Reklama

Reklama

Jakub Seifert

Jakub Seifert

nar. 09.01.1846
Praha, Rakouské císařství

zem. 20.10.1919 (73 let)
Praha, Československo

Biografie

Jakub Seifert se narodil jako Jakub Sayfert do rodiny divadelního mistra Stavovského divadla 9. ledna 1846 v Praze. Po neúspěšném dokončení středoškolských studií se stal xylografem. Své první herecké zkušenosti sbíral u ochotníků v pražských Košířích a na Smíchově (1862 – 1863). Dostal se do souboru Městského divadla v Plzni (1863), ještě týž rok v létě se chtěl dostat do pražského Prozatímního divadla, po nepřijetí setrval v Plzni na postu nápovědy. Díky svému skvělému přednesu (jenž se právě při této funkci dobře uplatnil) byl po zkušebním představení do Prozatímního divadla angažován (1864 – 1881).

Se souborem Prozatímního divadla přešel do nově otevřeného Národního divadla v Praze (1881 – 1919), kde kromě herectví postupně prošel i prací režiséra (1884 – 1904 a 1907 – 1910) a též vrchního režiséra (1894 – 1904). Národní divadlo zcela opustil na léta 1904 – 1907, kdy nahradil zemřelého J. V. Slukova ve funkci ředitele holešovického Lidového divadla Uranie (1903 – 1907), které pozvedl a svou přítomností i divácky zajistil.

Rovněž jeho bratr Josef Seifert (1847 – 19??) se věnoval herectví (1888 – 1889 byl taky členem Národního divadla a vystupoval hlavně v malých postavách pod režií svého bratra), jehož žena Kamila Marie Šourková – Seifertová sama byla herečkou, švagr Jan Šourek (1839 – 1907) hercem, dcera Marie Seifertová – Strouhalová herečkou a tchán Josef Strouhal (1863 – 1940) herec a divadelní ředitel.

Jakub Seifert pilně hostoval na různých předměstských scénách jako velmi populární interpret operet, frašek a féerií. Ojediněle hostoval i v opeře Národního divadla. Zpočátku vytvářel malé epizodky, poté role milovníků a nakonec velké postavy v klasickém českém a světovém repertoáru, konverzačním i moderním. Značně se vyjímala jeho velmi zavalitá postava, nevýrazná byla tvář a měkký obličej.

A díky dlouholeté praxi vytvořený všestranný výrazový rejstřík a zavedená spolehlivá rutina z něho postupem času udělala jednu z největších hvězd Národního divadla, jež ale patřila mezi ty zhýčkané. Cizí mu byl realismus a nové směry začátku 20. století. Největší slávu mu však přinesl jeho barytonově zabarvený lahodný hlas. Využíval kulturu řeči pozdního romantismu, hraní si s tóny (vynechával obsahově závažnou stránku přednesů) a vytvářel výrazné emociální dopady. Samostatně rozvíjel uměleckou recitaci.

Seifert jako režisér – tradiční režisér – preferoval řadu českých i světových autorů („Oidipus král“, „Svět malých lidí“, „Třetí zvonění“, „Les“, „Noc na Karlštejně“, „Smír Tantalův“, „Zkrocení zlé ženy“, „Myška“, „Sen noci svatojánské“, „Král Lear“, „Bratři“, „Jan Výrava“, „Zvíkovský rarášek“, „Kupec benátský“, „Zaza“ ad.).

Významné herecké kreace předvedl v inscenacích „Hamlet“ (Hamlet), „Strakonický dudák aneb Hody divých žen“ (dudák Švanda), „Král Lear“ (Edgar), „Do Carlos“ (Don Carlos), „Bandité“ (Falsacapp), „Světa pán v županu“ (Ludvík Bonaparte), „Pytláci“ (Marcasson), „Zkrocení zlé ženy“ (Petruccio), „Katakomby“ (Baron Jiří Ruding), „Paní mincmistrová“ (havíř Ondřej Brtnický), „Flachsmann vychovatel“ (Prof. Dr. pan Prell), „Noc na Karlštejně“ (Karel IV.), „Cyrano z Bergeracu“ (Cyrano), „Námluvy Pelopovy“ (Pelops) atd.

Herectví Jakuba Seiferta měl český film možnost využít pouze jednou a to na samém konci jeho profesní a životní dráhy. Režiséři Karel Degl a Antonín Novotný mu svěřili úlohu českého krále a římského císaře Karla IV. v dramatu STAVITEL CHRÁMU (1919). Dokončení svého jediného filmu se herec už nedožil, zemřel brzy a náhle a slavnostní premiéra snímku (5. březen 1920) proběhla až po téměř pěti měsících. Přesto tak máme snad jediný filmový doklad a důkaz herectví a stylu Seifertovy práce. Spolu s ním se ve filmu objevili další kolegové z Národního divadla, např. Rudolf Deyl st., Karel Kolár, Eva Vrchlická, Jaroslav Hurt aj.

Dlouholetou ženou Jakuba Seiferta byla herečka a kolegyně z Prozatímního a Národního divadla Terezie Ledererová – Seifertová (1844 – 1914). Jeho deklamační mistrovství je zachyceno taktéž na několika gramofonových deskách (např. „Námluvy Pelopovy“).

Jako jednomu z mála českých herců dostalo se Jakubu Seifertovi uznání od samotného císařského dvora – byl mu propůjčen Rytířský řád Františka Josefa I. (1901). Jakub Seifert zemřel 20. října 1919 v Praze ve věku sedmdesáti tří let. Režisérem Josefem Cincibusem byly na gramofonové desky pod názvem „Hrdinové okamžiku“ (1964) nahrány tzv. monology českých herců a hereček, v nichž Jakuba Seiferta představoval herec Jiří Dohnal.

Jaroslav "krib" Lopour

Herec

Krátkometrážní
1919

Stavitel chrámu

Ovládací panel

Reklama

Reklama