Robert Sedláček

Robert Sedláček se narodil 7. června 1973 ve Zlíně. Po vychození průmyslovky se neúspěšně pokoušel studovat vysokou školu /pedagogika/ a nastoupil do několika dělnických profesí /námezdní dělník, poté mistr výroby pracovních koleček/. Po této zkušenosti v divoké porevoluční době nastoupil jako redaktor a moderátor první soukromé televize v Československu Zlín TV. Následně přešel jako krajský zpravodaj do České televize a opakovaně se pokoušel hlásit na FAMU, což se mu nakonec povedlo. Vystudoval katedru dokumentární tvorby, které se posléze věnoval.

Za jeho nejstěžejnější lze považovat trilogii Tenkrát, kde v prvním díle /1999/ mapoval okolnosti Sametové revoluce, v druhém rozdělení Československa (Tenkrát 2 - Šance pro Slovensko /2000/) a třetím období tzv. Normalizace (Tenkrát 3 - Husákovo ticho /2002/), kde mapoval především tehdejší "šedou zónu". Dalším výrazným aspektem jeho tvorby je množství portrétů jak již autorských (Miloš Zeman - Nekrolog politika a oslava Vysočiny /2007/, Václav Bělohradský: Nikdo neposlouchá  /2005/, aj.) tak pro cyklus 13. komnata, kde mapoval osudy herce a mima Borise Hybnera či hudebníků Jana Nedvěda nebo Pepíčka Zímy. Mimo to natočil velké množství televizních pořadů a cyklů jako Cestománie, Živé srdce Evropy a mnoho dalších.

V roce 2006 debutoval hraným filmem Pravidla lži, kterému jako předobraz posloužil jeho vlastní dokument Dlouhá kocovina /2003/ pozorující komunitu drogově závislých lidí snažících se vymanit odloučeností od společnosti a prací na vzdáleném statku. Získal si jím pochvalu kritiků, avšak ne náklonnost diváků, což je jev, který Roberta Sedláčka provází při většině jeho hrané tvorby. Dalším filmem se v roce 2009 stala komedie Muži v říji, která vzdávala hold vesnickému prostředí avšak výrazně jinak, než to například dělají komedie Zdeňka Trošky.

Po odmítnutí jeho scénáře o politikovi Jiřím Čunkovi, který se měl nést v žánru u nás nepříliš známého dokudramatu, natočil svérázný film Největší z Čechů /2010/ o režisérovi, jemuž se nepovedlo zrealizovat film o politikovi a tak je nucen vzít zavděk natáčením propagačního filmu o rekordmanech. Zde se již Robert Sedláček plně dostává na pole čistě autorského filmu, neboť je v něm patrno velké množství silně autobiografických rysů. V roce 2011 potom představil hned dva snímky, tím prvním byl na podzim celovečerní film Rodina je základ státu o otci rodiny, který jako úspěšný manažer a vysoce postavený člen firmy zanechal svým podpisem stopu pod mnoha finančními podvody a je proto stíhán. Řeší otázku viny a přiznání před rodinou, která je u nejcennější.

Druhým je televizní snímek Sráči, který by se dal považovat za "Prohnilé počesku" Tato ironicky laděná "gangsterka"podle scénáře Zdeňka Zapletala odehrávající se v Třinci a pojednávající o místních poměrech opět diváka přivádí k zamyšlení nad současnou českou společností. Na počátku roku 2013 uvedla Česká televize jeho další televizní snímek podle scénáře Zdeňka Zapletala Ženy, které nenávidí muže vyprávějící příběh rozvedeného policisty, který je na stopě vražedkyni nevěrných mužů.

V roce 2013 představil sérii televizních filmů České století mapující zásadní historické okamžiky Československa ve 20. století, na jejíchž scénářích pracoval se spisovatelem a historikem Pavlem Kosatíkem. Podle scénáře Bolka Polívky pak natočil pokračování filmu Dědictví aneb Kurvahošigutntág pod obdobným názvem Dědictví aneb Kurvaseneříká, tento film je sice doposud nejnavštěvovanějším režisérovým počinem, avšak tentokrát mu nepřály rozpačité kritiky.

Dalším jeho počinem bylo vytvoření seriálu Život a doba soudce A.K., který napsal společně se spisovatelem Zdeňkem Zapletalem a k jehož realizaci přizval i Bohdana Slámu a Radima Špačka.

Robert Sedláček je držitelem Českého lva za scénář k filmu Pravidla lži a dvou cen České filmové a televizní kritiky za film Rodina je základ státu.

28. října 2014 obdržel od prezidenta České republiky Miloše Zemana medaili za zásluhy I. stupně v oblasti umění.

Milan "befelemepsvz" Hlíza