Vladimír Stach

Vladimír Stach se narodil 3. srpna 1926 ve Stráži nad Nežárkou. I když už od dětství miloval divadlo, musel pod nátlakem rodičů začít se studiem na Obchodní akademii. Proti jejich vůli přesto k divadlu odešel a roku 1951 vystudoval DAMU. Stal se hercem českobudějovického Krajského oblastního divadla (1951 – 1958), během tohoto angažmá si odbyl i vojenskou prezenční službu.

Přešel do Prahy, hned do Realistického divadla Zdeňka Nejedlého (1958 – 1970), poté krátce hrál v Krejčově Divadle za branou (1970 – 1972). Nakonec se vrátil opět do Realistického divadla (1972 – 1974), kde setrval až do své předčasné smrti. V letech 1949 – 1950 hostoval jako Hajduk („Jánošík") v pražském Národním divadle.

Vladimír Stach byl hercem realismu, přirozeného temperamentu, bodrosti, tvrdohlavosti až jadrnosti. Jeho parketou se staly kreace charakterně tragické, tragikomické a komediální. Nezřídka přetvářel charaktery založení furiantského a omezené chytrosti.

Na divadelní prkna si přinesl doktora Galéna („Bílá nemoc"), Othella („Othello"), advokáta Colmana („Ďábel v Bostonu"), vysloužilce Martina Kabáta („Hrátky s čertem"), Tatara („Na dně"), barona Tuzenbacha („Tři sestry"), Obyčejného člověka („Člověk pro každé počasí"), Vojnického („Strýček Váňa"), Podkolesina („Ženitba"), Horu („Cesta k domovu") či Lazara („Milenci z kiosku"), Hodináře („Kremelský orloj") a Mambeta Abajeva („Výstup na Fudžijamu"). Herectví se ve formě divadla, televize a filmu snažil Stach sloužit až do posledních dnů svého života.

I když se ve filmu objevil už záhy jako projektant Standa ve VELKÉ PŘEHRADĚ (1942) J. A. Holmana, na další filmové příležitosti si musel počkat dalších třináct let.

V následujících dvou dekádách se zjevil v úlohách četaře Kaňky ve ZTRACENÉ STOPĚ (1955) Karla Kachyni, herce v Balíkově filmu ZKOUŠKA POKRAČUJE (1959), příslušníka StB Karla v POHLEDU DO OČÍ (1961) Oldřicha Daňka, příslušníka VB v Brynychově KAŽDÉ KORUNĚ DOBRÉ (1961), Odraného v Daňkově SPANILÉ JÍZDĚ (1963), gestapáka v MÍSTENCE BEZ NÁVRATU (1964) Dušana Kleina a Miroslava Soboty, sedláka Čumáta v Kachyňově AŤ ŽIJE REPUBLIKA (1965), liftboye Antonína v dramatu TRANSIT CARLSBAD (1966) Zbyňka Brynycha, ředitele školy v Táborského ZÁZRAČNÉM HLAVOLAMU (1967), zřízence pohřební služby v komedii Václava Gajera JAK SE ZBAVIT HELENKY (1967), fízla ve ZLOČINU V ŠANTÁNU (1968) Jiřího Menzela, bývalého spolužáka v TÉ TŘETÍ (1968) Jaroslava Balíka a barmana ve HVĚZDĚ (1969) režiséra Jiřího Hanibala.

Poslední čtyři roky před svou smrtí se uplatnil jako Němec Hans – Joachim Kirchmayer (namluven však byl Jindřichem Narentou) v Sequensově detektivce VRAŽDA V HOTELU EXCELSIOR (1971), Bláha v Hanibalově VELIKONOČNÍ DOVOLENÉ (1971), ředitel opery v krimikomedii Štěpána Skalského TOUHA SHERLOCKA HOLMESE (1971), lékař – prosektor v Krejčíkově kriminálně psychologickém PODEZŘENÍ (1972), závozník stěhovacího vozu v jednom ze středometrážních snímků o Panu Tau (hraný Otto Šimánkem) Jindřicha Poláka PAN TAU A CESTA KOLEM SVĚTA (1972), pekař Jan Jandák v Kachlíkově „historickém" dramatu ZLOČIN V MODRÉ HVĚZDĚ (1973), pracovník osidlovacího úřadu Janouch v KRONICE ŽHAVÉHO LÉTA (1973) Jiřího Sequense, zejména historická postava italského premiéra a duceho Benita Mussoliniho ve Vávrově dvojdílné fresce DNY ZRADY (1973), starosta města ve filmu Studia FAMU a Miroslava Dolejšího ČLOVĚK JAKO „M" (1974) a naposledy ředitel učitelského ústavu v Novákově válečném dramatu POSLEDNÍ PLES NA ROŽNOVSKÉ PLOVÁRNĚ (1974).

Významně spolupracoval s rozhlasem („Komedie o hvězdě", „Ptáčník", „Čtyři ženy za neděli", „Celou noc venku", „Tupolev – Jakovlev", „Pohádka z Cuckovýho království"), dabingem (TONOUCÍ SE STÉBLA CHYTÁ, SPÁLENÉ STODOLY, LADY A TRAMP), televizními filmy (VZPOURA NA BOUNTY, ALEXANDR DUMAS STARŠÍ, ZLOČIN NA ZLENICÍCH HRADĚ, POKUŠENÍ MLADÉHO MUŽE, PADLA KOSA NA KÁMEN, KRÁLOVSKÝ GAMBIT) a seriály (ROZSUDEK a hlavně 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA).

Po letech se vrátil i na domovskou DAMU, kde v letech 1967 – 1973 působil jako pedagog. Vladimír Stach zemřel 5. listopadu 1974 v Praze ve věku pouhých čtyřiceti osmi let. Zemřel při generální zkoušce hry „Ženitba" přímo na divadelním jevišti. V divadelním kostýmu své postavy byl nakonec i zpopelněn...

Jaroslav "krib" Lopour