Sylva Langová

Sylva Langová se narodila 31. srpna 1921 v Plzni do lepší rodiny. Roku 1940 absolvovala dramatické oddělení pražské Státní konzervatoře a ještě za studií hostovala v Národním divadle v Praze (1938). A prošla Stálým divadlem v Kladně (1941 – 1942), Divadlem na Vinohradech (1941 – 1945), D 46 režiséra E. F. Buriana (1945 – 1946) a do svého odchodu do zahraničí i Činohrou 5. května (1946 – 1948).

Sylva Langová byla hlavně představitelkou mladých, veselých, živelných, temperamentních, nebojácných a též lyrických dívek, slečen a žabců, kterým vtiskla svoji přirozenou noblesu, šarm, kouzlo, krásu a charisma. Představila se například v českém i světovém moderním a klasickém repertoáru „Loupežník" (Ptáček), „Faust" (Markétka), „Manon Lescaut" (Manon), „Zkrocení zlé ženy" (Kateřina), „Bílé noci" (Nasťa) apod.

Ještě jako studentka se objevila v českém filmu. Toto mladičké děvče si zahrálo postavy sestry Nanynky v Cikánově KRÁLI ULICE (1935), sextánky Anny Fričové v SEXTÁNCE (1936) Svatopluka Innemanna, žačky M. v Haasově a Holmanově komedii DĚVČATA, NEDEJTE SE! (1937), naivní dcerušky Slávinky Smrčínské v DÍVCE V MODRÉM (1939) režiséra Otakara Vávry a další dcery Mileny Kacíkové v Čápově PANNĚ (1940).

Po vystudování konzervatoře se do konce války věnovala cele divadlu. Těsně před svým odchodem se ve filmových ateliérech stihla představit ještě ve dvou hereckých partech. Tím prvním byla kolegyně Marta Vondrová ve válečném dramatu HRDINOVÉ MLČÍ (1946) Miroslava Cikána.

A na dlouhá léta poslední příležitost v české kinematografii využila jako titulní ženská protagonistka, věrná manželka Viktorina (Oldřich Nový) Zuzanka v Sádkově a Radokově komedii PAROHY (1947), která však u kritiků i diváků valný úspěch neměla. Za svoji divadelní postavu Kateřiny ve „Zkrocení zlé ženy" získala Langová s kolegou Vítězslavem Vejražkou Cenu československé kritiky (1947).

A krátce po únoru 1948 se provdala (bylo to její druhé manželství) za anglického státního příslušníka Davida Williamse, s nímž měla syna Mishu Williamse (režisér a producent) a dceru Katrinu Williamsovou, a nadobro odešla z Československa do Londýna.

V cizině se umělecké činnosti nevzdala, pod jmény Sylva Williams či Sylva Langová – Williams hojně vystupovala v londýnských divadlech (př. The Threepenny Opera, The Royal Court Theatre, The Old Vic Theatre, The Tower Theatre), v nichž stvořila řadu velkých rolí („Hello Dolly", „The Aspern Papers", „The Spinning of the Wheel" či „Witness for the Prosecution"), později režírovala představení pro krajany žijící v Londýně (tř. „Tři sestry", „Vichřice", „Na tý louce zelený", „Noc na Karlštejně", „Princezna Pampeliška", „Okénko"), uvedla vlastní divadelní hru „V hudbě život Čechů aneb Odpoledne u Smetanů", spřátelila se i s hercem Laurencem Olivierem, účinkovala v českých vysíláních rozhlasové BBC a Svobodné Evropy.

Čile se angažovala i při dalších společenských aktivitách a podporovala československé uprchlíky. Ve Velké Británii si zahrála menší úložky i ve filmech (THE WOMAN'S ANGLE, LITTLE RED MONKEY, THE LOOKING GLASS WAR, AVALANCHE EXPRESS, FOLLOW ME, CHICKEN TALK aj.), televizních seriálech a pořadech (DESTINATION DOWNING STREET, INTERNATIONAL DETECTIVE, MAIGRET, THE EDGAR WALLACE MYSTERY THEATRE, THE AVENGERS, CONTRACT TO KILL, SPY TRAP, DIAL M FOR MURDER a nebo SECRET ARMY). Po roce 1989 Langová několikrát s chutí navštívila své rodné Čechy.

Po neuvěřitelných padesáti letech byla pozvána režisérem Oskarem Reifem ku spolupráci na českém filmovém díle. V jeho vizuálně experimentálním příběhu POSTEL (1997) Langová sehrála výraznou a vitalitou překypující babičku hlavního hrdiny – Luboše Urny (Michal Przebinda a Martin Stavěl).

Za svůj výkon v tomto snímku byla ve věku sedmasedmdesáti let nominována na Českého lva (1998) za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli. Do veřejného kulturního londýnského života se snažila zasahovat i po své osmdesátce. Vážná a těžká nemoc ji nakonec donutila stáhnout se definitivně do soukromí. Herečka Sylva Langová zemřela po delší nemoci 15. ledna 2010 v anglickém Londýně ve věku vysokých nedožitých osmdesáti devíti let.

Jaroslav "krib" Lopour