foto

Jana Ebertová

  • nar. 7.5.1920
    Praha, Československo
  • zem. 10.11.2010 (90 let)
    Brno, Česko
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku

Biografie

Jana Ebertová se narodila 7. května 1920 v Praze. Jejími rodiči byl JUDr. Jan Ebert a jeho žena Pavlína Zábová – Ebertová. Již jako dítě se chtěla stát herečkou (už jako třináctiletá hrála u ochotníků v Plané nad Lužnicí). V sextě pražského gymnázia začínala nadšeně hrát avantgardní komedie u kroužku Svazu odborového studentstva.

Po těžké operaci hlasivek se hereckému umění Jana soukromě zdokonalovala u herečky Loly Skrbkové (1935 – 1939). Profesionálně začínala v žižkovském Akropolisu (1939 – 1940), v Divadélku pro 99 v Praze, zájezdové Nové české scéně (1940 – 1941) a v ostravském Českém divadle moravskoslezském – Zemském divadle – Státním divadle (1941 – 1952).

Nakonec odešla do Brna, kde se stala herečkou dětského Divadla Julia Fučíka (1952 – 65) a do odchodu na odpočinek Divadla bratří Mrštíků (1965 – 1976), kde hostovala už roku 1964. Herectví Jany Ebertové se od křehkých dívčích a milovnických postav vyvíjelo až k velkých českým a světovým charakterním tragikomickým, dramatickým a komediálním.

Využívala všechny své výrazové prostředky, výraznost pohybu, temperamentní hlasový projev, atraktivní zjev, mimické a gestikulační umění. Zpočátku hrála ve hrách „Josef Kajetán Tyl“ (Ludmila), „Duchové na zemi“ (Elvíra), „Miliónový Marco“ (Kukašin), „Svět bez nenávisti“ (Marie), „Dítě“ (Františka), „Vdavky Nanynky Kulichovy“, „Malé štěstí ve velkém městě“ ad.

Dále byla např. Martou („Drahá Marto“), Lesanou („Strakonický dudák“), Maryšou („Maryša“), Jelenou („Strýček Váňa“), Ženou kaprála („Revizor“), Toinettou („Zdravý nemocný“), Zvarinovou („Mladá léta“), Ženským hlasem v amplionu („Matka“), Kavalírovou („Labyrint srdce“), Natálií („Hoře z rozumu“), Audou („Cesta kolem světa za 80 dní“), Blondýnou („Volná neděle“), Daanovou („Deník Anny Frankové“), Alicí („Billy Lhář“), Chanelovou („Osm žen“), Zdenou („Jejich den“), Tetou („Golem“), Marií Dubskou („Naši furianti“), Kněžnou („Anna Kareninová“), Ředitelovou („August, August, August“), Veronikou („Jedenácté přikázání“), Jahelkovou („Tvrdohlavá žena“), Vévodkyní („Don Carlos“), Baronkou („Jánošík“) a další.

V českém filmu debutovala na rozhraní 30. a 40. let jako devatenáctiletá na samém počátku své herecké kariéry. Velké i malé úložky sehrála v letech 1939 až 1940: septimánka Zdeňka Chalupová v komedii Martina Friče CESTA DO HLUBIN ŠTUDÁKOVY DUŠE (1939), dcera řídících (Theodor Pištěk a Marie Blažková) Cilinka ve Slavínského životopisném TO BYL ČESKÝ MUZIKANT (1940), Jiřina Bezděková ve filmu VY NEZNÁTE ALBERTA? (1940) Čeňka Šlégla, kamarádka Milada Švarcová v psychologickém dramatu Otakara Vávry PACIENTKA DR. HEGLA (1940) a Klára Králová ve Svitákově melodramatu POSLEDNÍ PODSKALÁK (1940).

V tomto svém nejúspěšnějším filmovém roce 1940 sehrála naráz čtyři filmové kreace, dcerušky a kamarádky hlavních postav. Další filmová práce Jany Ebertové, ovšem zcela ojedinělá, byla poznamenána jejími mimopražskými angažmá. Po roce 1945 sehrála jen pět filmových postav s velkými přestávkami v 50., 70. až 80. letech.

Po patnácti letech byla ženou vesnického muzikanta Kalafuny (Ladislav Pešek) Kordulou Kalafunovou ve Steklého a Tylově báchorce STRAKONICKÝ DUDÁK (1955). Po dalších dvaceti letech byla ve filmech režiséra Antonína Kachlíka Zlámalkou (NÁŠ DĚDEK JOSEF, 1976), manželkou Kryštofa (Pavel Rubeš) Šárkou (RADOST AŽ DO RÁNA, 1978), vrchní sestrou (NA KOHO TO SLOVO PADNE…, 1979) a nakonec ženou ředitele výzkumného ústavu (Karel Dellapina) Maškovou (POŽÁRY A SPÁLENIŠTĚ, 1980).

Účinkovala také v rozhlase („Dovolená za babku“, „Kočí hra“, „Amulet“, „Rytíř zlatého rouna“, „Hostinec ,U Kamenného stolu‘ “, „Jak se máte, Vondrovi?“, „Nevěsta“ nebo „Komedie s Lotem“ apod.), televizních inscenacích (PROFESOR POPELNICE, STRÝČKŮV SEN atd.), seriálech (např. ÚSMĚVNÉ LEGENDY O HRADECH A ZÁMCÍCH, LEGENDA O ŽIVÝCH MRTVÝCH, DETEKTIV MARTIN TOMSA aj.) a taktéž v dabingu.

Se svým druhým manželem (poprvé byla provdána jako Jana Čapková), dirigentem Otakarem Trhlíkem (1922 – 2005) měla dvě děti Michala Trhlíka (*1951) a Barboru Trhlíkovou (*1953). Ke konci života trpěla herečka zdravotními problémy a byla upoutána na lůžko, přesto neztratila zájem o aktuální dění. Jana Ebertová zemřela 10. listopadu 2010 v Brně ve věku vysokých devadesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour

Herecká filmografie

Fanoušci tvůrce

tvůrce nemá žádné fanoušky
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace