Anna Švarcová

Anna Švarcová se narodila v Praze 4. července 1873 jako Anna Häuslerová. Jejím mužem byl herec Karel Švarc (1873 – 1934). Rozhodla se věnovat herectví, kterému se soukromě školila u bývalé herečky Prozatímního divadla Elišky Peškové. Za její pomoci se Švarcová dostala jako osmnáctiletá roku 1891 ke kočovné divadelní Společnosti Pavla Švandy ze Semčic st. sídlící v zimních měsících ve Švandově divadle na Smíchově.

Později až do začátku 30. let střídala angažmá mezi divadelní společnosti (např. ředitele Josefa Burdy) a pražská kamenná divadla. Ač se od 10. let etablovala převážně u menších pražských scén, ještě ve 20. letech byla členkou již zmíněné Burdovy kočovné společnosti i bubenečské Svornosti.

V Praze prošla scénami Arény, holešovické Uranie, Intimního divadla, Vinohradské zpěvohry, Pištěkova lidového divadla na Vinohradech, Žižkovské činohry Deklarace, Jiráskova divadla ve Vršovicích, Tylova divadla v Nuslích, opět smíchovského Švandova divadla a Divadla Vlasty Buriana.

Často byly pořádány v její prospěch čestné večery (benefice). V březnu roku 1931, u příležitosti čtyřicátého výročí zahájení aktivní herecké dráhy, se uskutečnilo v nuselském Tylově divadle slavnosti představení, po kterém přijala Švarcová gratulace od ředitelství Národního, Tylova a olomouckého divadla, Uranie, pražské městské rady, spisovatele Ignáta Herrmanna a herců Marie Laudové – Hořicové, Karla Želenského a dalších.

Anna Švarcová byla klasickou herečkou, jež se z dívčích a milovnických rolí přehrála do charakterních postav matek a starších žen, především prostých z lidu. K tomuto herečku předurčovala její hřmotná postava, temperamentní a rázně přísný herecký projev, výrazný hlasový fond a především kulatý přísně a zamračeně vyhlížející obličej.

Během své mnohaleté kariéry se objevila např. ve hrách „Morálka paní Dulské“ (Dulská), „Maryša“ (Maryša), „Radúz a Mahulena“ (Runa), „Svět malých lidí“ (Strouhalka), „U snědeného krámu“ (Vdova Šustrová), „Paličova dcera“ (Plátenice Šestáková), „Debora“, „Písmákova dcera“, „Sirotek Lowoodský“, „Paní majorka“, „Polly ze Západu“, „Zlatá svoboda“, „Sváteční střelci“, „Státní návladní“, „Staří záletníci“, „Lilka Grünerová“, „Malá markýza“, „Rozkošná příhoda“, „Narcis“ aj.

Během 20. let se Švarcová také dostala do české kinematografie. V první polovině 20. let se divákům předvedla jako manželka šíleného lékaře Dr. Johna Smitha (Karel Želenský) v dramatu ŠÍLENÝ LÉKAŘ (1920) Drahoše Želenského, matka Ing. Jiřího Orlíka (Vladimír Slavínský) ve Slavínského melodramatu ZLATÁ ŽENA (1920), účastnice výletu v Majerově MAGDALENĚ (1920) a jako hospodyně u detektiva Sherlocka Holmese II. (Eman Fiala) v komedii ÚNOS BANKÉŘE FUXE (1923).

Ve druhé polovině 20. let se ještě objevila v úložkách věštkyně v komedii LÁSKY KAČENKY STRNADOVÉ (1926) Svatopluka Innemanna a ženy ve vlaku v komedii Karla Lamače PANTÁTA BEZOUŠEK (1926). V české zvukové kinematografii 30. let byla Anna Švarcová využita především pro svůj velmi svérázný herecký a hlasový projev.

Byla tak hostem u Lamingera (Theodor Pištěk), despotickou generálovou, tchýní velkostatkáře Pazdery (opět Theodor Pištěk) a ráznou předsedkyní Ligy probouzejících se žen ve snímcích Svatopluka Innemanna, v dramatu PSOHLAVCI (1931) a v komediích POSLEDNÍ BOHÉM (1931) a SŇATKOVÁ KANCELÁŘ (1932). Dalším rokem pokladní v panoptiku v dramatu Jana Svitáka a Friedricha Fehéra ŠTVANÍ LIDÉ / ZATYKAČ Z – 48 (1933) a ještě členkou výboru Dětského domova ve Vančurově dramatu NA SLUNEČNÍ STRANĚ (1933).

Divácky nejvděčnější se stala její přísná majitelka noclehárny U Kateřiny, jež chce být zákazníky (mj. Jiří Voskovec, Jan Werich, František Černý, Karel Schleichert či František Beranský), kterým rozdává noční košile a drbátka na blechy, oslovována slušně jako Bába v komedii Martina Friče HEJ – RUP! (1934). A o rok později si zahrála naposledy sousedku Beranovou v komedii CÁCORKA (1935) Jana Svobody.

Touto rolí nadobro ustala hereččina umělecká kariéra a roku 1937 opustila herecké odbory. Naposledy bylo připomenuto její jméno v roce 1943 u příležitosti sedmdesátých narozenin v „Národní politice". Byla matkou herečky Anny Švarcové – Prchalové (1900 – 19??) a jejím zetěm se stal divadelní a filmový herec Bolek Prchal (1898 – 1949). Anna Švarcová dožila a zemřela v zapomenutí 26. ledna 1951 v Praze ve věku nedožitých sedmdesáti osmi let.

Jaroslav "krib" Lopour