foto

Jaroslav Orlický

  • nar. 7.4.1899
    Praha, Čechy, Rakousko-Uhersko
  • zem. 16.3.1970 (70 let)
    Praha, Československo
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku

Biografie

Jaroslav Orlický se narodil 7. dubna 1899 v Praze jako Josef Moucha. K divadlu přišel bez větších znalostí (ale s velkým talentem) už před první světovou válkou. Do třicátých let vystupoval zejména na menších pražských kabaretních scénách U Lhotků, Adria, Modrá trojka, Dvorní pivovar, U bílé labutě, U Kuřího oka atd. Další divadelní kariéru zakončil v kamenných divadlech nuselského Tylova divadla (1931 až 1932), Uranie v Holešovicích (1932 – 1935), Nového divadla (1935 – 1938), Divadla U Nováků (1938 až 1946), Divadla V + W v paláci U Nováků ve Vodičkově ulici (1946 – 1948) a nakonec Divadla státního filmu (1948 – 1951). V dalších létech byl herec Jaroslav Orlický zaměstnán hlavně filmovou prací.

Na filmovém plátně debutoval na začátku druhé světové války a na začátku 40. let. V prvním roce své působnosti si zahrál až v deseti snímcích. Během nacistické okupace hrál úložky vrchního Josefa ve SMĚRECH ŽIVOTA (1940) Jiřího Slavíčka, ředitele baru ve Šléglově komedii VY NEZNÁTE ALBERTA? (1940), číšníka v komedii PROSÍM, PANE PROFESORE! (1940) Zdeňka Giny Hašlera, hosta v baru ve Slavínského komedii POZNEJ SVÉHO MUŽE (1940), strážníka v komedii PELIKÁN MÁ ALIBI (1940) Miroslava Cikána, recepčního úředníka v hotelu v Cikánově KONEČNĚ SAMI (1940), četníka ve Fričově DRUHÉ SMĚNĚ (1940), komorníka v BABIČCE (1940) Františka Čápa, sluhy v klubu v Krňanského snímku ARTUR A LEONTÝNA (1940), tajemníka Parmu ve Špelinových PEŘEJÍCH (1940), vězeňského dozorce v PALIČOVĚ DCEŘI (1941) Vladimíra Borského, komorníka v dramatu PRAŽSKÝ FLAMENDR (1941) Karla Špeliny, zaměstnance blázince ve Fričově HOTELU MODRÁ HVĚZDA (1941), strážmistra v Cikánově komedii KAREL A JÁ (1942), strážníka na pouti v Hašlerově HOSTU DO DOMU (1942), komorníka v Čápově TANEČNICI (1943), tajného ve Vávrově ŠŤASTNÉ CESTĚ (1943), člena klubu detektivních spisovatelů „Stopa“ v Nového a Zelenkově ČTRNÁCTÉM U STOLU (1943), strážníka v Holmanově BLÁHOVÉM SNU (1943), četníka v dramatu MLHY NA BLATECH (1943) Františka Čápa, dveřníka purkmistra (Jaroslav Marvan) v POČESTNÝCH PANÍ PARDUBICKÝCH (1944) Martina Friče, důstojníka v Hrušínského JARNÍ PÍSNI (1944) a vrchního strážmistra v Cikánově PAKLÍČI (1944).

Po skončení okupace ztvárnil handlíře ve Vávrově ROZINĚ SEBRANCI (1945), policejního úředníka v Cikánově LAVINĚ (1946), přednostu stanice v Čápově dramatu HRDINOVÉ MLČÍ (1946), dřevorubce Junga ve Weissově ULOUPENÉ HRANICI (1947), hosta v hospodě ve TŘECH KAMARÁDECH (1947), Václava Wassermana, dražitele v PODOBIZNĚ (1947) Jiřího Slavíčka, strážníka v NIKDO NIC NEVÍ (1947) Josefa Macha, sluhu na zámku v Cikánově ALENĚ (1947), záškodníka Müllera ve Slavínského DS – 70 NEVYJÍŽDÍ (1949), lékaře ve Slavíčkově dramatu DNES O PŮL JEDENÁCTÉ (1949), člena komise v koženém kabátě ve VÍTĚZNÝCH KŘÍDLECH (1950) Čeňka Duby, Horáčka v KARHANOVĚ PARTĚ (1950) Zdeňka Hofbauera, příslušníka SNB v Kubáskově a Novotného MILUJEME (1951), posla v Zemanově PYŠNÉ PRINCEZNĚ (1952), venezuelského delegáta v OSN v Kadárově a Klosově pamfletu ÚNOS (1952), strážníka před Lidovým domem ve Steklého ANNĚ PROLETÁŘCE (1952), četníka v OLOVĚNÉM CHLEBU (1953) Jiřího Sequense, účastníka koncilu ve Vávrově dramatu JAN HUS (1954), velitele stráží ve STRAKONICKÉM DUDÁKOVI (1955) Karla Steklého, staroměstského konšela v JANU ŽIŽKOVI (1955) Otakara Vávry, hosta v PSOHLAVCÍCH (1955) Martina Friče, staršího žoldnéře Mikuláše ve Vávrově PROTI VŠEM (1956), souseda v Sequensově ÚTĚKU ZE STÍNU (1958), převaděče a nacistu Herrmanna v OBČANU BRYCHOVI (1958) Otakara Vávry, hosta v baru ve SMRTI NA CUKROVÉM OSTROVĚ (1961) Jiřího Sequense, četnického rotmistra Růžičku v Burgerově LEDOVÉ MOŘE VOLÁ (1961), rytíře Bezhlaváka v Hoblově komedii MÁTE DOMA LVA? (1963) a hosta ve Sci – Fi ZTRACENÁ TVÁŘ (1965) Pavla Hobla.

Filmaři (často režiséři Otakar Vávra, Martin Frič, Miroslav Cikán, Vladimír Slavínský, František Čáp, Jiří Sequens) ho využívali pro jeho vysokou statnou postavu, tvář ostrých rysů, drsný a zvučný hlas (proto často představoval muže zákona). Opravdu výjimečně spolupracoval s rozhlasem a televizí. Po pěti letech života prožitého v ústraní a po své poslední filmové roli zemřel Jaroslav Orlický 16. března 1970 v Praze. Necelý měsíc před svými jednasedmdesátými narozeninami.

Jaroslav "krib" Lopour

Fanoušci tvůrce

tvůrce nemá žádné fanoušky
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace