foto

Josef Waltner

  • nar. 8.5.1883
    Praha, Čechy, Rakousko-Uhersko
  • zem. 14.2.1961 (77 let)
    Praha, Československo

Biografie

Josef Waltner se narodil 8. května 1883 v Praze. Po vyučení na typografa se nechal zlákat bohémskou a kabaretní slávou. Už jako šestnáctiletý od roku 1899 začínal svojí kabaretní dráhu. Předváděl mj. své výstupy a kuplety v letech 1899 – 1911 na pražských kabaretních, hospodských a šantánových scénách U Bucků (U Bučků) či U Rozvařilů.

Jeho největší význam pro kabaret tkví v založení střediska pražské německé a české bohémy – Kabaretu Montmartre (16. srpna 1911 – 1922, v letech 1915 – 1918 se stal Kabaretem Montwaltner), který Waltner přetvořil z tančírny Olympie v domě U tří divých ve staroměstské Řetězové ulici. Waltner zde působil jako herec, písničkář, tanečník, konferenciér, autor a podnikatel.

Vystupoval zde například Vlasta Burian, Jaroslav Hašek, Eduard Bas, Jiří Červený, Jiří Dréman, E. A. Longen, Xena Longenová, E. E. Kisch, G. R. Opočenský, Lída Pírková – Theimerová a další. Sám Josef Waltner využil své rtuťovité temperamentní herectví a silnou korpulentní postavu zejména při „Černých mší“ (1919 – 1922), kdy se v celebrování představoval jako černý velekněz.

Zpěvem kupletů i hraním se snažil o satiru na aktuální události, veřejné osobnosti, improvizaci a často se mu dařilo zapojit i diváky. Po zániku kabaretu se mu již jinou umělecky průbojnou a společensky kritickou opoziční scénu nikdy nepovedlo zavést. Sám vystupoval jako konferenciér př. v kabaretu Lucerna, Rokoko i Červená sedma.

Po skončení a prodeji Montmartru postupně Waltner zakládal další pražské scény Dales v Liliové ulici (1923 – 1925), Babylon v Provaznické ulici (1925 – 1927), Montparnas v Liliové ulici (1927 – 1929), scénu v Poděbradech (1929 – 1931) a krčmu Elent na Staroměstském náměstí (1931 – 1933).

Současně si přivydělával jako konferenciér v biografech a vystupoval ve vzpomínkových a zábavných pořadech rozhlasového Radiojournalu. Následně se stal tajemníkem Klubu autorů populární hudby KAPO (1933 až 1939). Po delší odmlce vystoupil 1. prosince 1939 v Radiopaláci u příležitosti čtyřicetiletého veřejného uměleckého působení.

K němému filmu ho už roku 1911 přivedl přítel a bohém E. A. Longen. Různé role hrál v jeho groteskách RUDI NA ZÁLETECH (plavčík), RUDI NA KŘTINÁCH a taktéž RUDI SPORTSMAN. Po devíti letech byl hostem v nevěstinci v Majerově MAGDALENĚ (1920) a šest let poté farářem v OSMI SRDCÍ V PLAMENECH (1926) Ferry Seidla. K další pravidelné filmové práci se dostal až po příchodu zvuku na začátku 30. let a kdy příležitostně vystupoval.

V letech 1931 – 1941 byl velmi potřebným epizodkářem (roku 1939 vystoupil i v šesti filmech). Celkem často se uváděl jako hospodský (POSLEDNÍ BOHÉM, PEPINA REJHOLCOVÁ a MĚSTEČKO NA DLANI), hostinský (PÍSNIČKÁŘ, PÁN NA ROZTRHÁNÍ a TULÁK MACOUN) a vrchní (TISÍC ZA JEDNU NOC, SESTRA ANGELIKA, VESELÁ BÍDA, HUMORESKA, POZNEJ SVÉHO MUŽE, MINULOST JANY KOSINOVÉ a Z ČESKÝCH MLÝNŮ).

Dále se objevoval ve snímcích MILÁČEK PLUKU (muž), REVIZOR (kapelník), ŽIVOT JE PES (pokladník v hudebninách), SEDMÁ VELMOC (továrník Hraboš), MATKA KRÁČMERKA (stěhovák), ŽENA, KTERÁ VÍ CO CHCE (recepční úředník v hotelu), HRDINNÝ KAPITÁN KORKORÁN (ředitel lázeňského hotelu), JEDENÁCTÉ PŘIKÁZÁNÍ (ředitel zpěvní síně), JEDNA Z MILIONU (opilec), SOUD BOŽÍ (přísedící u soudu), SLÁVKO, NEDEJ SE! (ředitel operetního divadla), NEVINNÁ (starosta), DĚVČE Z PŘEDMĚSTÍ ANEBO VŠECKO PŘÍJDE NA JEVO (host u Zvonečků), MOŘSKÁ PANNA (hotelový vrátný), MODRÝ ZÁVOJ (vrátný v rozhlase), RUKAVIČKA (vrátný v hotelu „Kankán“), ADVOKÁT CHUDÝCH (návštěvník hospody) atd.

Nejplodnější dráhu ukončil hospodským v Binovcově MĚSTEČKU NA DLANI (1942). Po roce 1945 se už na poválečném znárodněném stříbrném plátně objevil jen jednou jako člen správní rady v ZOCELENÍ (1950) Martina Friče. Současně psal a vydával různé komické kuplety, písně a scénky, různé vzpomínky a humoristické texty uveřejňoval veřejně v publikacích, v týdenících a v periodikách (tř. „Humoristické listy“, „Radiojournal“).

Snažil se sepsat a zmapovat historii českých kabaretů a jejich tehdy už zapomenutých interpretů. Nahrál taktéž několik gramofonových desek („Tuti – fruti“, „Moje Karolina“, „Blaho manželské“ či „Na zednický“). Současně působil v rozhlase (ještě v roce 1954 vysílal nový pořad „Waltnerův večer“). Josef Waltner zemřel v ústraní 14. února 1961 v Praze ve věku nedožitých 78 let.

Jaroslav "krib" Lopour

Fanoušci tvůrce

tvůrce nemá žádné fanoušky