Antonie Langrová

Herečka Antonie Langrová, která se narodila do rodiny obuvníka Josefa Spillinga (1836–1904) a jeho ženy Kateřiny roz Kučerové (1838-1918), prožila opravdu zajímavou divadelní kariéru.

Byla nejmladší ze 6 dětí (Vojtěch 1865, Anna 1867, Antonín 1870, Rudolf 1873, Marie 1875), herectví studovala na Pražské konzervatoři u profesorky O. Sklenářové-Malé. Poté hrála a zpívala v různých divadlech (v Brně, v Plzni, v Praze, pak v Pištěkově divadle, ale i v divadle Deklarace aj.)

Poslední angažmá měla v městském divadle Most, kde ještě v sezóně 1945–1946 odehrála velké role (Kohoutová v „Posledním muži“, paní Dulská v „Morálce paní Dulské“, M. D. Rettigová ve stejnojmenné divadelní hře, slečna Růženka v „Létě“ aj.)

V roce 1949, již jako 69letá, jako host hrála na scéně Národního divadla v Praze v divadelní hře „Makar Dubrava“.

Ačkoliv v divadle hrála velké role, tak v letech 1931 až 1945 natočila pouze osm filmů, kde hrála malé epizodky. V roce 1931 si ve filmu Žena, která se směje zahrála paní Parkerovou. Ve filmu Okénko (1933) byla pouze úřednicí.

Po osmileté přestávce si v roce 1941 zahrála ve filmu Preludium epizodku pomlouvající sousedky. V roce 1942 natočila dokonce tři filmy. Ve filmu Muži nestárnou hrála paní Krakoškovou, následně ve filmu Ryba na suchu hrála epizodku hospodyni u starosty Hořánka (Jaroslav Marvan), aby si následně zahrála větší roli Emilky Neškudlové ve filmu Zlaté dno, kde jejího manžela hrál herec Jaroslav Marvan.

S Jaroslavem Marvanem se pak setkala i v roce 1944, kdy hrála jeho bytnou paní Drtinovou ve filmu Neviděli jste Bobíka? Posledním filmem, kde si zahrála epizodku baby Zuzanky, je Rozina sebranec.

Z jejího osobního života je známo, že byla družkou herce Jaroslava Puldy (1870–1926), se kterým měla syna Jaroslava (*1903). Od roku 1914 byla manželkou herce Stanislava Langera, se kterým se ale v roce 1924 rozvedla.

Významná divadelní herečka a zpěvačka Antonie Langrová (uváděná i jako Spillingová-Langrová) zemřela počátkem roku 1954 v Praze ve věku nedožitých 74 let.

JA.RO.KO.