Drahoš Želenský

Drahoš Želenský se narodil jako Karel Drápal 23. prosince 1896 v Praze do opravdu umělecké rodiny. Jeho otcem byl herec Národního divadla Karel Želenský (1865 – 1935) a starší sestrou herečka Laura Želenská – Třešňáková (1895 – 1969). Když přijal otcovo umělecké příjmení, tak pro odlišení si právě změnil křestní jméno z Karla na Drahoše. K činohernímu herectví se soukromně připravoval u otce a u herečky Marie Laudové – Hořicové a zpěvu u Emila Buriana. Svoji profesionální dráhu započal Drahoš u kočovných divadelních společností J. Burdy a J. Blažka (1913 – 1914), kde vyzískal první zkušenosti.

V letech 1919, 1924 a 1925 hostoval u otce v Národním divadle („Vojnarka“, „Peg mého srdce“, „Žižka“). Dále hrál v Pištěkově aréně na Vinohradech (1914), Městském divadle v Plzni (1915 – 1917), pražském Divadle Deklarace (1917 – 1918), Švandově divadle (1918), Uranii (1919), jako šéf činohry v Olomouci (1920 – 1923), pražské Komedia (1924), jako režisér i herec v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě (1924 – 1928), u otce v košickém Východoslovenském národním divadle (1929 – 1931) a vršovickém Jiráskově divadle (1931).

Ještě se stal hercem v Aréně na Smíchově (1931), bratislavském Slovenském národním divadle (1931 – 1938), kde v letech 1938 – 1945 působil hlavně jako režisér opery. Po válce založil Novou scénu v Bratislavě (1946), kde byl i šéfem činohry (1946 – 1952). Zároveň stál u zrodu Dedinského divadla (roku 1949 ředitel) a divadla ve Zvolenu. Odešel opět do Čech a byl ředitelem ostravského Národního divadla moravskoslezského (1952 – 1953) a ředitelem Národního divadla v Praze (1953 – 1958), kde setrval až do svého penzionování.

Jeho vysoká (po otci zděděná) statná a přitažlivá postava, vkusné chování i vystupování, přiléhavé konverzační schopnosti a dobrým zvukem oplývající hlas ho už od začátku předurčoval do milovnických úloh konverzačních, bulvárních, komediálních, salónních, lechtivých a pikantních frašek, komedií, operet a her. Přesně takové druhy her se snažil zavádět i na slovenském území. V tomto duchu též režíroval a pouze velmi ojediněle dospěl i k závaznějšímu proudu a myšlence.

Z divadelních postav si můžeme uvést Antonína Havla („Vojnarka“), Jerryho („Peg mého srdce“) a nebo Václava Korandu („Žižka“). A v análech pražského Národního divadla zůstal Želenský zakotven jako ředitel, jež upřednostňoval svůj smysl pro kázeň, řád a organizačně umělecké schopnosti. Snažil se udělat z činohry Národního divadla moderní českou scénu s průbojnými ambicemi.

On sám měl stát za tradicí pravidelných pohostinských výměnných představení Slovenského národního divadla na scéně pražského Národního divadla a naopak. Během své ředitelské éry si v Národním divadle vyzkoušel taky jednu režii. Roku 1956 inscenoval Jiráskova „Otce“ při příležitosti „osmého výročí vítězství čs. lidu.“

Drahoš Želenský pouze jednou jedinkrát vstoupil na půdu české kinematografie, ale zato dosti výrazně (i se svým otcem a sestrou). Podle svého scénáře (napsal ho pod pseudonymem K. Šohard) režíroval kriminální drama ŠÍLENÝ LÉKAŘ (1920), kde si po boku otce (titulní šílený lékař Dr. John Smith) a své sestry (bankovní úřednice Maud Simpsonová) zahrál nezaměstnaného mladíka Freda Osborneho.

Jak vznikal tento film popisuje humornou formou pamětník Václav Wasserman ve vzpomínkách „Václav Wasserman vypráví o starých českých filmařích“ (1958). O dlouhých třicet let později byl během svého působení na Slovensku Drahoš obsazen do epizodky muže v budovatelském dramatu PRIEHRADA (1950) Paľo Bielika.

Spolupracoval též s rozhlasem a v letech 1946 – 1952 jako známý profesor pracoval na bratislavské konzervatoři a na Vysoké škole múzických umění Bratislava (VŠMU). Za svoji práci obdržel Řád práce (1953) a titul Zasloužilého umělce (1958). Jeho ženami byla operetní subreta Hana Zieglerová a herečka Milada Frýdová – Želenská (1897 – 1974).

Herectví se věnovali též potomci, mj. dcera Lída Želenská (1919 – 1998), syn Karel Želenský (1930 – 2007), taktéž vnučka Jana Prachařová (*1937, manželka herce Ilji Prachaře 1924 – 2005), pravnuk David Prachař (*1959), prapravnuk Jakub Prachař (*1983) a zeť Karel Kalista (1890 – 1954) byl divadelním režisérem. Herec, režisér Drahoš Želenský zemřel 15. února 1959 v Praze ve věku pouhých nedožitých šedesáti tří let.

Jaroslav "krib" Lopour