Josef Stehlík

Josef Stehlík se narodil 8. července 1908 v Modřanech u Prahy. Po krátké praxi u menších divadel a společností setrval od svých pětadvaceti let jako operetní zpěvák a herec na nuselské scéně Tylova divadla, které později změnilo název na Divadlo na Fidlovačce a Městské divadlo na Fidlovačce (1933 až 1940 a 1945 – 1963) a kde setrval až do svého odchodu na odpočinek.

V poslední válečné sezóně byl však členem Divadla Odeon v Praze (1944 – 1945). Po odchodu na penzi se už na naše divadelní prkna Josef Stehlík nepostavil. Stehlík se uplatňoval v desítkách menších i větších rolích v klasickém i moderním operetním repertoáru.

Na Fidlovačce se objevil jako Vojta („Na Svatém kopečku“), Čerňák („Na tom našem dvoře“), Krejza („Muzikantská Liduška“), Pán ze Severinu („Podskalák“), Lický („Vdova Klára“), Markýz („Hostinec U Mirandoliny“), Laternier („Charlotta a loupežníci“), Zvonimir Slavko („Vinobraní“), Pořadatel („Valašská nevěsta“), Grician a Popandopulo („Svatba v Malinovce“), Mřínek („Kulatý svět“), Jednooký („Dobrý vítr do plachet“), Josef Bakoš („Trembita“), Člen SNB („Usnul v pyramidě“), Pan Rypáček („Teče voda proti vodě“), Menke („Tichý dům“), Angelot („Loutka“), Dráb („Perly panny Serafínky“), Markýz de Lazare („Krásná Saskia“), Belzebub („Čert jde do finále“), Střelmistr („Emilek a dynamit“) a nebo Hostinský („Vídeňská krev“).

Dále si Josef Stehlík také zahrál Zřízence v hudební komedii „Nanebevzetí plukovníka Heiliga“ s režií Miroslava Kratochvíla podle autorů Sándora Kosnara a Miklóse Gyarfáse za úpravy Karla Macourka, Oldřicha Nového a Radovana Krátkého, Mexiko Kida ve slavné muzikálové komedii Jiřího Brdečky, Jana Rychlíka a Vlastimila Hály „Limonádový Joe aneb Koňská opera“ za režie Václava Tomšovského, Francoise v Offenbachově operetě „Pařížský život“ režiséra Jiřího Císlera a taktéž Zákazníka v další hudební komedii „Nebe za pár tisíc“ Rudolfa Trinnera, Karla Stanislava, Margit Tinnerové a režiséra Václava Tomšovského.

Ve všech svých představení se Stehlík snažil uplatnit řadu svých výrazových prostředků. Po odchodu na penzi a do ústraní se překvapivě Josef Stehlík dostal i do české kinematografie 60. let. Vždy však vytvářel na našem plátně jen malé a epizodní roličky, které zůstaly pouze na nízkém počtu tří. Filmová práce byla tedy jen pouhou okrajovou, příležitostnou prací, která navíc znamenala pouhé zpestření herce na odpočinku.

Debutoval až ve svých padesáti pěti letech jako Rožek ve válečném partyzánském dramatu SMRT SI ŘÍKÁ ENGELCHEN (1963) režisérů Jána Kadára a Elmara Klose podle stejnojmenného románu spisovatele Ladislava Mňačka s Janem Kačerem, Evou Polákovou, Martinem Růžkem, Blaženou Holišovou, Otto Lackovičem a Vlado Müllerem v hlavních rolích.

O tři roky později si Stehlík zahrál za jeden rok ve dvou kriminálních filmech, byly ovšem jeho poslední. Nejprve se uvedl jako příslušník VB v detektivce režiséra Ivo Tomana SLEČNY PŘIJDOU POZDĚJI (1966) se Svatoplukem Benešem, Eduardem Dubským, Stanislavem Fišerem, Bohumilem Šmídou a Robertem Vrchotou podle povídky Karla Štorkána a Vladimíra Kaliny „Poslední klíč“.

Naposledy naší kinematografii obohatil roličkou zvanou domovní důvěrník děda Vlasák v kriminálce s Miroslavem Horníčkem, Jaroslavem Satoranským, Květou Fialovou, Gabrielou Vránovou a Lubomírem Lipským pod názvem SMRT ZA OPONOU (1966) Antonína Kachlíka podle knihy Pavla Hejcmana.

Ojediněle spolupracoval také s Československou televizí a Československým rozhlasem. Josef Stehlík zemřel v roce 1971 v Praze ve věku šedesáti tří let. Zesnul téměř deset let probdělých na penzi, pět let po své poslední filmové roli. Neznáme ani přesný den a měsíc jeho skonu. Ač zemřel polozapomenutý, patří právem do dějin českého operetního divadla.

Ke konci své umělecké a životní kariéry se i třikrát postavil před filmové kamery. Někdy bývá zaměňován za svého kolegu, pražského (např. Varieté, Nové divadlo, host v Národním divadle), oblastního (Zlín, Písek, Mladá Boleslav, Šumperk, Ostrava, Kladno a Kolín) a filmového herce Josefa A. Stehlíka (1909 – 1995).

Jaroslav "krib" Lopour