Marie Pavlíková

Marie Pavlíková se narodila 23. ledna 1906 v Tišnově do rodiny kulturně založeného správce lihovaru. Vystudovala brněnskou vyšší dívčí školu Vesnu. Již jako dítě vystupovala u ochotníků a není proto divu, že se chtěla stát herečkou. I proti vůli rodičů se začala soukromě školit zpěvu u Marie Fialové a herectví u známých hereček Emy Pechové a Antonie Košnerové.

Nejprve se stala členkou operetního souboru Národního divadla v Brně (1927 – 1930), ale za krátký čas přešla z operety do tamní činohry (1930 až 1974), v které setrvala až do odchodu na odpočinek. Hostovala také v Národním divadle v Praze (1941) a již jako penzistka v domovském brněnském Národním divadle (1975, 1976, 1985, 1996 – 1998) a též na dalších brněnských scénách: Večerní Brno (1966, 1971, 1975) a Divadlo na provázku (1979).

Své samozřejmé vystupování, eleganci, vrozenou noblesu a atraktivní zjev dokázala Marie Pavlíková skvěle uplatnit při vytváření velkých dramatických, komických, psychologických a též salonních citových postav a mondénních i intelektuálských žen s bohatým citovým životem.

Pavlíková byla dvakrát krátce provdána za divadelního režiséra, herce, pedagoga a publicistu Aleše Podhorského (1900 – 1964) a za Karla Kleinberga (1899 – 1944). Po smrti svého druhého manžela zůstala bezdětná a sama. Až do své vlastní smrti udržovala kontakt s brněnským společenským životem a se zájmem sledovala divadelní a aktuální dění. Za okupace byla odstavena od činné veřejné herecké práce.

Uveďme si např. několik divadelních inscenací Marie Pavlíkové: „Nezbedný bakalář" (Paní Anna), „Les" (Gurmyžská), „Živnost paní Warrenové" (Warrenová), „Lucerna" (Kněžna a Klásková), „Srpnová neděle" (Paní Vachová), „Tvrdohlavá žena" (Jahelková), „Přelom" (Petrovna), „Otcové a děti" (Hilda), „Zahradní slavnost" (Pludková), „Jindřich IV." (Čiperská), „Proces Muromských" (Atujeva), „Mam'zelle Nitouche" (Představená), „Trójanky" (Trójanka), „My Fair Lady" (Paní Higginsová), „Hadrián z Římsů" (Jenoféfa), „Idiot" (Bělokonská), „Matka" (Bukinová), „Zmoudření ženy" (Luiza), „Liška Bystrouška" (Revírníková), „Kytice" (Matka), „Kočičí hra" (Matka Bruknerová), „Jenůfa" aj. Uváděna byla i jako Máňa Pavlíková.

Její mimopražské angažmá prakticky znemožnilo větší uplatnění ve filmu. Debutovala ještě v němé éře jako dcera poštmistra Cilka v Antonově POHÁDCE MÁJE (1926) a panímáma Křópalová v komedii Martina Friče VŠE PRO LÁSKU (1930). Po pěti letech, už zvukově, hrála ve filmu manžela Podhorského HŘÍCH MLÁDÍ / STUDENTI NA PRÁZDNINÁCH (1935) učitelku Věru.

Před kameru se vrátila až po 19ti (když nepočítáme krátký dokument z roku 1947 – ČTENÁŘI A JEJICH SVĚT) letech ve znárodněném filmu. Byla ženou krutého šéfa (Vítězslav Vejražka) BOTOSTROJE (1954) režiséra K. M. Walló a zájemkyní o chatu v komedii U NÁS V MECHOVĚ (1960) Vladimíra Síse. A na svou poslední roli babičky čekala dalších dvacet jedna let v komedii Věry Chytilové KALAMITA (1981).

Spolupracovala s brněnským rozhlasem („Z Brna do Brna", „Čínský klobouk", „Měšťané calaisští", „Anna proletářka", „Deset dnů, které otřásly světem", „Děvka", „Mášenka", „Kapitánova dcerka", „Maturita", „To je ale skandál! aneb Kariéra pana Scullyho", „Cesty mužů" i „První den sváteční"), dabingem, televizními inscenacemi (MOUDRÝ ENGELBERT, PARADAJS, SPOLUŽÁCI, HISTORIE DIRIGENTA KALINY, KDO CHYTÁ ŠTĚSTÍ ZA PAČESY, ODCHOD BEZ ŘÁDŮ, NEOBVYKLÝ PŘÍPAD RADOSTNÉ UDÁLOSTI, KOMTESA MARY, VÝMĚNA, DOKTOR A BUBENÍK, BETLÉM nebo seriál MY HOLKY Z MĚSTEČKA) a úplně naposledy ve své kariéře i s druhou řadou Moskalykova seriálu ČETNICKÉ HUMORESKY (2002) v postavě stařičké matky četníka Turka (Stanislav Zindulka).

Marie Pavlíková proslula i v jiném odvětví. Stala se historicky první českou aviatičkou a od roku 1926 vlastnila řidičské oprávnění. Letectví a automobilismus zůstal po celý život, ještě kromě divadla, velkou láskou. Na její počest vznikl televizní dokument (MARIE PAVLÍKOVÁ z roku 2001), rozhlasové pořady („Ta naše láska k divadlu" 1990, „A léta běží, vážení..." 1995 apod.) a synovec Miroslav Pavlík sestavil sborník „Marie Pavlíková" (2006).

Získala titul Zasloužilé umělkyně (1966), čestné občanství rodného města Tišnova (1986) či Cenu Senior Prix (1998). Herečka Marie Pavlíková zemřela náhle jako ve své době druhá nejstarší žijící česká herečka 27. září 2003 v Brně ve věku vysokých sedmadevadesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour