foto

Ada Dohnal

  • nar. 17.8.1900
    Velká Bystřice, Rakousko-Uhersko
  • zem. 1979
    Praha, Československo

Biografie

Ada Dohnal se narodil jako Adolf Dohnal 17. srpna 1900 ve Velké Bystřici u Olomouce. Jako dvaadvacetiletý začínal a získal první jevištní zkušenosti v letech 1922 – 1928 u řady kočovných divadelních společností. Ke konci 20. let odešel do Prahy a nastoupil na hereckou praxi v kamenných divadlech ve smíchovské Aréně (1928 – 1933), Uranii v Holešovicích (1933), Akropolisu (1933 – 1939) a krátce do zrušení i v D 34 E. F. Buriana (1939 – 1941).

V letech 1941 – 1945 vystupoval v divadelní společnosti A. Hrušky a v Divadle Vlasty Buriana. I po okupaci setrval v Burianově divadle, jež však ihned po konci války bylo znárodněno a přejmenováno na Divadlo kolektivní tvorby (1945 – 1946). Po zrušení Divadla kolektivní tvorby se na nějaký čas vzdal jevištní činnosti, ojediněle filmoval a až do odchodu na penzi nakonec zakotvil v zájezdovém Vesnickém divadle (1955 – 1958).

Ada Dohnal, jako klasický činoherní herec převážně malých a menších úloh, mohl využívat zejména své fyziognomie (př. menší postava, řídké vlasy) a vnějších výrazových prostředků (hlas, pohyby těla, rukou a mimika). Na úplný závěr své herecké divadelní dráhy se objevil ve Vesnickém divadle například jako Josef Jelínek ve Semrádově dramatu o Juliu Fučíkovi „Nejlepší synové a dcery“ (1957) v režii Jana Fišera. Po ukončení svého aktivního hereckého života dožil v ústraní.

Debutoval na stříbrném plátně na začátku 30. let po nástupu zvukového filmu jako komorník v komedii Martina Friče KANTOR IDEÁL (1932). Opět nastoupil do filmových ateliérů až o pět let později a až do konce 30. let se objevil jako šuhaj Štěpán, zpívající s Jiřím Vondrovičem píseň „Takú som si frajárečku zamiloval“, ve Slavínského komedii DĚVČÁTKO Z VENKOVA (1937), vrchní číšník ve filmu SVATEBNÍ CESTA (1938) Vladimíra Slavínského, listonoš v Cikánově VESELÉ BÍDĚ (1939), číšník v Orient baru ve snímku KRISTIÁN (1939) Martina Friče a vrchní v baru v Burianově, Šléglově a Bromově komedii ULICE ZPÍVÁ (1939) s Vlastou Burianem v titulní úloze.

Během nacistické okupace 40. let prošel před filmovými kamerami technickým úředníkem v rozhlase ve známém melodramatu Václava Binovce MADLA ZPÍVÁ EVROPĚ (1940), strážníkem v Cikánově komedii PELIKÁN MÁ ALIBI (1940), listonošem v další komedii Vladimíra Slavínského POZNEJ SVÉHO MUŽE (1940), pomocníkem v obchodě Františkem v Borského PALIČOVĚ DCEŘI (1941), řidičem u statkáře Arnošta Pěnkavy (hrál Čeněk Šlégl) Karlem i u generálního ředitele Kamila Merhauta (Jaroslav Marvan) v komedii PŘEDNOSTA STANICE (1941) Jana Svitáka a PROVDÁM SVOU ŽENU (1941) Miroslava Cikána, chasníkem v dramatu JAN CIMBURA (1941) Františka Čápa, revizorem účtů v M. J. Krňanského GABRIELE (1941) a chasníkem v Binovcově MĚSTEČKU NA DLANI (1942).

A po roce 1945 byl např. v československé znárodněné kinematografii kupcem kávy v Čápově dramatu MUZIKANT (1947), strážníkem v historickém dramatu REVOLUČNÍ ROK 1848 (1949) Václava Kršky podle scénáře Otakara Vávry a Miloše Václava Kratochvíla, mužem v Machově komedii SLOVO DĚLÁ ŽENU (1952) a nebo tajným policistou ve Fričově TAJEMSTVÍ KRVE (1953).

Spolupráci s naším českým hraným filmem ukončil v epizodce muže v krátkometrážním snímku Jana Kouby PŘIZNÁNÍ VÁCLAVA URBÁNKA (1954) s Jiřím Kostkou, Nettou Deborskou, Josefem Patočkou, Václavem Fišerem, Josefem Schwarzem, Annou Kasalovou a Hynkem Němcem. Ve filmu skončil Ada Dohnal čtyři roky před koncem divadelní dráhy (ve filmu se již neobjevil zbylých zřejmě třiadvacet let svého života).

Spolupracoval taktéž s rozhlasem. Úplně naposledy účinkoval v náborovém dokumentu Jana Svobody ABY NEPŘIŠLY NAZMAR (1955) kromě Ady Dohnala s Evou Svobodou, Hanou Vítovou, Hermínou Vojtovou, Josefem Příhodou a také s Václavem Tréglem.

Právě kvůli odchodu Ady Dohnala do ústraní a soukromí se vytratil do zapomnění a zemřel v naprostém zapomenutí. Neznáme ani přesné datum jeho úmrtí. S největší pravděpodobností Ada Dohnal zemřel v roce 1977 v Praze ve věku sedmdesáti sedmi let. Přesto má na svém kontě za dvaadvacet let více jak dvacet filmových kreací v české kinematografii v letech 1932 – 1954.

Jaroslav "krib" Lopour

Fanoušci tvůrce

tvůrce nemá žádné fanoušky
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace