Josef Zeffi-Heřman

Josef Zefi – Heřman se narodil 11. března 1872 v Praze V. jako Josef Heřman do rodiny hokynáře. Během své umělecké práce používal různé druhy pseudonymů, jako Josef Zeffi – Heřman, Josef Zefi, Josef Zeffi, Josef Zefíček, Silvestr Laštovička nebo Silvestr Vlaštovička. Vyučil se řezníkem a uzenářem. Na popud přítele se nechal přemluvit pro divadelní dráhu.

S požehnáním matky začal hrát u kočovných divadelních společností (už předtím měl zkušenosti s ochotnickým divadlem), v letech 1890 – 1898 u ředitelů Rotta, Ferdinanda Knábla, Josefa Faltyse, Karla Stockého, také statoval v pražském Národním divadle a na menších scénách (vinohradský Národní dům, Žižkov, Libeň).

Od roku 1898 zakotvil natrvalo v Praze, kde postupně vystupoval téměř na všech kabaretních, zpěvních a šantánových scénách (Apollo, Orfeum na Vinohradech, Varieté v Celetné ulici, Typografická beseda, Dvorní pivovar, U Lhotků, U Medvídků, U Modré štiky a další).

V roce 1914 ukončil svoji jevištní dráhu a po roce 1918 se věnoval až do vysokého věku již jen obchodu v rámci svého krámku na Vyšehradské třídě, v němž měl papírnictví, nakladatelství, mandl a vydával vlastní Edici Veselosti (1922 – 1942). Na přelomu 19. a 20. století se Josef Zefi – Heřman stal nejpopulárnějším pražským komikem a zpěvákem. Výrazný byl jeho smysl pro originální komické scénky, parodie, komické zpěvní kuplety, jednoaktovky, frašky a veseloherní výstupy.

Svojí urostlou a vysokou postavu nejlépe využíval ve svých převlekových parodiích a výstupech, kdy byl nazýván za mistra převleků, představoval různé pražské figurky, jež vynikaly jeho precizním projevem, bystrým postřehem, břitkým jazykem a výraznou mimikou. Vydobyl si popularitu u nejširšího publika.

Všechny své výstupy, scénky, písničky, tanga, dvě operety a kuplety (bylo jich přes 3 000) si psal sám (známé byly jeho výstupy a písně „Točte se, pardálové“, „Obrácená reklama“, „Na Marjánce“, „Jsem povahy zamilované“, „Harfeník Nováček“, „Prorok Fiala“, „Schöne Lizi“, „Turek z mostu“, „Švec Věchet“, „Dědeček z Vyšehradu“, „Fabrička“, „Nešťastné kalhoty“, „Pokrok“, „Kramář“ i „Dragoun od Lanškrouna“). Jeho výstupy byly o to náročnější, protože Josef Zefi – Heřman byl na jedno ucho nedoslýchavý.

Na pódiích často vystupoval se svojí manželkou, herečkou a zpěvačkou Marií Zeffiovou (1882 – 1935). Svá díla vydával kromě vlastního vydavatelství zpočátku také u Josefa Švába – Malostranského, M. Urbánka, Hoffmana, Weinfurtera, Kudelíka a dalších. Je zajímavostí, že ačkoliv byly Zefi – Heřmanovi nabízeny výnosné nabídky pro vystupování v zahraničí, komik zůstal věrný Praze.

Prodal do zahraničí alespoň práva na svá díla (do Německa, Rakouska, Ruska, Polska, Jugoslávie). Několik autorových písní si udrželo oblibu i v pozdějších létech. Některé interpretovaly i pozdější známé osobnosti, např. Jiří Bruder s Laďkou Kozderkovou a nebo skupina Šlapeto.

V české kinematografii zanechal pouze jeden otisk. To v dobách, kdy již žil v ústraní. Ve svých padesáti letech sehrál roličku studenta v komedii LÁSKA SLEČNY VĚRY (1922) Václava Binovce a jeho výrobny Wetebfilm podle stejnojmenného románu Otakara Hanuše.

Kromě Zefi – Heřmana se ve snímku zjevily i další známé herecké osobnosti, např. Suzanne Marwille, Václav Vydra ml., V. Ch. Vladimírov, Vladimír Majer, Marta Májová, Karel Fiala, Josef Šváb – Malostranský, Marie Ptáková, Václav Žichovský, Josef Zora a další.

Ač byl film divácky úspěšný, do dnešních dnů se jeho kopie nedochovaly. Bohužel je tak ztracen jediný filmový důkaz herectví této významné osobnosti (stejně jako u herečky Xeny Longenové).

Zpěv jeho kupletů a scének je zachycen ještě na fonografických válečcích T. A. Edisona z let 1906 až 1907 a 1909. V umění pokračovali též synové, klavírista Josef Heřman a zpěvák, tanečník a kapelník Karel Heřman (1903 – 19??). Pouze v rukopise zůstaly jeho obsáhlé paměti a vzpomínky.

V roce 1940 uveřejnil Josef Waltner v „Národních listech“ dvoudílný vzpomínkový článek s názvem „Lidový zpěvák Heřman Zeffi“. Herec, zpěvák, komik, kabaretiér, vydavatel a jeden z prvních u lidí masově populárních českých komiků Josef Zefi – Heřman zemřel 8. července 1955 v Praze ve vysokém věku třiaosmdesáti let. Svojí o deset let mladší manželku přežil o plných dvacet let.

Jaroslav "krib" Lopour