Václav Menger

Václav Menger se narodil 17. srpna 1888 v Praze. Od roku 1905 začínal hrát u kočovných společností (J. Faltys, V. J. Suk, R. Morávek a F. Lešanský) a ve Švandově divadle na Smíchově.

Po začátku první světové války musel narukoval. Dostal se však do ruského zajetí, kde vykonával různé profese a také se seznámil se samotným Jaroslavem Haškem. Spolu s ním se přihlásil do vznikajících československých legií. Pracoval ve zpravodajském oddělení Národní rady. Když se zranil v bitvě u Mias, pomáhal založil a vést v letech 1918 – 1919 Divadlo československé armády na Rusi. Toto divadlo vystupovalo na celé sibiřské magistrále a Menger pro ně přeložil řadu ruských aktovek.

Když se vrátil do nově vzniklého Československa začal znovu hrát a režírovat na různých scénách. Ve 20. letech hrál v Červené sedmě, Revoluční scéně a jiných kabaretních scénách. Ve třicátých letech vystupoval v Divadle Vlasty Buriana. V roce 1939 také hostoval v Národním divadle ve dvou inscenacích.

Ihned po návratu do vlasti si v letech 1919 – 1921 zahrál ve čtyřech filmech PROBUZENÉ SVĚDOMÍ (vojín), PLAMENY ŽIVOTA (herec), ZA ČEST VÍTĚZŮ a ŠACHTA POHŘBENÝCH IDEÍ (havíř Dobeš).

Po devítileté pauze se po roličce ševce na Fidlovačce ve zvukovém vlasteneckém snímku FIDLOVAČKA (1930) Svatopluka Innemanna začal objevovat na filmovém plátně pravidelně. V letech 1931 – 1941 hrál ročně i v několika filmech (roku 1937 účinkoval dokonce ve třinácti snímcích) v epizodních postavách.

Hrál muže různých profesí: školníky (PŘED MATURITOU, JARČIN PROFESOR), učitele (HRDINNÝ KAPITÁN KORKORÁN, FILOZOFSKÁ HISTORIE), pošťáky (ON A JEHO SESTRA), tajné (ŽIVOT JE PES), štamgasty v hospodách (MUŽI V OFFSIDU, PÍSNIČKÁŘ, HRDINA JEDNÉ NOCI, DĚDEČKEM PROTI SVÉ VŮLI), policajty (ZE SOBOTY NA NEDĚLI), hostinské (LIDÉ POD HORAMI), recepční (SŇATKOVÁ KONCELÁŘ, TŘI VEJCE DO SKLA), vojáky (POBOČNÍK JEHO VÝSOSTI), venkovany (ŘEKA, ULIČNICE), domovníky (ARMÁDNÍ DVOJČATA), pány z lepší společnosti (ANTON ŠPELEC, OSTROSTŘELEC, FUNEBRÁK, DUCHÁČEK TO ZAŘÍDÍ, U POKLADNY STÁL) a desítky jiných.

Jeho největší rolí byl zkorumpovaný školní dozorce Chlopov ve Fričově klasické komedii REVIZOR (1933). K tomuto filmu, společně s Václavem Šolínem (což byl pseudonym Václava Wassermana), napsal, jako znalec Ruska, scénář podle divadelní hry ruského spisovatele Nikolaje Vasiljeviče Gogola. O dva roky předtím si zkusil rovněž povolání vedoucího výroby v dramatu Svatopluka Innemanna TŘETÍ ROTA (1931). Jeho poslední rolí byl soudní sluha Formánek v dramatu ADVOKÁT CHUDÝCH (1941). Po této roli ukončil svoji hereckou kariéru a za 2. světové války byl načas zaměstnán jako obchodní zástupce.

Václav Menger se kromě hraní věnoval psaní a překládání. O svém kamarádovi spisovateli Jaroslavu Haškovi napsal dvě knížky – první pod názvem „Jaroslav Hašek, zajatec číslo 294217“ (vydán v roce 1934, v roce 1948 byl vydán znovu pod názvem „Jaroslav Hašek v zajetí“) popisuje Haškovi osudy za války, zajetí a jeho odchod do Rudé armády. Druhou knížku, kterou nazval „Jaroslav Hašek doma“ (1935, reedice z roku 1946 se jmenovala „Lidský profil Jaroslava Haška“), uvedl jako první seriózní pokus o Haškův životopis. O Haškovi pořádal různé přednášky, se kterými jezdil po českých městech, a psal o něm články do novin. Uveřejňoval své fejetony a povídky do časopisů České slovo, Haló noviny, Lidové noviny, Národní osvobození, Právo lidu, Rudé právo, Pražský ilustrovaný zpravodaj a Tribuna. Také překládal z ruštiny a němčiny rozličné články, hry a knihy. Na jevištích uvedl i několik, již zmíněných, divadelních her a krátkých aktovek.

Všestranný umělec Václav Menger, divadelní a filmový herec, divadelní režisér, scenárista, dramatik, spisovatel, překladatel a legionář zemřel v zapomenutí na celkovou paralýzu 16. února 1947 v Praze v nedožitých padesáti devíti letech.

Jaroslav "krib" Lopour