foto

Emil Pollert

  • nar. 20.1.1877
    Liblice u Mělníka, Čechy, Rakousko-Uhersko
  • zem. 23.10.1935 (58 let)
    Praha, Československo

Biografie

Emil Pollert se narodil jako Emil Popper 20. ledna 1877 v Liblici u Mělníka. Zprvu se učil obyčejnému řemeslu v obchodě svého vlastního bratra. Umělecké vlohy však zvítězily a Pollert začal studovat zpěv 2 roky u Františka Pivody a poté u Moritze Wallersteina. Divadelní dráhu začínal v operách, operetách a též činohrách u olomouckého německého divadla (1898 – 1900).

Hostoval u Bauerovy kočovné divadelní společnosti, se kterou v roce 1899 procestoval Bukovinu a Sedmihradsko, tehdy ještě historické součásti Rakouska – Uherska. Byl angažován do opery pražského Národního divadla (červenec 1900 – červenec 1935), v letech 1921 – 1935 setrval i ve funkci režiséra opery a působil zde do svého odchodu na penzi.

Emil Pollert byl basovým zpěvákem se skvělým hlasovým potenciálem. Měl sytý, jadrný, zvučný, ohebný a vyrovnaný hlas, jenž s velkým tónovým rozsahem vyrovnával všechny hlasové rejstříky. Jeho hlas se od hrubozrnnosti přetvořil do měkké a sametové barvy. Oplýval skvělou artikulací, dechovou technikou, výrazovým rejstříkem a za třicet let stále nezměněným spolehlivým hlasem.

Nejvíce se Pollert uplatnil při tváření postav komických, k čemuž měl dispozice svoji menší postavou, později zakulacenou, širokým obličejem a šibalskýma očima. Jeho postavy měli skutečný život, v předobraze herce Jindřicha Mošny a dlouhá léta byl skvělým hlavním pěvcem basových a komických partů v opeře Národního divadla. Jako režisér Pollert nepřinesl nic nového, pokračoval v duchu předchozích tvůrců, nejčastěji inscenoval italské.

Kromě některých operních režií („Turandot“, „Jakobín“, „Aida“, „Psohlavci“, „Boris Godunov“, „Don Juan“, „Tosca“, „Bohéma“, „Lohengrin“, „Rusalka“ či „Piková dáma“) je třeba připomenout i opery, kde si Pollert zazpíval (často v dílech Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka): nejslavnější byl dohazovač Kecal (ve více jak čtyřech stovkách repríz „Prodané nevěsty“ Bedřicha Smetany, hostoval v ní i na dalších českých a světových scénách), Baron Ochs („Růžový kavalír“), Doktor („Vojcek“), Bertin („Strojník Hopkins“), Kmet („Braniboři v Čechách“), Figaro („Figarova svatba“), Vrchní („Lucerna“), Papageno („Kouzelná flétna“), Leporello („Don Giovanni“), Sixtus Beckmesser („Mistři pěvci norimberští“), Budivoj („Dalibor“), Vodník („Rusalka“), Hidraot („Armida“), Gunar („Pád Arkuna“), Shylock („Jessika“), Táta („Smrt kmotřička“) atd.

Svoji nejslavnější operní úlohu si dokonce dvakrát zopakoval i před filmovými kamerami. Poprvé se ve svém dohazovači Kecalovi představil ve snímku firmy ASUM a Maxe Urbana PRODANÁ NEVĚSTA (1913). Šlo však o zkrácený děj, který pro potřeby filmařů provedlo Národní divadlo v Praze na přírodním jevišti v pražské Šárce dne 16. května 1913.

Žel, tento snímek se do dnešních dnů nedochoval, proto nemůžeme dnes už určit, které scény kameraman Václav Münzberger nasnímal. Po boku Emila Pollerta se představili další kolegové z Národního divadla: Tadeusz Dura, Marie Šlechtová, Adolf Krössing, Emil Burian, Věra Pivoňková, Karel Hruška, Ema Miřiovská, Gabriela Horvátová a Otakar Chmel.

Přesně o dvacet let později ho filmaři oslovili opět, tentokrát už ve zvukovém období opět hrál a tentokrát i zpíval dohazovače Kecala. Dokonce se u tohoto zfilmování PRODANÉ NEVĚSTY (1933) postaral Emil Pollert (zatímco Svatopluk Innemann a Jaroslav Kvapil měli filmovou režii) o režii operního představení.

Znova si Pollert zazpíval se svými kolegy z Národního divadla: Jan Konstantin, Ota Horáková, Vladimír Tomš, Josef Celerin, Marta Krásová, Jaroslav Gleich, opět Karel Hruška nebo Hanuš Thein a další… Záznam byl natočen ve filmových ateliérech a snažil se přinést naši „národní operu“ všem. Dnes se film PRODANÁ NEVĚSTA (1933) stal jakýmsi „dokumentem“ herectví a zpěvu soudobých operních pěvců. Zpíval rovněž v rozhlase, na fonografických válečcích a gramofonových deskách („Prodaná nevěsta“).

Jeho ženou byla operní sboristka Stanislava Jelínková. Jeho vnukem byl vědecký pracovník Emil Pollert (*1938), pravnukem lékař a kanoista Lukáš Pollert (*1970) a pravnučkami herečka Klára Pollertová – Trojanová (*1971) a baletka Adéla Pollertová (*1976). Manželem Kláry Pollertové – Trojanové se stal populární český herec Ivan Trojan (*1964). Režisér a operní pěvec Emil Pollert zemřel náhle 23. října 1935 v Praze ve věku osmapadesáti let. Umělecky činným se snažil být až do konce svého života. Dr. Jan Wenig o něm připravil vzpomínkový rozhlasový medailon „Jak zpíval Emil Pollert“ (1965).

Jaroslav "krib" Lopour

Režijní filmografie

Filmy

1933 Prodaná nevěsta

Herecká filmografie

Fanoušci tvůrce

tvůrce nemá žádné fanoušky