„Ze všech mužů, které jsem znala, byl toto muž.“ Clara Bow
Victor Fleming, jinak také “Vic Fleming”, zapomenutý tvůrce nezapomenutelného, se narodil v kalifornské Pasadeně, měl údajně indiánské kořeny a již v brzkém věku se u něj začal projevovat vztah technice a strojům. Během první světové války byl fotografem u spojařů. Živil se nějaký čas jako opravář kol i taxikář, prodával auta, než v roce 1910 jako řidič-kaskadér vstoupil do světa filmu (což pro něj, jakožto automechanika a automobilového závodníka nebylo zas tak těžké). Seznámil se přitom s režisérem Allanem Dwanem, kterému údajně opravoval auto a který jej pozval na druhou stranu kamery, o kterou Fleming projevil zájem. Podle dalších údajů jeho cesta k filmu vedla hlavně přes herce Marshalla Neilana, kterého Fleming poznal jako řidič.
Fleming se brzy zařadil mezi schopné kameramany, pracoval s Dwanem a D. W. Griffithem. Byl jedním z kameramanů slavného Griffithova spektáklu INTOLERANCE (1916). Začínal u němých filmů, natočil řadu akčních snímků s Douglasem Fairbanksem seniorem, včetně jeho prvních u United Artists, točil dále různé westerny a díky svému celkovému projevu a lásce k sportu se stal známý jako “mužský režisér”. Osvědčil se ovšem také jako zdatný režisér žen. Pod jeho vedením získaly Oskary Vivien Leighová (Nejlepší herečka v hlavní roli) a Hattie McDanielová (za vedlejší roli). Ingrid Bergmanová byla na Oskara nominována a s ní i dalších osm herců, kteří se objevili v jeho filmech (Oskara získali také Emil Jannings se Spencerem Tracym).
Svůj první film režíroval v roce 1919, jeho prvním režisérským hitem byl však až vlivný western THE VIRGINIAN (1929) s lakonickým Gary Cooperem a zlotřilým Walterem Houstonem (z Coopera udělal film hvězdu, s Flemingem zůstali přáteli až do konce života). Film je dodnes považován za jeden z žánrových milníků, podobně jako pozdější Přepadení (1939) Johna Forda. V roce 1932 Fleming vstoupil do služeb MGM a režíroval několik nejproslulejších filmů tohoto studia: RED DUST (1932), BOMBSHELL (1933) a RECKLESS (1935), které byly výkladní skříní pro tehdejší “sexbombu” Jean Harlow a uvedly Clarka Gablea (Red Dust) mezi hvězdy, zatímco rodinné snímky OSTROV POKLADŮ (1934) a STATEČNÍ KAPITÁNI (1937) s řadou tehdejších mužských hereckých špiček přenesly na plátna něco z ducha chlapeckých dobrodružných příběhů.
Jeho dvě nejslavnější díla se zrodila v jednom roce: 1939, kdy těsně po sobě natočil muzikál ČARODĚJ ZE ZEMĚ OZ a JIH PROTI SEVERU. Jejich sláva předběhla pověst jeho samotného. Oba to byly v podstatě projekty řízené producentem a v obou případech Fleming během natáčení nahradil původního režiséra, mj. aby vyřešil různé produkční problémy. Měl pověst neústupného šéfa a chytrého tvůrce a obou nelehkých úkolů se zhostil vpravdě mistrně. Na těchto dnes již klasikách si udělal také jméno (nahradil Richarda Thorpa v “Čarodějovi” poté, co se zde mihnul i George Cukor, který výrazně ovlivnil vizáž hlavních postav a shodou okolností to byl právě Cukor, kterého Fleming vystřídal v režii “Jihu” ). Žádný režisér nedosáhl podobného úspěchu po dalších více než 50 let - až v roce 1993 přichází Spielberg, mimochodem velký Flemingův obdivovatel, s Jurským parkem a Schindlerovým seznamem.
„Zatraceně, nebuď hlupák Davide, tenhle film bude jednou úplná špička.“ (k Davidu O. Selznickovi poté, co mu byla místo pevné režisérské gáže nabídnuta procenta ze zisku filmu JIH PROTI SEVERU).
Flemingova verze hororového dramatu Dr. JEKYLL A PAN HYDE (1941), se Spencerem Tracym, byla všeobecně přijímána hůře než ta Mamoulianova z roku 1931 s Fredricem Marchem. Naopak Flemingovo zpracování Steinbeckovy knihy PLÁŇ TORTILLA (1942), opět s Tracym, bylo hodnoceno výtečně - do dneška to je také jediná filmová adaptace tohoto slavného díla. Během 40. let Fleming nijak zvlášť úspěšný nebyl - snad s výjimkou “Dr. Jekylla” - a jeho zbývající snímky byly pro řadu diváků zklamáním.
Jeho ženou byla Lucille Rossonová (od 1933 až do jeho smrti), spolu měli dvě dcery. Jeho největší filmové hvězdy jej přežily a zastínily. Byl vzorem pro herce Gablea, Coopera i režiséra Hawkse. Zamilovány do něj byly herečky Clara Bowe, Lupe Velez a Norma Shearer. Fleming zemřel zcela nečekaně na infarkt během rodinné dovolené, dva týdny po premiéře problémového a finančně neúspěšného dramatu JOHANKA Z ARKU (1948) s Ingrid Bergmanovou (se kterou také krátce udržoval milenecký poměr a která měla při sobě jeho fotografie až do své smrti). Flemingova filmová verze Johanky zůstává pro mnoho filmových fanoušků konečnou a navzdory rozpačitým recenzím získala sedm nominací na cenu Akademie (dvě proměnila). Nedávno byla rekonstruována ve své původní 145minutové délce a hodnocení již přicházejí mnohem pozitivnější. Fleming je pohřben na Hollywood Memorial Cemetery (nyní Hollywood Forever) a je jediným režisérem se dvěma filmy v „top ten“ žebříčku sta nejlepších filmů Amerického filmového institutu z roku 1998.
Marek "džanik" Janík
