antonín Strnad vyučil příručím v obchodě se střižním zbožím v Brně, přesto se nechal zlákat divadlem. V letech 1902 – 1914 prošel kočovnými divadelními společnostmi ředitelů Václava Choděry, F. K. Štětky, Františka Doubravského, Františka Laciny, V. K. Jelínka a Bedřicha Jeřábka. Musel narukovat do první světové války a bojovat na srbské a italské frontě (1914 – 1919).

Po návratu do Čech se stal hercem činohry brněnského Národního divadla (1919 – 1922) a nakonec ho s pomocí Karla Čapka angažovali do pražského Divadla na Vinohradech (1922 – 1949). Těsně před odchodem do penze byl velmi krátce ředitelem Městského oblastního divadla v Novém Boru (1949) a ředitelem a režisérem v Městském oblastním divadle Pardubice (1949 – 1950).

Na konci 50. let se jako host objevil na scéně brněnského Divadla bratří Mrštíků a v Národním divadle v Praze. Strnad byl ve svých počátcích ovlivněn brněnským hereckým realismem. Jeho statná postava, příjemné vystupování a vytříbený hlasový projev mu umožňoval hrát především salonní úlohy, zvládal ale i komické a tragické.

V dobách své brněnské a vinohradské kariéry se objevil ve hrách „Nebe, peklo, ráj“ (Vičar), „Léto“ (Farář Hora), „Jedenácté přikázání“ (Voborský), „Divotvorný klobouk“ (Koliáš), „Matka“ (Gusev), „Loupežník“ (Havíř), „Pygmalión“ (Plukovník Pickering), „Zkáza eskadry“ (Velitel), „Rukopis času“ (Hold), „Pekelník“ (Titus), „Višňový sad“ (Firs), „Zpívající Benátky“ (Stráž), „Malajský šíp“ i „Periferie“ (Strážník), „Macbeth“ (Vrátný), „Dostaveníčko v Senlis“ (Delachaume), „Počestná děvka“ (Senátor), „Hledač světla“ (Pastor Theodor), „Třetí vrstva“ (Jaroslav Pátek), „Výstřely v Dlouhé ulici“ (Profesor), „Křížová cesta“ (Leon Čornyj) a nebo „Hamlet“ (Claudius).

Ze Strnadových režií si uveďme tituly „Makar Dubrava“ a „Divoška“. Do filmového světa se Antonín Strnad dostával s různě dlouhými přestávkami během svého angažmá na Vinohradech. Poprvé se objevil ve dvou němých filmech z 20. let jako herec Čížek v životopisném dramatu Svatopluka Innemanna JOSEF KAJETÁN TYL (1925) a továrník Hahn v Hlavatého ROMÁNU HLOUPÉHO HONZY (1926).

Po pěti letech se zjevil už ve zvukovém dramatu Jana Bora ŽENA, KTERÁ SE SMĚJE (1931) v úloze bankéře Filipa Lee, manžela Heleny Leeové (Olga Scheinpflugová). Film je ale nedochován. Po čtyřech letech se uvedl vysokoškolským profesorem v dalším životopisném snímku MILAN RASTISLAV ŠTEFÁNIK (1935) Jana Svitáka. Pravidelněji se na našem stříbrném plátně začal objevovat ve středních a menších úložkách od roku 1937 až do konce německé okupace.

Návštěvníkům kin se v této době představil jako František Palacký v dramatu KAREL HYNEK MÁCHA (1937), vězeňský kněz v dramatu Miroslava Cikána BATALION (1937), bankéř Mareš ve Slavínského komedii DĚVČÁTKO Z VENKOVA (1937) – hlavní mužskou úlohu v tomto snímku si sehrál Strnadův vlastní syn, muž v další Slavínského komedii DĚDEČKEM PROTI SVÉ VŮLI (1939) a člen správní rady ve Fričově dramatu MUŽ Z NEZNÁMA (1939).

Divákům však nejvíce zůstal v paměti jako prezident banky Dr. Karviš, kterého rozesměje vtip bývalého papírníka Cyrila Putičky (Vlasta Burian) o zalehlých uších v komedii ZLATÉ DNO (1942) Vladimíra Slavínského. Na sklonku protektorátu si ještě stihl být advokátem manželů Andělových (Oldřich Nový a Jiřina Steimarová) v Cikánově komedii PAKLÍČ (1944).
V poválečné znárodněné kinematografii se jeho „frakový“ typ nemohl výrazněji uplatnit. Ještě před svým odchodem na penzi se zjevil jako zkušený číšník v krátkometrážním osvětovém filmu MUŽI VE FRAKU (1947) Jana Svobody. Současně se uplatnil také v rozhlase. Rovněž se aktivně exponoval v Ústřední jednotě českého herectva a ve Svazu českého herectva, jehož byl i předsedou (1931 – 1933).

Jeho paměti „Cizím vstup zakázán“ zůstaly v rukopise, ale některé části byly publikovány ve sborníku „Velká pochodeň“ (1959). Jeho synem byl herec Stanislav Strnad (1906 – 1993). Také úmrtí Antonína Strnada není zcela jisté. Zesnul 11. a nebo 16. srpna 1970 v Tišnově ve věku pětaosmdesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour